Simone Simons, zpěvačka (mezzosoprán) holandské kapely Epica, která se vypracovala do elity dámami vedeného metalu, se nejen u nás těší velké popularitě. Simone jsem zastihl na aktuálním evropském turné v Barceloně. Jelikož jsme si s mozkem kapely Markem Jansenem povídali podrobněji již dříve (Muzikus 4/2012), tentokrát jsme se zaměřili na Simone samotnou, včetně jejích oblíbených desek a přidali i trochu toho nejaktuálnějšího.
Rozhovor probíhal perfektně profesionálně. Čas byl omezený a Simone nerada dělá rozhovory po e-mailu, tak jsme museli improvizovat. Hledala v iPhonu, co má ráda, zatímco jsem jí předhazoval tipy (po zhlédnutí nejen rozhovorů z DVD Ayreon), podepisovala mi desky od našeho posledního setkání a přitom snažně odháněla manažera, že těch deset desek musíme za každou cenu stihnout.
Mikrofony, efekty
Jsem ráda, když mám kvalitní vybavení, ale nemám detailní představu o tom, co používám naživo. Máme naprosto úžasného zvukového technika, který vždy přijde s tím, že tohle a tamto zní úžasně. Vybavení můžu hodnotit jen podle toho, co slyším, a taky podle záběrů na YouTube. (smích) Mikrofon, který používám nyní, je od Audio-Technicy. Je to firma zaměřená na elitní umělce, ale detaily ti neřeknu. V kabelce mám i sluchátka (smích), která potřebuju na odposlechy. Sice mám v kabelce bordel, ale bez této pomůcky jsem pomalu ztracená. Používám je snad od první zkoušky s Epicou, abych si šetřila hlas. Je pro mě velmi těžké bez toho zpívat, protože jsem zvyklá na ten přímý kontakt se zvukem v uších. Nepoužívám přitom žádné efekty, a tak můj hlas zní dost suše a celkem nehezky, ale tak je snazší vše pochytit. Ptala jsem se několika zpěvaček a překvapivě dost z nich, i s dlouhodobou praxí, odposlechy nepoužívá. Mnozí, kteří to nepoužívají od začátku kariéry, mají problém s tím se slyšet přímo. Osobně jsem byla v šoku, když jsem se slyšela poprvé, protože sebe slyšíš pochopitelně jinak, než jak tě slyší ostatní.
Pamatuju si na vystoupení Epicy na Masters of Rock 2010, kdy jsi měla právě problémy s odposlechy. Nakonec jsi sluchátka odhodila a odzpívala to celkem slušně i bez toho...
Někdy se to stane, a když už jsem na pódiu, moc se s tím dělat nedá. Občas zalezu a pak to zkusím znova, ale když to nefunguje, tak se s tím nic nedá dělat. Závislost na technice je mnohdy nepříjemná. Máme monitory, kde se dá jednoduše sledovat úroveň zvuku (bicí, moje a Markovy vokály atd.). Na festivalech máme tak dvacet třicet minut na přípravu a občas se prostě stane, že to nefunguje. Vše se zapojí, ale kabely holt někdy neposlouchají. Tak si sundám jedno sluchátko a doufám. Na festivalech mám smůlu, ale v halách se zvuk mnohdy vrátí. Nejhorší, co se může stát, je ten nárazový chrastící zvuk, který se mi probije až do mozku. Je to na umření.
Jsem fanda kapely po velkou část její historie od dob Consign to Oblivion, ale také projektu Mayan. Když tedy můžu zhodnotit nové album Requiem for the Indifferent, přijde mi stále dobré, ale spíše rutinní. V porovnání s ostatními kapelami jste stále na špici, ale nemáš pocit, že se hlavní mozek kapely, Mark, „vydal“ na projektu Mayan?
Na novém albu napsal i dvě skladby Isaac (Monopoly on Truth, Deter the Tyrant), ale v i minulosti občas přispěli i ostatní. Coen (klávesy) vždy napíše baladu (Storm the Sorrow). Když porovnáme všechny dosavadní desky, každá z prvních čtyř po Design Your Universe představovala velký skok. Po dosažení takovéto úrovně bylo velmi těžké dosáhnout s Requiem for the Indifferent podobného skoku. Snažili jsme se tak dosáhnout podobné, či pokud možno lepší, úrovně než na předchozích deskách. Ano, máš pravdu, Mark se věnuje Mayan, ale v rámci kapely kdokoliv může přijít se svým nápadem. Nikdo není limitovaný, ale také tu nemáme tyrana, který vše řídí. Pokud máš dobrou skladbu, nemáme problém ji použít. Jsme kapela a tak by to mělo fungovat. Tahle deska je to, co jsme byli schopni předvést, a Mark začal pomalu pracovat již na té další, tak se nechte překvapit.
