Kytara (4) - Nadstavby
Když se člověk zorientuje v septakordech, zbývá si je doplnit o příslušné nadstavby. Zde je tedy to slibované praktické zjednodušení.
Harmonizujeme septakordy na jednotlivých stupních, vyjadřujeme jejich tercie a septimy. Kvintu (čistou) pak můžeme zaměnit za třináctku (jelikož ji akord nemusí obsahovat), primu můžeme zaměnit za nonu (jelikož ji zpravidla zahraje basový nástroj). Pro orientaci nám jako vrchní hlas může posloužit dur stupnice, pod níž skládáme ostatní intervaly podle výše uvedeného systému. Aniž by člověk musel bezpodmínečně znát typy nadstaveb pro jednotlivé církevní mody, bude-li se držet tónového materiálu příslušné škály, všechny nadstavby vyjdou automaticky ve správném tvaru! "Není třeba si ani přesně pojmenovávat jednotlivé obraty, důležité je, abys viděl příslušné intervaly na hmatníku ve správných souvislostech a podle možností pracoval s těmi, které se nabízejí. Nelámat si zbytečně hlavu s prstokladem, není příliš důležitý. Vše vyjde přirozeně, navíc jde o logický systém. Nestane se ti, že nějaký hmat zapomeneš - prostě si ho znovu odvodíš. Funguje to kdekoliv na hmatníku, v kterémkoliv obratu kterékoliv nadstavby!"
Začínáme značkami Cmaj7, Cmaj9, Cmaj11 a Cmaj13, což je akordická rodina jónského modu. Zahrajeme tón g2 ve 3. poloze - struna e. Postupujeme ve čtyřhlasu, na strunách d, g, h, e směrem nahoru po tónech stupnice C dur - v tomto případě máme na struně e k dispozici tóny g, a, h, c, d, e. Pod tón g2 mohu umístit např. tóny c2, h1 (velká septima) a e1 (malá tercie), čímž obdržím Cmaj7 (viz příklad). Dále mohu tón c (primu) zaměnit za tón d (nona) a dostat tak nadstavbu Emi7, která v součtu s basem c dá dohromady akord Cmaj9 - tedy dalšího příbuzného. Zvýším-li g2 na a2 (5. poloha) a pod něj umístím tóny e2, h1 a g1, vznikne v součtu s basem c Cmaj9/13 (viz příklad). "Zjednodušeně řečeno si vezmu tón a pod něj vystavím akord, který se bude skládat pouze z tónového materiálu C dur."
Pak budou v sopránu (dále na struně e) následovat tóny h, c, d, e - zkrátka stále výš po stupnici. Jediný tón, který se do této harmonizace příliš nehodí, je tón f. Je lépe se mu buď vyhnout, nebo ho (je-li to vhodné) zharmonizovat například akordem Dmi7 či Fmaj7. Další možností je jeho zvýšení na f#, ale nepředbíhejme, ten by již patřil do lydického modu.
Další příklad je v d dórské. Stále vycházíme z tónového materiálu C dur, jen vše vztahujeme k tónu d. Tercie tedy bude tón f a septima tón c. Na všech ostatních stupních to funguje stejně.
Totéž, co jsme v těchto příkladech udělali na strunách d, g, h, e, můžeme aplikovat i na ostatní kombinace strun: a, d, g, h (e, a, d, g - již poněkud blízko basovému spektru), a, g, h, e, dále e, d, g, h či případně a, d, h, e (nebo e, a, g, h).
Dalšími tématy by pak mohly být kvartové akordy, alterace nebo volná harmonizace - a s tím vším se pak dá stejně pracovat i v dalších tóninách.
