Po minule probírané variantě tremola non-floating se dnes společně podíváme na tu pravděpodobně nejrozšířenější, a sice tzv. floating tremolo. Mechanika Floyd Rose nastavená a seřízená jako tzv. „plovoucí“ verze, nám tedy umožňuje oboustranný pohyb - opět polopaticky řečeno „jde nahoru i dolů“, tzn., že můžeme vibrační pákou ladění jak snižovat, tak i (samozřejmě omezeně) zvyšovat. Z původně navržené non-floating verze vznikla ta floating tím, že pod samotnou základní deskou tremola bylo nutno v těle kytary vyfrézovat určité místo - plochu právě pro obrácený pohyb nahoru -, to samé pak zezadu u bloku tremola z jeho druhé strany. Tzv. „nulový“ (výchozí) bod ladění je tedy tvořen rovnováhou tahu pružin a tahu strun. Tím pádem je pochopitelné, že jakákoliv změna tahu na jedné straně (struny či pružiny) se nutně musí projevit na straně druhé. S tím jsou spojeny známé neduhy takto seřízeného tremola - např. praskne-li struna, nelze na takto nastavenou kytaru kvůli značné rozladěnosti prakticky vůbec hrát nebo jen dohrát. Dále minule zmíněné vytahovací techniky, kdy taháme jeden tón a jeden či více dalších zůstává nezměněných, se hrají o poznání hůře a zpravidla neladí (po vytažení jedné struny ostatní v ladění klesnou - tremolo se nakloní). Na druhé straně má toto nastavení samozřejmě svoje výhody a umožňuje jisté rozšíření našich hráčských technik. Kvůli absenci „tvrdého dorazu“ je např. možné specifické jemné vibrato pákou nahoru/dolů od daného tónu (vibrato prsty, jak známo, na kytaře tón „pouze“ nadlaďuje), jednu dobu velmi populární (např. Gary Moore - The Loner nebo u nás Petr Janda - Stejskání). Další používanou technikou je tzv. rychlé zavibrování - „zavrčení“ - po lehkém zatažení a následném prudkém puštění páky (něco jako „zabrnknutí“ za páku), nejlépe otočenou směrem dozadu za tremolo kvůli zvýšení setrvačnosti (tuto techniku známe mimo jiné opět od standardních uživatelů Floyd Rose, např. od Steva Vaie). Tato výhoda se může ovšem v určitých případech jevit i jako lehká nevýhoda, kterou často předhazují „nepříznivci“ tohoto systému, tento vrčivý efekt se u některých masivnějších a těžších typů tremol může projevit v menší míře již i při silnějším brnknutí trsátkem. Další nevýhodou spojenou s poznatky popsanými výše je za jistých okolností možná zdlouhavost při ladění. Pokud např. máme vlivem celkového oteplení prostředí (kovy se teplem roztahují) všechny struny níž a potřebujeme je přitáhnout - nadladit - a budeme je standardně po jedné nadlaďovat, zjistíme, že ty, které jsme přitáhli jako první, nám opět klesly, a tak třeba několikrát dokola. Také přechod na jinou sílu strun vyžaduje přenastavení tahu pružin - blok tremola by měl být vždy rovnoběžný s horní deskou kytary. Pokud nám ovšem celý systém funguje, jak má, a pokud se příliš nemění okolní teplota, patří systémy Floyd Rose k těm nejstálejším, co se ladění týče, to vám přímo potvrdí mnoho jeho uživatelů.
Příště pokračujeme.