Trénink
V minulosti jsem měla mnoho učitelů zpěvu. Do toho jsem zpívala ve sboru a účinkovala i v muzikálu. Spolupracovala jsem se třemi různými učiteli a teď zrovna hledám nového, který by žil poblíž mého domova na jihu Německa. Jinak příprava na vystoupení u mě funguje tak, že si půl hodinky předem procvičuju stupnice. Trochu si poskáču, zahřeju se, dám si Red Bull, nějaký ten make-up, meditaci a jdu na to. (smích)
NIGHTWISH - Oceanborn (1998)
Tehdy jsem již poslouchala metalovou muziku, ale nikdy s ženskými vokály. Poprvé jsem slyšela tvrdší kapelu s ženskými vokály a především se mi líbil ten kontrast. Má nejoblíbenější skladba je předělávka Walking in the Air z filmu Snowman, který byl jeden z mých nejoblíbenějších v dětství. Díky této skladbě byla pro mě tato posluchačská změna přirozenější.
THE GATHERING - Mandylion (1995)
Mám ráda Annekin zpěv a Strange Machines jsem zpívala během Christmas Metal Symphony. Byla potřeba zazpívat několik skladeb a Walking in the Air mi nedovolili, tak jsem si vybrala tuhle. Celé album je ale nádherné a kradla jsem ho sestře, abych ho mohla poslouchat.
OPETH - Ghost Reveries (2005)
Vybrala bych asi všechno od nich (smích) a celkově je v kapele máme moc rádi a na cestách je často posloucháme. I můj přítel je má rád a je to muzika, která se s každým poslechem dostává čím dál víc pod kůži. Před mnoha letyjsem viděla jedno jejich DVD, které jsme v rámci naší nabídky i prodávali a tehdy mi to přišlo příliš klidné a nějak mě to nedostalo. Dokonce jsem u toho i jednou usnula, protože jsem tehdy ještě nedokázala ocenit tento druh hudby. Moc se mi líbí i nová deska Heritage, kterou mnoho lidí odsuzuje pro absenci gruntů. S Mikaelem jsme si o tom nedávno povídali a já mu řekla, že tyto komentáře nejsou nijak důležité, protože muzika je jeho vášeň a funguje skrz jeho kreativitu, která by neměla být limitována všeobecnými názory. Pokud lidi chtějí grunty, ať se vrátí ke starším deskám.
DORIS DAY - Kompilace
Mám od ní jednu kompilaci a moje nejoblíbenější skladba je Que Sera, Que Sera. Neposlouchám ji už tak často, protože jsem ji slyšela až mockrát. Je to hudba vhodná k odpočinku a cestování, abych nemusela poslouchat lidi v letadla nebo ve vlaku.
IMOGEN HEAP - Speak for Yourself (2005)
Je to opět žánrová odbočka, ale je génius. Hraje na několik různých nástrojů a v podstatě vše dělá sama. Je tak trochu zvláštní, ale to na ní mám ráda. Má střelené kostýmy, a dokonce se nejedná o nějakou krasavici, ale přesto ji shledávám krásnou pro svoji jedinečnost. A její hlas je vážně úžasný. Má hodně funky a zvláštní skladby, ale mám ji moc ráda.
MARY POPPINS - Soundtrack
Když mám vybrat nějaké dětské vzory, určitě by to byly Disneyovky a hlavně hudba z Mary Poppins. Mám moc ráda Julie Andrews a ve filmu je několik opravdu nádherných skladeb typu: Feed The Birds, Go to Sleep. Chybí mi můj iPod, kde jsem těch Disneyovek měla plnou prdel. (smích)
AYREON - Into the Electric Castle (1998)
Tohle je jedno z prvních alb, které mě dostalo při objevování metalové scény. Tehdy jsem ještě chodila s Markem a tuhle desku jsme měli moc rádi. Dlouho jsem ji sice neposlouchala, ale je to beze sporu jedinečné dílo, které se nikomu nepodařilo napodobit. Osobně jsem dlouho čekala na telefonát od pana Lucassena, protože měl na svých deskách nespočet metalových zpěváků. Nakonec jsem se dočkala se skladbou Web of Lies. Opravdu žeru ho sledovat při práci, nejen pro to, že má dva metry a nemůže si pomalu ani sednout. (smích)
HERBERT GRÖNEMEYER - Mensch (2002)
Pokud se nepletu, tak tuhle desku napsal poté, co mu umřela žena. Je to celé v němčině a díky tomu, že žiji v Německu, už většině porozumím. Není to nejlepší zpěvák, ale má jedinečný hlas plný emocí, který mi vždy navodí husí kůži.
YANN TIERSEN - Amélie (Soundtrack) (2001)
Další z úžasných alb na cesty. Miluju Paříž a Francii, a proto je pro mě toto album velmi osobní a blízké.
MUSE - Absolution (2003)
Jako poslední buď Muse nebo Moonspell. Tuhle desku od Muse jsme poslouchali s mým přítelem v minulosti hodně. Nezapomenu na to, kdy jsme ji slyšeli poprvé celou v autě a shodli jsme se, že na ní není jediné slabé místo. Každý to má tak, že si spojí určité období života s nějakou deskou. Pro mě to byl tehdy začátek nového vztahu. Na zpěvákův hlas si člověk musí chvíli zvykat, ale opravdu ty skladby a texty miluju.
