V patnáctém díle našeho jazz-rockového bádání jsme si představili dvě uměle vytvořené stupnice. Dnes si tedy pokusíme představit pár způsobů jejich praktického využití. Jak u zmenšené, tak u celotónové stupnice budeme využívat jejich symetrického charakteru. Symetričnosti a repetice nemusíme využívat jen k vytváření vizuálních pomůcek, jako jsme si ukázali v minulém díle, ale i k vytváření samotných postupů a licků. Zvuk těchto stupnic prozkoumáme jak za pomoci tradičních technik, tak modernějších přístupů včetně tappingu, hybrid pickingu a sweep pickingu.
První z dnešních příkladů využívá zmenšené stupnice zkombinované s bluesovými postupy v A. Vhodný akord, přes který lze tento lick hrát, by tedy byl A7 nebo jeho nástavby. Celý první takt v podstatě hrajeme jen zmenšenou stupnici s jediným průchozím tónem a v taktu druhém využíváme jen stupnice bluesové.
Zmenšenou stupnici můžeme v blues a v soulových harmoniích najít relativně často. Stačí si poslechnout například Otise Reddinga a podobné soulové klasiky, kde se dominantní septakordy a různé odrůdy zmenšeného akordu objevují neustále. Pro samotné využití tohoto zvuku v blues a kytarové hře doporučuji prozkoumat Scotta Hendersona. Na druhou stranu někteří bluesoví kytaristé se zmenšené stupnici přes blues vyloženě vyhýbají (například Robben Ford).
Toto konkrétní využití tappingu ve zmenšené stupnici můžeme aplikovat například v metalu a podobných stylech. Opět přes doprovod v A, a zvlášť v kombinaci s frygickou a pátým modem harmonické moll bude tento lick znít úplně v pořádku. Například přes blues či funky už by takovýto blázinec mohl být trošku moc. Zvláštní pozornost musíme věnovat přesné intonaci při slidech tapovaných not. Když využíváme tolik glissů v kombinaci s tonalitou, která je lehce „out“, je velmi jednoduché ujet.
Jeden ze slibovaných symetrických a repetitivních licků. Kombinace přeskakování strun a legata by měla procvičit levačku, zatímco časté výrazné posuny poloh budou možné jen za předpokladu, že jsme věnovali dostatek času vizualizaci těchto stupnic. Opět jsme v tónině A a opět využíváme zvuku zmenšené stupnice. Ještě bych rád zdůraznil důležitost zakončování těchto rozmáchlejších běhů na první stupni stupnice či na jiném libozvučném intervalu. Je velmi jednoduché ztratit přehled o tom, kde se nachází ty opravdu důležité akordické tóny, když po hmatníku lítáme tímto způsobem.
A první postup ze světa celotónové stupnice. Zde v tónině A v kontextu dórské stupnice. Tento lick je vhodný jako vybočení přes akord Am7 a jemu společné souzvuky. Přestože jsme podobný postup zmínili už v jednom z předešlých článků (v kontextu arpeggií zmenšeného kvintakordu), osobně ho považuji za tolik použitelný, že ho rád zmiňuji znovu v trošku jiném kontextu. Pokud chcete slyšet podobné vybočení v praxi, poslechněte si sóla Wese Montgomeryho ve skladbách, které stojí na dlouhých pasážích s akordy m7 (například Four on Six).
Využití tappingu v kontextu celotónové stupnice prostě nemůžu odolat. Podobných symetrických běhů můžeme v této stupnici vytvořit bezpočet. Na studium dalších „ufounských“ zvuků jednoznačně doporučuji nahrávky Shawna Lanea. Nebo ještě lépe jeho videa na YouTube.Rád bych jen apeloval na hudební vkus kohokoliv, kdo si chce licky tohoto typu vyzkoušet na živém koncertě. Jsou momenty, kdy podobné kejkle mohou vyvolat skvělou odezvu od publika. Jsou také momenty a kšefty, kde můžeme jako kytaristé přijít o práci po prvních pěti tónech takovéhoto licku.
Příklad kombinování mixolydického modu s celotónovou stupnicí přes dominantní septakord. Zde opět A7.
