Dnes nás čeká akord obecného značení Xmi6, který si zkonkrétníme na příkladu B♭mi6.
Název: b moll s přidanou velkou sextou.
Označení: B♭mi6, B♭mi6, B♭mi6, B♭m6, B♭add6, B♭min6.
Pozn.: Na základě ohlasů jen připomínáme odlišnost značení akordů B a H u nás a ve světě. Pokud jste zaregistrovali, existuje u nás snaha i na oficiální půdě toto sjednotit a samozřejmě, jak to asi tak vypadá a jak je ostatně naším dobrým zvykem, přikloníme se „výjimečně“ k anglosaskému způsobu, tedy že tón h či akord H bude označován písmenem B a tón či akord B bude značen soupísmením B♭.
Vzorec: č1, m3, (č5), v6 (neboli obecně: Xmi + v6).
Obecná poučka: Na rozdíl od jiných, námi již uváděných případů zde můžeme za název akordu připojit pouze číslovku (třeba bez přípony add), protože sexta vedle tzv. kvartových akordů nemá žádné jiné vztahy ohledně terciového systému tvorby akordů. Pro jednotnost přístupu a vzhledem k zaměření tohoto seriálku nám postačí, když si i zde jako základ ponecháme terciový systém tvorby souzvuků, kdy se v tomto případě přidá tón, zde konkrétně velká sexta.
První příklad: Snadná orientace na hmatníku, obecně dobře znějící akord. Je lepší ho hrát prsty, u trsátka musíme zatlumit volnou strunu d.
Tip č. 1: Není chybou, když v kontextu harmonie použijeme jen onen trojúhelník, tedy hmat na strunách g, h, e1, protože tón b♭ na 3. políčku struny g je vlastně základní tón akordu, v plném znění v oktávě vůči tónu B♭ na struně A.
Druhý příklad: Ještě jednodušší hmat i vzhledem k orientaci na hmatníku. Navíc zde prozvoní celá škála tónu akordu, a to i včetně čisté kvinty. Základní tón, b♭, je zde dokonce ztrojen.
Tip č. 2: Zkrácený hmat odvozený na strunách d, g, h, e1 není moc oblíben pro horší uchopitelnost a orientaci.
Třetí příklad: Velmi hezky znějící, ale hůře uchopitelný hmat s obtížnější orientací. Při rychlejším úchopu nemusí vždy čistě zaznít charakteristický tón pro tento akord, totiž tón g.
