Dnes nás čeká tzv. šestka, akord X6, což si z hlediska konkrétních tónů vysvětlíme na akordu G6
Název: X-dur s přidanou velkou sextou
Označení: X6, chybné je označení Xmaj6
Vzorec: č1, v3, (č5), v6
Obecná poučka: Obecně můžeme šestku odvodit od kvartového systému vzniku souzvuků, kdy akordy odvozujeme ob dva tóny ve stupnici (na rozdíl postupu ob jeden tón, což je typické pro obvyklejší terciový systém). Přesto je jednodušší použít terciový systém, kdy se k durovému akordu prostě přidá velká sexta.
Akord v první poloze není „hmatotvorný“ pro další polohy na hmatníku. Zvláštností právě u G6 může být možnost připojení tónu g1 na struně e1 nebo vynechání tónu e na struně d.
Souzvuk ve třetí poloze je lepší spíše vybrnkávat, aby nezazněl při trsátkovém „hrábnutí“ tón c na třetím políčku struny A. Tento hmat má také jednu velkou výhodu z hlediska orientace na hmatníku. Můžeme zde totiž velmi jednoduše odvozovat „šestky“ podle akordového vzorce odvozeného od postavení prstů na strunách e1 (tón c1), h (e1), g (h), d (g). Zde stačí si zapamatovat, že obecně akord X6 postavím rychle tak, že si na struně e1 najdu tón, od kterého rozvinu tento hmat. Tento tón je totiž tónem základním. Pro ty, kteří chtějí ještě více analogie, podotýkám, že jde v podstatě o stejné postavení prstů jako třeba při akordu C7 v 1. poloze, jen vše přesuneme o strunu výš (mám na mysli směrem ke struně e1). Tento hmat je také obecně hodně oblíbený.
V osmé poloze tak využijme možnosti kytary a posouvání hmatů, kdy takto „ložené“ prsty jsou vlastně akordem C6, posunutým pouze z 1. polohy (kde základním tónem je C na struně A a c1 na struně h) do polohy osmé, zde s tónikami g na struně A a g1 na struně h. Obecně platí, že se zde většinou orientujeme dle tónů struně A.
