Nedávno jsem se při nahrávání přesvědčil o něčem, co vím už delší dobu. Je sice opojné se na chvíli utopit v detailech nejrůznějších technik a vychytávek, ale občas je potřeba to všechno hodit za hlavu. Sešel jsem se s několika muzikanty, abychom nahráli pár skladeb. Demo, album, říkejme tomu, jak chceme. Kromě zpěvu a sól se nahrávalo všechno hezky „naživo“, dohromady. Věděl jsem ale, že kvůli velkému vytížení jednotlivých hráčů si nemůžeme dovolit trávit hodiny řešením pozice mikrofonů apod. A tak jsem se rozhodl, že se s tím tentokrát nebudeme mazat. Mikrofony jsme naházeli ke kombům apod. poměrně ledabyle, prostě na základě minulých zkušeností. To samé platilo pro snímání bicí soupravy. Dali jsme si jen záležet na tom, aby přeslechy v overheadech nad bicími nebyly příliš velké, ale mnoho času jsme tím netrávili. Prostě šlo jen o to, aby mikrofony u soupravy nesnímaly skoro stejně hlasitě i kytary. Mimochodem, pokud nejsou přeslechy nekontrolovatelně intenzivní, vůbec nemusí být na škodu, obzvláště pokud je vaším cílem, aby nahrávka působila kompaktně a energií připomínala živý koncert. Tak nějak se vše díky nim více „propojí“. Postavili jsme tak improvizované paravány kolem kytarových aparátů. Použili jsme, co bylo zrovna po ruce - obaly od nástrojů apod. Jak už jsem ale naznačil, šlo jen o to, aby v overheadech byly přeslechy v rozumné míře, nikoliv o jejich úplnou eliminaci. Zanedlouho jsme šli na věc. Každou skladbu jsme několikrát přejeli od začátku do konce. Kvůli drobným nepřesnostem jsme nahrávání nezastavovali. Jen když došlo k chybě, která by byla slyšet téměř ve všech stopách (právě kvůli zmíněným přeslechům), přestali jsme a začali od začátku.
Trochu jsem se bál, jak výsledek dopadne. Nahrávali jsme přeci jen mnohem více „humpolácky“ než obvykle. Kdysi jsem si například myslel, že pokud kytarový aparát snímáme pouze jedním mikrofonem, zvuk bude vždycky velký kompromis. Věřil jsem, že je potřeba i ambientní mikrofon či dva. Později jsem však zjistil, že mnoho kytarových partů, jejichž zvuk jsem na nahrávkách obdivoval, bylo nahráno pomocí jediného mikrofonu. Při současném snímání všech nástrojů máte navíc ambientní mikrofony tak nějak automaticky v podobě zmíněných overheadů. A navíc, co si budeme povídat, dnešní plug-iny dokážou simulovat odrazy v místnosti tak věrně, že to pro většinu účelů naprosto stačí. Když zjistíme, že jsou kytary příliš „suché“, není problém to vyřešit při mixáži pomocí vhodného plug-inu. Asi tušíte, kam tím vším mířím.
Když jsem poslouchal mezivýsledky naší práce, překvapilo mě, že to neznělo o nic hůř, než když jsme se s tím v minulosti donekonečna piplali. Možná bych dokonce řekl, že kapela zněla svěžeji a celé to mělo větší drive. Asi to bylo tím, že jsme se soustředili více na muziku a méně na techniku.
Možná by to prospělo i vám.
