Amatérské kapely tohle nazažijí moc často, ale přeci jen se i tohle může občas stát: jste pozváni na rozhovor do rádia. Takže pokud jste pozváni už týden a jste z toho celí nesví, tak nebuďte. Dnešní Tipy a triky vám poví, jak z toho ven.
Dobré je si hned na začátku ujasnit, proč vlastně o rozhovor stojíme. Nadále budeme předpokládat, že je to pro lepší zviditelnění naší kapelky, pozvání na koncert apod. Tedy chceme posluchače zaujmout. A dále si musíme ujasnit, jak velké procento posluchačů naši kapelu zná. Pokud si pověst teprve budujeme, je třeba se chovat jako maximální profíci: Být příjemní, vtipní, ale ne vlezlí ani trapní. Pokud už nějakou tu pověst máme, můžeme si toho dovolit více.
Na papírku mějme základní poznámky, co chceme říct. Musí to být základní osnova se všemi body, co bychom rádi do éteru vykřičeli (kdy a kde hrajeme, kdo a odkud jsme, nástrojové obsazení, jak se jmenuje naše deska, web, nějaké zajímavé info o kapele, s kým slavným už jsme hráli apod.).
Je dobré, když má kapela svého mluvčího, jednoho či dva týpky, co se nebojí konverzovat. Pak stačí, když se vybraní pánové domluví na signálu, jak si budou předávat slovo.
Nezapomeňme občas mezi řečí prohodit název kapely. Smyslem by měla být jistota, že každý, kdo dneska poslouchá, bezpečně ví, o jaké kapele je řeč. Často se stává, že spíkr na začátku rozhovoru českou angličtinou děsně rychle zadrmolí název („Ahoj lidi, takže dneska tu máme kapelku Tblekvanrout z Plzně...“) a pak už se jméno nikde neobjeví. Takže místy zakomponujme srozumitelně vyslovený název („... a když jsme minulý pátek s The Black One Road hráli v Nýřanech...“). Zkrátka nenásilná, ale účinná masáž.
Z našeho hlasu se dá vyčíst překvapivě hodně informací: únava, stres, nervozita, znuděnost. Snažme se proto mluvit tak, aby bylo jasné, že to, o čem mluvíme, nás setsakra baví (jde přeci o naši muziku). V první řadě mějme na paměti, že už výraz ve tváři dává hlasu barvu. Když se budeme lehce usmívat, tak i hlas bude působit optimisticky a pohodově. Na druhou stranu pozor na velký nešvar spíkrů z komerčních rádií, kteří to s tím úsměvem kapku přehánějí a už v sedm ráno mají hlas, jako když vyhráli v tombole zajíce (podobný výraz mívají i moderátorky z veřejnoprávního rozhlasu v pořadech pro seniory).
Je důležitá barva a modulace hlasu. Pokud to jen trochu půjde, je dobré se pořádně vyspat. Mezi mluvením hodně pít (ideální bývá voda), zvlhčit sliznici. Před rádiem se rozmluvit, rozhýbat ústa. Zkrátka vše, co zpěváci dobře znají.
Pokud máte pocit, že jsme se nezmínili o spoustě dalších věcí, tak nezoufejte, v příštím dílu téma dokončíme.
