Jednou z nejzajímavějších nových formací dnešní české progresivněmetalové scény jsou bezesporu brněnští Fox Territory. Jejich přirozené inovátorství výrazně vyniká nejen v tuzemsku, ale hravě snese i srovnání s mezinárodní špičkou moderního metalu, především v rámci žánrů djent a prog ambient. Avšak žánrový rozptyl a fusion experimenty jsou prvky, které budou kapelu posouvat dál po slibném debutu Degressive Fusion. Nejen o vzniku kapely, skládání a budoucím směřování jsme si povídali s baskytaristou Jiřím Horákem.
Přibliž nám, prosím, vznik kapely a její žánrový rozptyl. Ve vašem projevu je cítit slabost pro progresivní metal, ať už extrémní formy nebo „výtahový/lounge djent“, ale i post rock nebo hip hop.
Počátek kapely se datuje už někam okolo roku 2009, kdy se dalo dohromady jádro kapely - Zdeňa (bicí), David (kytara) a Michal (ex-kytara). V té době kluci byli ovlivněni spoustou kapel, od Arctic Monkeys, The Bad Plus až po Protest The Hero. Já jsem se k Fox Territory přidal na konci roku 2012, kdy jsem vystřídal původního basáka Tonyho. Pro mě osobně to byla největší výzva, před kterou jsem kdy stál, protože do té doby jsem hrál jen pop punk. V podstatě to, co kluci měli v krvi už několik let, já doháněl během pár měsíců. Nešlo jen o techniku hraní, ale také o přístup ke zkouškám. Spojitost jsme nicméně rychle našli v tom, že jsme všichni nepřemýšleli jen uvnitř jednoho žánru . Nakonec náš debut Degressive Fusion představuje období, kdy naši tvorbu ovlivňovalo celé spektrum žánrů, ale vyjádřili jsme ho spíše tvrdší formou. Aktuálně pracujeme na třech singlech, které by měly být spíš jemnější, a potom uvidíme, co nás bude bavit dál. To zatím nikdo neví.
Jak to pak vypadá při skládání? Jamujete a každý přihazuje své nápady, nebo například stavíte na souhře kytaristů?
Skládání bych asi rozdělil do čtyř fází. Všechno začíná tak, že David přijde s novým motivem, který začne později rozvíjet se Zdeňou. David je fenomenální skladatel, takže většinou má už připravený i základ pro rytmickou kytaru, a já se pak snažím co nejvkusněji přidat basovou linku. Nikdy se nesnažím hřát si ego a snažím se hrát vždy pro dobro celku. Nakonec při nahrávání ještě spoustu věcí vyjamujeme. Myslím, že nejlepší nápady chodí okolo druhé hodiny ranní. Velká výhoda spočívala i v tom, že jsme si desku kromě bicích nahrávali sami a mohli si dovolit věci, za které bychom se ve studiu nedoplatili.
Jak se ty osobně snažíš rozvíjet jako basák a kde aktuálně čerpáš inspiraci k hudebnímu i osobnímu rozvoji?
Především se snažím brát vše zodpovědně a pozitivně. Takže co se týče cvičení, věnuji hodně času aktuálnímu setu, který právě hrajeme, a dělám maximum pro to, aby se mohli ostatní „opřít“ o basu. (smích) Co se týče rozvoje, mám moc rád videa, která dělá Scott Devine. Je to člověk s velkým nadhledem a myslím, že od něj jsem se inspiroval v mnoha směrech.
Přibliž nám, prosím, svou sestavu v rámci vybavení od basy po efekty.
Mám to štěstí, že můžu hrát na baskytaru Sandberg California TM5 Supreme. Je to úžasný moderní nástroj, osazený snímači Delano, díky kterým mají basy Sandberg svůj charakteristický zvuk. Má cesta k ní vedla přes nahrávání našich prvních dvou singlů v PULP Studiu, kdy jsem měl tu možnost si ji vypůjčit. Aparát potom tvoří zesilovač Aguilar Tone Hammer 500 a box Aguilar GS 410. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, co přesně chci za zvuk, ale momentálně jsem natolik spokojený, že necítím potřebu objevovat jiné alternativy. Mezi zesilovačem a baskytarou používám pouze Darkglass Microtubes B7K. Kombinace čistého zvuku Aguilaru s krásně surovým drivem Darkglassu je něco, z čeho mám opravdu radost. Struny používám D’Addario Pro Steels a kabel Monster.
Do kontaktu jsme se dostali na základě tvého e-mailu, který jsi mi poslal jako ohlas na můj rozhovor s Tosinem Abasim z Animals as Leaders. Jelikož máš v kapele i roli promotéra, sděl nám, prosím, jakou techniku vybudování své pozice na trhu jste v počátcích zvolili.
To je zajímavá otázka. (smích) Dlouho jsme nedisponovali kvalitním materiálem, za který bychom se mohli postavit. Zničehonic se nám povedlo hrát jako support Periphery a na Brutal Assault, což nám může imponovat, my ale víme, že nikoho nepřesvědčíme o tom, že jsme zajímavá kapela, když nezná ani nás, ani Periphery. Hudbu děláme proto, že nás baví, a chceme, aby to bylo znát. Nesnažíme se budovat značku, všechno, co děláme, je skutečné a na tom lpíme.
