V minulém dílu seriálu jsem zdůvodnila důležitost zabudování podpory hracích pomůcek do zvukových programů, v tomto díle se na omezeném místě, které jsem od redakce dostala, stručně pokusím tuto techniku nastínit podrobněji.
Je dobré vyložit si nejdříve na stůl všechno to, co máme k dispozici:
Máme zvukový program a stovky parametrů, které poskytuje rozhraní všech jeho modulů – máme software. Máme hardware – konkrétní hrací pomůcky (především samotnou klaviaturu plus všelijaká ta „hýblátka“), kterými chceme různé parametry softwaru ovládat. A konečně máme dohodu – MIDI protokol, která nám pomůže při specifikaci způsobu, kterým budeme přeposílat řídicí informace z hracích pomůcek parametrům zvukového programu.
Modulované parametry
Kandidátními parametry na modulaci při hře jsou teoreticky všechny parametry modulů zvukotvorebného aparátu. Záleží na tom, které z těchto parametrů nám konkrétní nástroj umožní měnit při hře pomocí MIDI příkazů – moderní stroje a softwarové nástroje zpřístupňují prakticky všechny.
Hrací pomůcky
Většina MIDI keyboardů je standardně vybavena hardwarem, který většinou přímo podporuje i MIDI protokol.
• Klávesnice (mezi informace, které může vysílat, patří: Note Number, Note On Velocity, Release Velocity, Aftertouch...)
• Modulation Wheel (vysílá standardně MIDI kontrolér č. 1)
• Pitch bend
• Channel – případně luxusnější Key-aftertouch
• Switch, případně Continue pedal
Existuje celá řada alternativních hracích pomůcek (jako například breath controller, vector stick a nejrůznější fadery či knoby), které nejsou nijak standardizovány, a to ani vzhledem, ani funkcí, kterou se mají podílet na výsledném zvuku, ani na úrovni MIDI (kromě nezávazného doporučení čísla kontroléru).
MIDI
Ke standardním hracím pomůckám je MIDI štědré, neboť jim kromě modulačního kolečka a pedálů dává k dispozici samostatné příkazy. Ostatní hrací pomůcky jsou podporovány obecně pomocí MIDI příkazu kontinuální kontrolér, který obsahuje číslo kontroléru a dvojici byte nesoucí samotnou hodnotu. MIDI asociace doporučuje některá čísla kontrolérů využít pro vyhlédnuté zvukové parametry, například č. 1 je modulační kolečko, č. 2 pro dechový kontrolér (viz tabulka doporučených kontrolérů v příloze).
Note Number
Nepovažuje se příliš za hrací pomůcku, jelikož je považována za hrací prostor sám. Číslo noty vysílá standardně v MIDI Note On příkazu úplně každá klaviatura, ale nepoužívá se výhradně ke kontrole výšky tónu, který má zaznít, nýbrž též k „pouhému“ spouštění zvuků, u nichž výška nehraje klíčovou roli, jak je tomu například u bicích sestav.
Note On Velocity
Standardně se tato hrací pomůcka samozřejmě používá pro kontrolu relativní hlasitosti generovaného zvuku úhozem, analogicky k síle úhozu na normální klavír. V pojmu relativní hlasitost však není vůbec řečeno, kterým parametrem ji budeme v konkrétním případě ovlivňovat. Standardně je to rozkmitem amplitudy AE obálky, která v praxi funguje jako level-scale parametr AE křivky. Relativní hlasitost je však možné ovlivnit též stupněm otevření LF filtru – v tomto případě bude tón při pozitivním offsetu ke cutoff parametru při rychlejším úhozu nejen hlasitější, nýbrž též světlejší.
Často se též používá obálkový rate scaling skrze Note On Velocity. Pozitivně nebo negativně ovlivňujeme přitom časové trvání různých obálek v závislosti na hodnotě Note On Velocity.
Note On Velocity může však řídit i docela jiné funkce zvuku, než je jeho relativní hlasitost či obálkový rate scaling. Ve spojení s filtrem vzpomenu jenom kombinaci, kdy Note On Velocity řídí cutoff frekvenci LF filtru, nastaveného na silnou rezonanci. V tom případe se bude měnit i rezonanční frekvence filtru, výsledek může být samozřejmě velmi zajímavý.
V příští kapitole budu pokračovat dalšími standardními hracími pomůckami.
