Dnes si přiblížíme opravdu ne zcela typickou stupnici. I když nepatří mezi základní mody v podstatě celého spektra hudebních stylů, přesto má v našem přehledu své místo, protože nám nejen doplní řadu stupnic, kterým se na těchto stránkách věnujeme, ale zkompletuje tak pohled na stavbu tónových řad obecně.
Pokud se podíváme na tuto řadu tónů z hlediska jejího vzniku, tak vzhledem k diatonické durové stupnici jde o posloupnost zahranou od jejího sedmého stupně. Takže kdybychom si vzali jako základ stupnici C dur, tak lokrický modus je postaven od tónu h, jde tedy o h, c1, d1, e1, f1, g1, a1, h1. Všimněme si zde hned několika základních faktů. Za prvé se pohybujeme v mollové části spektra, protože zde máme malou tercii (v tomto případě tón d1 v námi uváděné notaci, když vycházíme z řady tónů, počínaje tónem a, jde o c1). Což nás přivádí k první sólové figuře, kde se díky hraničním tónům můžeme rychleji zorientovat na hmatníku.
Za druhé obsahuje stupnice malou sekundu (v našem případě tón bchar1). Z hlediska námi už uvedených stupnic začíná tímto intervalem třeba frygická tónová řada či frygicko-dórská (u plagálních musíme uvažovat trochu jinak).
Změnou, typickou právě pro tuto stupnici, je pak zmenšená kvinta (tón echar21). Právě díky tomuto intervalu nelze harmonizovat tento mod klasickým mollovým kvintakordem, takže je vhodnější považovat tuto stupnici spíše za takový průchozí tónový běh, využitelný v rozšířenějších formách improvizací.
Ze všech módů je lokrický tím nejměkčím. Stačí ale posunout jen tu zmenšenou kvintu zpátky na své místo a ocitáme se u frygického módu, který je řazen spíše do těch tvrdších.
Z hlediska harmonie je pak logické, že základním akordem je zde zmenšený kvintakord, tedy X- (nebo Xmi5char2), u septakordu jde pak o malý zmenšený septakord, tedy obecně Xmi7/5char2.
