Teoretická část
Náš workshop se pomalu dostává do fáze jakési vysoké školy rytmu. Téměř všechno, co jste se mohli z předešlých dílů naučit, dnes využijeme. V minulém díle jsme se začali blíže zajímat o groove. Existuje nespočet různých způsobů, jak groove pojmout. Dá se říct, že každá kapela, která to někam dotáhla, vytvořila svoje vlastní pojetí groovu, čímž se zároveň jasně stylizovala, a zároveň odlišila od ostatních kapel. Kromě minule zmíněných Cream mohu ještě uvést třeba Gentle Giant, King Crimson, ale také třeba Led Zeppelin, Doors, Emerson, Lake & Palmer a spoustu dalších. Pokud si detailně naposloucháte tyto kapely a pokusíte se vnímat jednotlivé rytmické elementy, budete rozumět rytmu jako nikdo. A to jsem zmínil jenom příklady z rockové hudby, o jazzu to platídvojnásob.
Jedním z představitelů rockové hudby, který měl velmi originální pojetí groovu, byla skupina Genesis, kterou jsem v průběhu našeho workshopu několikrát zmiňoval. Na nedávném koncertě Steva Hacketta v pražské Lucerně jsme my, nadšení diváci, mohli mimo jiné slyšet skladbu Cinema Show z alba Selling England by the Pound (1973). Tato skladba je dobrým důkazem vyspělého rytmického přístupu skupiny Genesis, a my máme jedinečnou příležitost se z ní něco naučit. Její druhý, čistě instrumentální díl je v 7/8 taktu v rytmizaci 2 + 2 + 3.
Následující „sonda“ do rytmické struktury tohoto hudebního materiálu se týká taktů 129-140, na originální nahrávce odpovídající času zhruba 9:19-9:37.
Praktická část
Rytmické členění taktu není v tomto případě tak jednoduché, aby se dalo vyjádřit pouze jako 2 + 2 + 3. Jak je vidět v každém taktu úryvku, poslední tři osminy (tedy šest šestnáctin) jsou v doprovodu, tj. v obou rytmických kytarách, hrány v šestnáctinové rytmizaci 3 + 3, což je ještě podtrženo akcentem na čtvrtou šestnáctinu tohoto rytmického článku. S doprovodnými kytarami rytmicky souzní baskytara, která hraje místo zbývajících tří osmin taktu osminovou duolu. Graficky to vypadá takto:
No, a když se dobře podíváte na poměr baskytary, doprovodných kytar a kláves, tak najdete známý jev zvaný hemiola, tedy poměr 3 : 2, který jsme si popsali v dřívějších dílech našeho workshopu. Popsaná rytmická konstelace je však jenom hudebním pozadím pro hlavní hudební myšlenku, která není nikde jinde, než v syntezátoru Tonyho Bankse, a jejíž frázování je nesymetrické (což si v kombinaci s nesymetrickým taktem a hemiolou samo o sobě zaslouží zvláštní pozornost). Její pojetí je navíc polyfonické (arpeggiované rozklady akordů s melodií v druhém hlase, tedy v levé ruce).
Jedná se o nesymetrickou drobnou větu frázovanou 4 + 2 + 3 + 3 (vyjádřeno v taktech, ne v dobách), přičemž v její druhé polovině, konkrétně v taktech 136-137 a 139-140, dochází ještě v rámci výše popsaného k polymetrii, tedy současného znění různých taktů. Je to dáno melodickým členěním právě hudební myšlenky v syntezátoru, ta má rytmizaci 4/4 a 9/8, přičemž je otázkou, jak si rytmicky vyložit poslední úsek, tedy posledních šest osmin taktu 137, resp. 140 (v syntezátoru). V notovém znázornění jsem se přiklonil k interpretaci 3 + 3 + 3, což odpovídá zmíněnému 9/8 taktu:
V tomto úseku hrají také důležitou roli bicí, které sice nejsou v notách zaznačeny, ale na nahrávce je dobře slyšet, že právě první těžká doba taktů 137 a 140, kde dochází k polymetrii a k největším rytmickým „psím kusům“, je záměrně zastřená, bez akcentu, aby se efekt vrstvení rytmů ještě znásobil.
Celý tento úryvek tak skrývá důkladně promyšlený a prokomponovaný hudební materiál skrývající několik vzájemně prolínajících se nejen rytmických, ale také harmonických a melodických úrovní, a je to věrohodná ukázka vyspělé úrovně nejen rytmické složky a tektonické stránky hudebního materiálu skupiny Genesis.
Když někomu popisuji takové jevy v rockové hudbě, velmi často se mě ptá, jestli vůbec nad tím ti muzikanti přemýšleli, že dělají něco tak složitého. Jestli vlastně tušili, že dělají polyfonii, polymetrii, polyrytmus, hemiolu a tak dále. Moje odpověď je, že nakolik byli rockoví hudebníci této doby a tohoto žánru terminologicky vyspělí, to nevím. Těžko se dozvíme, a ani oni sami si to často nepamatují, jestli se mezi sebou bavili tak či onak, a jak to všechno nazývali. Jedno je ale jisté: je úplně jedno, jestli věděli, že se to takto nazývá, a že to je ten a ten jev. Podstatné je, že to dělali na základě přirozené kreativity a na základě potřeby dělat věci pořádně. A proto, pokud si tento text čte nějaký opravdu zapálený muzikant, a já věřím, že všichni, kteří se v tomto díle dočetli až sem, tací jsou, tak bych mu rád vzkázal, ať se nebojí promakávat věci do detailu, hrabat se hodiny v jednom taktu, protože potom vznikne hudba, která bude stát za to. A uvidíte, že se vám ta dřina vyplatí!
Poslech:
Genesis - Cinema Show (druhý, instrumentální díl)
