Ó ano, opět je tu váš oblíbený seriál a vtipný strýček Mario. Po minulém díle jistě mnozí z vás zastříhali ouškama nad možnostmi notačního programu Sibelius a pokročilejší též zcela určitě začali čenichat další laskominy. A tady jsou. V návaznosti na předešlé a v duchu nejlepších seriálových tradic si dnes probereme, jak ještě jinak a více naložit s automatikou v tomto rozmilém prográmku.
Kdo trochu zná typy MIDI dat, ten tuší, že kromě pitch bendu, o němž minule byla řeč, se dají využít i jiné povely, a to zejména změna nástroje a s tím i barvy zvuku (Program Change), ovladače různých parametrů (controllers) a konečně speciální data System Exclusive, zkráceně SysEx. Tak jako u dat pitch bendu, před patřičnou hodnotou nastavení musí být písmeno B, u změn rejstříku píšeme P a u kontrolérů C. Tyto údaje náleží do kategorie takzvaných skrytých objektů, na monitoru jsou zobrazeny jakoby vodovým písmem a nejsou tištěny spolu s notami. Když se pozorněji na nějaký takovýto povel zadíváte, všimnete si malé šipky, která od něj vede k nějaké notě anebo pomlce. Tím je znázorněno místo, kde dojde k jeho provedení, a pokud jej chceme přesunout jinam, jednoduše tak učiníme s myší pomocí.
Že se údaje pitch bendu hodí k jemnému doladění partů a dá se takto cizelovat například stará hudba (dříve se hojně užívalo středotónových ladění, která jsou od temperovaných skutečně velice dobře rozpoznatelná) stejně jako rozličné mimoevropské tónové systémy a v neposlední řadě mikrotonální skladby soudobé, to už víme od minula. Nyní si řekneme, co jiného ještě nám pitch bend, kontroléry a přepínání barev může poskytnout.
Co se pitch bendu týče, je to hlavně glissando, což je kontinuální změna výšky tónu a dobře se provádí na smyčcových nástrojích nebo prostě na takových, které nepoužívají technologie fixního ladění (trombon a jiné). Kdyby si chtěl někdo hodně pohrát, je možné takto simulovat i vibrato (periodická změna výšky tónu), a to lépe než mechanickým LFO. Naživo totiž nikdy není žádná perioda vibrata totožná s jinou ani fázově, ani amplitudově. Též takto simulujeme nepřesnosti v ladění smyčců a dechů. Ani nejfantastičtější interpret nezahraje stejný tón vždy o téže přesné frekvenci. Běžná (fuzzy) odchylka v symfonickém orchestru je až dvacet centů.
Programy Sibelius někdy přepíná i sám od sebe, například když v houslovém partu zvolíme pokyn pizzicato (drnkání prsty), je zvolen automaticky pizzicatový rejstřík a ke opětovné hře smyčcem stačí pokyn arco (smyčec - doslovně oblouk). Jinak lze zadávat i přímo, třeba když máme k dispozici "jen" šestnáct MIDI kanálů a potřebujeme zrealizovat skladbu pro osmnáct nástrojů, mohou se na dvou kanálech střídat programy. Nebudou ovšem moci hrát všechny současně. (Tady je nutné poznamenat, že Sibelius takové situace umí řešit. Pokud už jsou kanály vyčerpány, posílá další party, které jsou "nad rámec" do už nastavených kanálů, které jsou zvukově zvolenému nástroji nejblíže, anebo zredukuje kanály tak, aby to aspoň jakžtakž štimovalo).
Z kontrolérů dozajista využijeme ty standardní, jako jsou 1 (modulace/vibrato, tremolo), 7 (volume/poměry hlasitostí nástrojů), 10 (panorama - velice důležité, pokud rozmístíme nástroje "do prostoru", bude to mít značný vliv na srozumitelnost a rozpoznatelnost jednotlivých partů), 64 (sustain - pro přeznívání strun harfy, kytary), pokud chceme upravovat obálky zvuků, máme tu kontroléry náběhu, znění a doznění tónu (73, 75 a 72), filtr ovládá 74, jeho resonanci potom 71. Do společného reverbu (send effect) je posílán signál pomocí 91, 93 do chorusu. To jsou čísla standardu General MIDI, ale jsou i jiné systémy a při editaci je nutné mít po ruce konkrétní MIDI implementaci daného nástroje. Promyšlené používání kontrolérů dokáže výrazně oživit automatizovanou muziku.
SysEx povely se mohou hodit tam, kde řídíme z jednoho kanálu dva nástroje a pouze jednomu chceme poslat "obecnější" data, třeba povely pro tvarování obálky. Nelze tedy použít standardních kontrolérových pokynů, jinak by reagovaly oba nástroje.Pošleme tedy data pod hlavičkou konkrétního instrumentu - každý má svoji vlastní přidělenou adresu a až za ní jdou obecná data. Některé parametry lze řídit jen přes SysEx. Opět potřebujeme manuál k nástroji. Toto se skutečně v hlavě nenosí.
Sice už máme za sebou čtvrtý díl, věnovaný Sibeliovi, potažmo notátorům, zdaleka však ještě není míra základních informací k tomuto programu dovršena. A tak zase za měsíc. Váš Mario Buzzi, dobře spěte v nozzi.
