V dnešním díle navážeme na minulé téma swingového frázování a ukážeme si některé způsoby, jak (nejen) swing cvičit. Dá se říci, že to je dlouhodobá, takřka celoživotní disciplína. Na začátku je především třeba si ujasnit, k jakému frázování se přesně chceme dostat a jaký je vlastně rozdíl mezi swingem a jiným frázováním. Hodně začátečníků dělá chybu, že hrají moc „pudově“ (nic proti tomu, ale když nefungují i jiné stránky, nestačí to) a nekontrolují přesně typ rytmu, který hrají. Nezřídka se stává, že hráč ani nepozná, že hraje v jiném rytmickém dělení, než které vlastně chce hrát. Musíme proto striktně rozlišit tři (nebo dokonce čtyři) typy rytmického dělení, které vidíte na Obrázku 1, a ta potom systematicky cvičit. Jedná se o rozdíl mezi osminami, triolami, šestnáctinami a kvintolou.
Jak jsme si řekli v minulém díle, nejpodobnější zápis swingovému cítění je ten triolový. Většinou swing takto hrajeme, ale někdy nastávají zvláštní případy, kdy nemusíme úplně přesně respektovat základní dělení, hrajeme „přes rytmus“ (tj. například rovné osminy do swingu a naopak). To je ale pokročilejší disciplína, začněme tedy u toho jednoduššího.
Můžeme si na začátek vzít jakýkoli tónový materiál, který nám bude vyhovovat. Protože většina z nás začínala na durových a mollových stupnicích a akordech, bude to zřejmě nejčastější varianta. Ale nemusíme začínat jen tím, klidně to může být třeba chromatická stupnice (jednak je potřeba ji cvičit taky a jednak má dvanáct tónů a ne sedm, takže se do rytmu hodí jakoby lépe). Zkrátka cokoli, v čem se cítíme pohodlně, jde teď hlavně o rytmus. Nastavíme si metronom na velmi pomalé tempo, ideálně čtvrťová nota = 50-60 bpm. Že to takto pomalu nejde? Musí to jít, chybou totiž bývá, že si rytmus nedokážeme (v tomto, ale i rychlejším tempu) správně představit. Takže zkusme si, předtím než začneme stupnici hrát, představit v duchu správné rytmické dělení (nebo si ho vytleskejme, vydupejme, vyťukejme, řekněme, zazpívejme apod.). Teprve potom hrajme. Zkusme rozlišit základní rytmické varianty podle Obrázku 1. Možná se ptáte, proč takto cvičit i šestnáctkové a/nebo kvintolové dělení. Jednak jsou využitelné v jiných hudebních stylech, jednak v pomalejších tempech (i balady) takto hrát můžeme pro dosažení „ostrého“ (šestnáctiny) nebo „nepravidelného“ (kvintoly) swingu.
Postupně zvyšujme tempo např. o 5 bpm a pozorujme, co se s rytmem děje. Pokud se dostaneme na rychlejší tempo, např. 180 bpm a více, zjistíme, že se přesné hraní triol jakoby „přestane stíhat“. V tom momentu se swingové dělení posouvá k rovné osmině - pokud posloucháme styly bebop, hard bop, ale i tradiční (rychlý) swing, zjistíme, že takto muzikanti hrají. Hlavním cílem je totiž plynulost, ne otrocké dodržování nějaké rytmické konstanty. Vše je relativní...
Dobrým cvičením je hrát stupnice či akordy předraženě, jak ukazuje Obrázek 2. Striktně dodržujme místo, kde předrážíme, tedy buď na druhé osmině, třetí z trioly, čtvrté šestnáctině, případně čtvrté z kvintoly. Tak se naučíme vnímat swing a místo melodie v něm jakoby z druhé strany.
V další fázi můžeme začít měnit tónový materiál a zkusit také jiné stupnice (církevní, pentatoniky, celotónovou, zmenšenou apod.) a akordy (různé druhy septakordů). Rytmický systém je stále tentýž, snažme se vše poctivě dodržet. Pokud nám to jde, můžeme zkusit rytmické dělení častěji měnit (např. po čtvrtém, druhém, prvním taktu). Dobré také je na chvíli metronom vypnout a udržet tempo sami, pak opět zapnout a zkontrolovat. A samozřejmě je také možné a dobré cvičit bez metronomu a poslouchat, zda je swing příjemný a šlapavý...
Dále si můžeme vymyslet spoustu dalších variant, záleží jen na naší fantazii. Dobrým příkladem může být Obrázek 3. Začínáme vždy postupně od jiné osminy (či trioly, šestnáctiny apod.) v taktu. Můžeme také hrát jen v určité části taktu (první, druhá polovina apod.), rozšířit to na dvoutaktí, čtyřtaktí apod.
A nakonec královská disciplína - napodobování swingu našich oblíbených muzikantů na nahrávkách. To hodně souvisí se stahováním sól, které si takto můžeme zahrát a snažit se co nejvíce připodobnit nahrávce. S tím, jak budeme poslouchat různé muzikanty (pokud možno nejen pianisty), bude se naše pojetí a chápaní swingu zřejmě posouvat. Zkoumejme rozdíl ve swingu např. Oscara Petersona, Colemana Hawkinse, Chicka Corey, Charlieho Parkera, Johna Scofielda, Bennyho Goodmana, Errolla Garnera, Milese Davise a mnoha jiných. Všichni jsou skvělí, jen každý jinak...
