Tak dnes nás čeká taková raritka. Když se řekne chromatická stupnice, tak si hned každý většinou představí všechny tóny s půltóny za sebou. To je vlastně v pořádku. Důležité je ale podívat se na tyto stupnice z hlediska našeho seriálu. A ještě, než k tomu přistoupíme, musíme uvést, že použití druhé části názvu této řady tónů bude vysvětlena právě v rámci rozboru stupnice.
Z hlediska tvorby vzniká chromatická stupnice ze základních tónů durových či mollových stupnic. Při vzestupu a i při sestupu se celé tóny nahrazují dvěma půltóny, a to tím způsobem, že směrem nahoru používáme pouze křížky, směrem dolů zase béčka. A to bez jakékoli závislosti na počátečním a závěrečném tónu řady. Takže když v rámci našeho seriálu použijeme sled tónů od tónu a, tak směrem nahoru jde o řadu a, achar1, h, c, cchar1, d, dchar1, e, f, fchar1, g, gchar1, a, klesající řada pak je a, achar2, g, gchar2, f, e, echar2, d, dchar2, c, cchar2, bchar2, a.
Dobře, řeknete si, ale co když tuto stupnici vytvořím dle určité diatonické stupnice, která má své dané předznamenání? Mění se tam také nezávisle křížky a béčka? Ne. Tam zachováme původní předznamení, ovšem u ostatních tónů se opět řídíme předchozím pravidlem, tedy při stoupání křížky, při klesání béčka. Takže jde v podstatě o diatonickou stupnici s alteracemi.
A nyní pojem mozartovská stupnice. Jde o způsob, jakým se tyto stupnice zapisovaly v době W. A. Mozarta (či přímo jím). I když se dnes tento způsob již moc nepoužívá, přesto bychom mohli na něj narazit (už jenom z hlediska názvu). Takže vzhledem k výšce tónů jde v podstatě o totéž, ale z hlediska zápisu jsou zde jiná pravidla. Mozartovský způsob zápisu používal neměně snížený třetí a sedmý stupeň a zvýšený čtvrtý. Takže (opět viz notový záznam) jde o a, achar1, cchar2, c, cchar1, d, dchar1, e, f, gchar2, g, gchar1, a, zpět pak a, achar2, g, gchar2, f, e, dchar1, d, dchar2, c, cchar2, bchar2, a.
A harmonie? Zde je hodně možností, běžné jsou pak například alterované akordy, dále Xadd, lomené akordy apod. A nemusíme se vyhýbat při určitém způsobu hry i běžným souzvukům. A proč to nechápat třeba i takto - košaté možnosti, košatý Mozart...
