Jak jste si již určitě všimli, navzdory názvu seriálu se v něm často zabýváme technikami, které v panelákovém pokoji využijete jen těžko. Nejčastěji se to týká nahrávání bicí soupravy. Ano, znám několik šťastlivců, kteří tuto možnost mají, zpravidla díky nemalé investici do profesionálního odhlučnění. Většina z nás smrtelníků si však něco podobného dovolit nemůže, a proto jsme odkázáni na nejrůznější zkušebny a podobné prostory. Ty mívají jeden společný rys - jsou určené ke zkoušení, nikoliv k nahrávání. V čem že je rozdíl? Pro účely zkoušení se kapely zpravidla snaží místnost co nejvíce zvukově utlumit, aby se snížil únik zvuku mimo místnost (což může zabránit vyhoštění) a také aby několikahodinová zkouška neměla za následek trvalou ztrátu sluchu. Nahrávání akustických nástrojů, obzvláště pak bicích, si však se zvukově „mrtvými“ místnostmi příliš nerozumí. Výsledný zvuk je pak často sterilní a plochý. Pokud tedy máte možnost nahrávat v místnosti, kde zvukové odrazy nebyly zcela utlumeny, rozhodně tuto variantu doporučuji, obzvláště pokud se nahrávkou chcete někde prezentovat. Často nám však z nejrůznějších důvodů nezbude jiná varianta, než bicí nahrát tam, kde zrovna stojí, tedy většinou ve zkušebně. V přetlumené místnosti sice nebude souprava nikdy znít tak velkolepě, jak jsme zvyklí ze slavných alb, přesto však můžeme „minimalizovat škody“, tedy vymačkat z dané situace nejlepší možný zvuk. Několik tipů, jak toho dosáhnout, se dozvíte na následujících řádcích.
Jedna z neustále se opakujících rad v tomto seriálu by se dala shrnout jako „řešte problémy co nejblíže zvukovému zdroji“. V tomto případě je zdrojem zvuku bicí souprava a především bubeníkova technika. Zde platí, že bubeník je sám sobě zvukařem a poměr hlasitostí jednotlivých komponentů soupravy závisí především na něm! Pokud je i při nahrávání jediným mikrofonem zvuk soupravy vyrovnaný, znamená to, že bude snadné jej kvalitně nahrát i při použití více mikrofonů. A co si budeme povídat - pokud nahráváme v amatérském prostředí, pravděpodobně máme k dispozici pouze velmi omezený počet mikrofonů. To nemusí vůbec vadit. Možná jste už slyšeli tvrzení, že lze dosáhnout výborného zvuku bicích za použití pouze tří mikrofonů - jeden z nich snímá velký buben, zbylé dva jsou „overheady“, tedy snímají celou soupravu shora. Tato metoda však funguje dobře pouze tehdy, pokud sám bubeník hraje jednotlivé komponenty správně nahlas. Jedním z nejčastějších problémů je přílišná hlasitost činelů v porovnání s ostatními bubny. Overheady činelům často „nadržují“, tento problém se ale dá odstranit či alespoň zmírnit technikou hry!
Při snímání více mikrofony roste složitost celé problematiky exponenciálně. Musíme dávat pozor na fázové posuny mezi jednotlivými mikrofony a řešit je velmi pečlivým umístěním nebo případně otočením fáze jednoho či více z nich. Dalším problémem jsou přeslechy mezi jednotlivými snímacími prvky. Např. mikrofon u malého bubnu bude poměrně výrazně snímat hi-hat. Mnozí takovou situaci řeší pomocí efektu typu gate - to má však často za následek nepřirozený zvuk. Vyřešili jsme jeden problém a způsobili druhý. Mnohdy je proto vhodnější použít expander nastavený tak, že se hlasitost „virblové“ stopy mezi údery zcela nevypne (tak, jak by to udělal gate), ale pouze ztiší. Pro utlumení hi-hatu ve stopě malého bubnu lze někdy s překvapivě dobrými výsledky použít také de-esser (efekt určený ke zmírnění sykavek ve zpěvu). Producent Steve Albini doporučuje zajímavý trik - použít velký svazek klíčů mezi činely hi-hatu. Především spodní z činelů se tak zatlumí, ale díky sotva znatelnému chřestění klíčů nepřijde o vyšší frekvence. Výsledný zvuk pak není tak tupý, jako kdybychom činel přelepili lepicí páskou. Podobných rad existuje mnoho. Budete-li se po nich pídit např. na internetu, nikdy se nepřestanete zdokonalovat v řešení nejrůznějších problémů spojených s amatérským nahráváním. A když pak vaše nahrávky budou znít tak, jak mají, rozhodně vám nebude líto hodin strávených studiem (či ve studiu)!
