„Ten tón se musí z té kytary dostat rukama.“ Ano, to je jedna z myšlenek, které charakterizují Vladimíra Švandu, nestora klasické české rockové kytary, muzikologa, pedagoga, vydavatele, šéfredaktora Muzikusu a osobnost řady legendárních souborů, mezi nimiž se zcela jistě skví jméno Benefit, skupina, se kterou natočil její debut Holomajzna (1995).
Mimochodem, do tehdejší sestavy kapely Švanda přispěl i svým žákem, Arturem Masným. Není to ale jediný soubor. Vedle kapel Calypso či Pedal jsou to kapely BOSS Rock Prague (např. CD BOSS 91), Baba Yaga či zejména nadupaní a hrozně pohodoví (jinak to ani nejde) Janis Joplin Revival.
Mimochodem, Vláďa si pořídil koně a opravdu na něm jezdí! Klobouk dolů, to bych nedal. Na druhou stranu - my muzikanti máme k romantice přece blízko, ne? Takže ať to cválá!
Jaké části si na své pódiové sestavě nejvíce ceníš?
Všech. Už spolu nějaký pátek stárneme... Ehm, tedy „vintageujeme“ spolu a zvykli jsme si na sebe.
Používáš totéž ve studiu?
Ani ne. Cokoliv, co se v tu chvíli zdá použitelné anebo co se zrovna dovezlo. Hlavně aby zvuk seděl. Jsem poslušen producenta.
Jaké další nástroje máš ve své sbírce? A co akustiky?
Ještě mám speciální hybrid z Mexika. Baskytaru Fender Special. Už ji moc nedělají a je to tělo z Precisiona, krk z Jazz Bassu a snímače z obou. Nemohl jsem se rozhodnout, kdysi...
Nejhorší zážitek z koncertu?
Takový, kdy sedím dvě stě kiláků od kšeftu v hospodě a dozvím se, že se hraje už dneska. Ale stihl jsem to, i když lidi už chvíli tancovali.
Nejlepší zážitek z koncertu?
Když navážu kontakt s lidmi z publika a vím, že oni vědí, že vím, že vědí, že hraju pro ně.
Čím čistíš (či jak) své kytary?
Hm... nikdy jsem neměl natolik nacvičeno, abych měl čas na čištění. A kdysi jsem chodíval na kapelu OK Band a kytarista hrál skvěle. A měl krásnou kytaru Yamaha SG. Ale jednou jsem se nachomejtl na dva metry a došlo mi, že čistá kytara hraje stejně dobře jako špinavá.
