Ještě stále se ptáte „Jak mám převést wav na MIDI?” nebo „Jak mám převést MIDI na wav?” Chtěli byste si rozšířit teoretické znalosti MIDI opřené o praktické příklady? Chtěli byste vědět, k čemu vám je řídicí klaviatura, kontroléry, syntezátory, sekvencery, rytmery atd? Čtěte dál a čtěte pravidelně.
Nechci v tomto seriálu chrlit termíny a zkratky (i přesto se jim nevyhneme a některé si užijeme – ostatně už jen MIDI...), nechci zanechávat obrovské teoretické stopy, které však nejsou opřeny o praxi. Chci se na problematiku MIDI podívat z praktického hlediska, chci se postupně zamýšlet – potřebujeme MIDI? Kdy, k čemu? Jak ho mám využít? Kdy je mi spíš na obtíž? Kdy mi může práci usnadnit?
Co je MIDI?
MIDI, jako termín, je pochopitelně zkratka – asi již poměrně profláknutá – Musical Instrument Digital Interface, což by se dalo přeložit jako digitální rozhraní pro hudební nástroje. Překvapivé, samotný název není scestný a vypovídá dost o tom, co to MIDI opravdu je – jedná se o komunikační protokol a potřebné hardwarové i softwarové vybavení a standardy, tedy v podstatě o celý svět, kde mezi sebou mohou komunikovat digitální hudební zařízení, ať už se jedná o sekvencery, syntezátory, arpeggiátory, rytmery nebo efekty, mixážní pulty atd. Stejně jako u veškeré jiné komunikace, i digitální zařízení potřebují vědět, jak si mají určitá „slova” (data) vykládat, jak jim mají rozumět a co mají na základě daného povelu udělat. Proto bylo potřeba stanovit normu, kterou se stala právě MIDI, a která spatřila světlo světa již v roce 1983.
Potřebuji MIDI k životu?
A už to začíná... Neznám snad horší (relativnější) otázku než: „Potřebuji něco?”. Ano a ne. Záleží vždycky na jednotlivci. Ponechme ne-muzikanty úplně stranou... I přesto jsou muzikanti, dokonce pracující s digitálními nástroji, kteří MIDI v podstatě vůbec k životu nepotřebují (i přesto, aniž by to věděli, stejně vlastně MIDI používají). Jedná se o takové jedince, kteří například vystupují pouze na koncertech, mají jeden nástroj (nejlépe ještě třeba něco, jako je Clavinova – tedy digitální piano), na něm si pouze zvolí potřebný zvuk, a na ten pak už jen hrají a hrají a hrají. Takový muzikant nepoužívá sekvencer, neprogramuje (neupravuje) zvuk, jen hraje. I přesto vysílá MIDI data. Například už jen při stisknutí klávesy vyšle MIDI událost „nota zapnuta“ (tomu se pochopitelně budeme věnovat podrobněji, ale až později). Ale je řada příležitostí, kde se dá MIDI opravdu využít naplno, včetně svých mnoha zákoutí, a může velice usnadnit muzikantovu práci.
Jak již bylo řečeno, MIDI slouží ke komunikaci. Je třeba si uvědomit, že už jen při samotné pouhé hře na digitální nástroj dochází v digitálním prostředí ke komunikaci – například mezi klaviaturou a tónovým generátorem (tedy například samplererem, syntezátorem...) – a klaviatura i tónový generátor mohou být spolu klidně v jedné „krabici”! A pochopitelně je možná řada složitějších a důmyslnějších zapojení – z klaviatury jednoho nástroje lze hrát na tónový generátor nástroje druhého nebo i více najednou. Kromě běžné hry na nástroje je možné ovládat všechny parametry zvuku, které daný tónový generátor nabízí. Ty jsou opět definovány MIDI normou a komunikace opět probíhá v prostředí MIDI. Lze programovat mixážní pulty, efektové jednotky nebo je možné hru zaznamenávat do sekvenceru (což může být další „krabice” nebo počítač a nebo se může jednat jen o software uvnitř stejného nástroje – i v tom případě jde ale stále o MIDI komunikaci) a následně přehrávat. Jednotlivé nástroje lze spolu synchronizovat, aby hrály všechny v naprosto stejném tempu. O komunikaci mezi všemi těmito zařízeními a o to, aby si jednotlivá zařízení rozuměla, se stará právě MIDI. S MIDI se tedy dnes setkáte úplně vždycky, když sáhnete na digitální hudební zařízení, a tak se dá poměrně snadno odhadnout, že je opravdu potřebovat budete.
Nezapomeňte:
MIDI a audio (nebo soubory *.mid a *.wav) je každé úplně něco jiného. Není možné udělat „snadnou konverzi” mezi těmito dvěma. MIDI jsou informace o změně nějakého stavu a záleží na zařízení, jak si je vyloží. Audio jsou konkrétní jednoznačné informace o zvuku (barvě, délce, výšce atd.).
