Hi, readers! Last month I gave you a few keyboard clichés that you will see in one form or another on almost every kind of gig or recording you are involved in. I’ve actually found that it’s hard to get through a night without doing all of these examples a few times. We sometimes think of music as being a very complicated library of knowledge but as I get older, I start to realize that you can get tons of mileage out of just a few key concepts. Let’s look at a few examples of these very common keyboard riffs. I’ve played audio examples on piano, but you can play these riffs on any instrument.
You’ve Got to Funkify
Ex. 3 is a two fisted funk jam in G minor. Notice how the left hand bass stabs occur in the spaces of the right hand part. This creates an undulating funk that helps propel the time and lock in the part. The notes in this exercise come from the G dorian scale (G, A, Bb C, D, E, F, G) and the G blues scale, (G, Bb C, Db D, F, G). The left hand just provides a rhythmic root as the right hand part harmonizes the blues and dorian scales with triads and thirds taken from the scales. On your own, try playing all the scales and modes you play in triads through the 12 keys. This is the real way to get harmony together. This type of playing sounds especially good on Clav sounds with a little wha wha pedal.
Boogie woogie
Ex. 4 uses a very standard boogie woogie pattern in the left hand with notes mostly from the C mixolydian mode, (C, D, E, F, G, A, Bb, C) in the right hand. The interest in this part is created by keeping the C in the top voice of the right hand while the inner voices move around in the mode. In bar 3 the rub of the Bb against the C gives us just the right rub. In the last bar, I’ve given you a little chromaticism in 6ths taken from New Orleans piano stylings.
Propel the time: Tato fráze znamená „hnát rytmus kupředu“. Zkrátka a dobře, pokud o nějakém motivu či technice řekneme, že „propels the time“, znamená to, že díky tomu bude skladba víc „šlapat“, posluchač se v ní bude více rytmicky orientovat apod.
Rhythmic root: Pozor na používání slova „root“, které má v hudbě vícero významů. Ne, zde to není „kořen“. Nejčastěji se používá v užším smyslu, který lze přeložit jako „tónika“ či „základní tón“ stupnice či tóniny. Brian ale tentokrát použil slovo ve frázi „rhytmic root“, které lze přeložit jako „rytmické ukotvení“, tedy part, díky kterému se orientujeme v rytmu skladby. Slovo „rhythm“ je také případ sám pro sebe, protože někdy znamená rytmus, jindy přeneseně „doprovod“. Když si navíc uvědomíme, že „rhytmic root“ a „harmonic root“ se mohou odehrávat současně (hlavní doprovodný part se může motat kolem tóniky), zjistíme, jak mnohoznačná mohou být obyčejná slova jako „rhythm“ a „root“.
Harmonize a scale: Tuto frázi lze sice přeložit doslova (tedy „harmonizovat stupnici“), ale co je tím vlastně myšleno? Zjednodušeně řečeno, místo jednohlasé melodie zde hrajeme vícehlas v intervalech, které melodii zasadí do harmonického rámce, tedy dají tušit, o jaké akordy se jedná. Konkrétně v tomto článku Brian doporučuje hrát buď celé kvintakordy (anglicky „triads“), nebo pouze tercie („thirds“) ze stupnic, které harmonizujeme. Právě tercie totiž obsahuje informaci, zda se jedná o durový či mollový akord.
Boogie woogie pattern: Motiv, který označíme za boogie woogie, je vlastně variace na dvanctitaktové blues, ale musí splňovat jeden důležitý předpoklad: musí mít houpavý rytmus neboli swingovat. Místo „rovných“ osmin tak zavedeme triolové cítění, kdy čtvrťovou notu rozdělíme na tři části a v doprovodu budeme používat pouze první a třetí z nich. S pozicí sudých not si lze hrát a místo otrockého umísťování na třetí z triol je můžeme nechat zaznít o něco málo dříve nebo později. Pro piano ve stylu boogie woogie je důležitý především doprovod levé ruky, který hraje výše popsané.