Troufám si říct, že na start kariéry si nemůžete stěžovat, protože jste získali podporu na mnoha platformách. Jaké jsou vaše aktuální plány a sny? Festival Euroblast, turné s Plinim?
Já si sny většinou nepamatuju. (smích) Jak už jsem zmínil, právě pracujeme na nových singlech a na podzim bychom určitě rádi dali turné. Jenom nevím, jestli Chon přijedou za námi, nebo my budeme muset k nim. Kdyby nám v tom chtěl někdo pomoci, uvítáme to s otevřenou náručí.
V případě skladby Pablo’s Circus jsem si vzpomněl na trochu zapadlé album Cynic - The Portal Tapes a skladbu Mirror Child. Umíte si představit pracovat s vokály v budoucnu o něco víc, nebo by to zaměření se na vokály odvádělo pozornost posluchače od instrumentální složky?
Vokály nás pravděpodobně v budoucnu minou. Novou tvorbu chceme dělat hlavně tak, aby nebyla příliš závislá na samplech, a rádi bychom hráli vše sami. Vokál formou hostování nevidím zrovna reálně. Spíše máme v plánu zapojit klávesy, které skýtají mnohem více možností.
Selah Sue - Reason (2015)
Na tuto půvabnou Belgičanku jsem poprvé narazil asi jako mnoho lidí (a třeba o tom nevědí) v televizní reklamě. Její debut je skvělé album, ale myslím, že se druhou studiovkou posunula ještě o kus dál. Skladbám jako Feel nebo Together patří skutečná pozornost.
Alexisonfire - Crisis (2006)
Aniž bych si uvědomoval, jak se jmenuje, tahle deska mě provázela dost těžkým obdobím. Proto má pro mě asi mnohem větší váhu, než kdybych na ni narazil někdy jindy. Nedá se ale odepřít, že tohle album je poctivé. A kdybych viděl znovu Alexisonfire naživo, přál bych si slyšet We Are the End. Miluju hudbu Dallase Greena, řekl jsem mu to, smál se.
Anderson .Paak - Malibu (2016)
Totální nářez, já nevím, jak bych to řekl jinak. Rapper, multiinstrumentalista a skladatel Anderson .Paak mě tímhle albem prostě chytl do pasti. Neskutečně propracované skladby. Nepřeskakovat! Atmosféra celého alba se úžasně vyvíjí. Není divu, že byla nominovaná na Grammy.
Christian Scott aTunde Adjuah - Stretch Music (2015)
Jazz je pro mě ohromně důležitý. Miluju, jaký tón má Christian Scott, a tohle album hrozně rád poslouchám k večerní práci. Dokážu se u něj naplno soustředit, a navíc mě naplní spoustou pozitivní energie. Není to ale rozhodně hudba jen do podkresu, to by byla urážka největšího kalibru.
Snarky Puppy - We Like It Here (2014)
Tahle jazzová fúze je monstrózní. A to, co tady předvedl Michael League, je pro mě čirá záhada. Takový nápor energie nemá ani kdekterá metalová deska. Fantastičtí muzikanti, geniální kompozice. Není třeba více slov.
U2 - All That You Can’t Leave Behind (2000)
Ačkoliv Adam Clayton není mezi baskytaristy asi žádná modla, je to právě on, díky komu jsem se začal zajímat o baskytaru. Sledoval jsem jejich klipy a mně se hrozně líbilo, jak vždycky je spíš stranou a jede si tam tu basu. Je to celkem klišé, ale mě přináší tato deska čirou radost. Beautiful Day slyšel snad každý, ale pro mě je tohle album hit za hitem. Například Kite nebo When I Look at the World, to jsou skutečně krásné skladby, které podle mého zanikly za megahity Beautiful Day a Elevation.
Eddie Vedder - Into the Wild (2007)
Je neuvěřitelné, jak úžasný soundtrack frontman Pearl Jam vytvořil. Toto album jsme hodně poslouchali v práci, a když jsem potom viděl ten film, mrazilo mě, když mi došlo, jak silné ty skladby vlastně jsou, a to jsem o nich předtím neměl pochyb.
Robert Glasper Experiment - Black Radio 1 a 2 (2012)
Já si myslím, že na co sáhne Robert Glasper, to je čisté zlato. Nedokážu se rozhodnou, jestli je pro mě lepší Black Radio nebo Black Radio 2. Kolik muzikálnosti, talentu a lásky vyzařují tato dvě alba, je fascinující.
The Safety Fire - Mouth of Swords (2013)
Když se podívám na svůj last.fm profil, tak jestli čísla neklamou, tohle je album, které jsem slyšel ze všech nejvíckrát. Pro mě celkově z The Safety Fire sálá autentičnost, která touto deskou eskalovala a kterou nyní postrádám u spousty kapel, včetně „navazujících“ Good Tiger.
Alfa Mist - Antiphon (2017)
Deska, která mě provází poslední týdny asi nejvíc. Když se ponoříte do atmosféry těchto skladeb, vytvoří kolem vás přátelský a mírumilovný vesmír. Není kam spěchat, nedovolte stresu, aby vám poroučel. Tato deska vám k tomu pomůže.
