I u nástroje hraje zásadní roli, kolik na to máme „prachů“. Ale mějme stále na paměti hlavní zásadu: Nástroj je to absolutně nejdůležitější. Pak není dlouho nic, následuje kombo (zesilovač), kabely, a až na konci (!) leží efekty či nějaký ten multiefekt.
Při výběru kytary si ujasníme, co chceme hrát. Asi každý se ohlížíme po nástroji, na který hraje náš idol. A asi každý známe tu chvíli, kdy už máme našetřený balík peněz a nic nás nemůže zadržet od toho zajít do hudebnin a kytaru koupit. Tak jdeme na to? Ne a ne a ne!
Abyste koupili dobře, nesmíte se ukvapit! Věnujte pár týdnů (nebo alespoň pár dnů) hledání. Zkuste si zahrát na kytary u kamarádů. Zeptejte se na jejich zkušenosti. Zajděte do hudebnin a vyzkoušejte co nejvíc nástrojů. A běžte do dalších hudebnin, zkuste, co mají jinde. Je dobré se zeptat učitele hry na kytaru. Poradí nám lépe než prodavač, který chtě nechtě musí brát ohledy na to, kterého zboží se právě potřebuje zbavit. Neberme unáhleně to první, co nám padne do ruky!
Ujasněme si, zda chceme nový nástroj nebo použitý. Z mých zkušeností je u levných kytar lepší nový nástroj, u dražších koupě z druhé ruky. Tato rada vychází z úvahy, kdy věci na inzerát stojí často o třetinu až polovinu méně, než byla původní cena. Za dvacet tisíc tak můžeme koupit velmi kvalitní nástroj, jehož původní cenovka byla kolem čtyřiceti tisíc. Protože jde o kvalitní kytaru, riziko potíží je relativně malé. Naopak u nástroje za tři tisíce (s původní cenovkou za šest), moc velký rozdíl nebude. U levnějších kytar je prostě riziko možných problémů větší (upřímně, zde už to nebývá riziko, ale jistota). Měli bychom proto myslet na možnost reklamace.
Dovolím si tvrdit, že zkušenější kytaristé kupují převážně z druhé ruky. Možnost pořídit si kvalitní kytaru za polovičku ceny je mnohem lákavější než riziko, že „něco“ bude špatně.
Velmi důležitým faktorem by měla být naše chuť hrát. Pokud se hledáme a nejsme si jisti, pak stačí nástroj za tři tisíce. Ano, bude to „shit“, ale budeme mít vlastní nástroj a můžeme zjistit, co nám to říká. Pokud víme, že kytara je to pravé, pak bychom se měli vší silou dostat někam mezi pět až deset tisíc. Když už máme zkušenosti, hrajeme dva tři roky a furt nás to baví, pak bychom měli jít dál, někam mezi deset až dvacet tisíc. Nenechme se odradit! Nesmíme zapomínat, že i Jimi Hendrix „hrál“ spoustu let jen imaginárně na koště, protože tatík mu na kytaru nedal. (pokračování příště)
