Stává se (poměrně často), že potřebujeme vytvořit několik různých verzí jednoho projektu. Například jednu pro rádio, jinou na CD, jinou jako single, jinou na live hraní. Každá z těchto verzí může mít trochu odlšnou stavbu songu. V kratších verzích mohou chybět nějaká sóla, mezihry,
může být kratší předehra nebo dohra a podobně. Proto máme v Cubase k dispozici aranžérskou stopu (Arranger Track).
Tato stopa nám umožňuje rozložit projekt na jeho jednotlivé součásti (stavební kameny) na časové ose. A následně vytvářet různé varianty těchto aranží, aniž bychom museli přímo zasahovat do projektu. To se provádí přímo v samostatném editoru Arranger, kde můžeme libovolně zvolit
pořadí jednotlivých částí. Snadno tedy můžeme některou část projektu (třeba sólo nebo mezihru) vynechat. Samozřejmě je možné nastavit i počet opakování dané části, takže lze v některé delší verzi například nechat zahrát refrén dvakrát za sebou. A to vše můžeme dělat, aniž bychom museli cokoliv v projektu střihat a celý projekt přeuspořádávat. V jednotlivých částech samozřejmě zůstává zachováno tempo, metrum a další nastavení.
Jakmile přehrávání nového aranžmá spustíme, Cubase se vlastně chová tak, že skáče po časové ose daného projektu přesně podle nastavení právě v aranžerské stopě. Jedná se tedy o jakési nelineární přehrávání projektu. Všechny stopy ale samozřejmě stále hrají v daném místě spolu.
Editor Arranger nabízí i další funkce, které se mohou hodit pro živá vystoupení s Cubase jakožto hlavním sekvencerem. U každé části totiž můžeme přesně nastavit, kdy má její přehrávání skončit. To provedeme ve sloupci Mode (zkráceně pouze M). Na výběr máme tři možnosti: Normal, Repeat Forewer (opakovat donekonečna) a Pause After Repeats (po opakování zastavit). Po již zmíněném určitém počtu opakování dané části tak máme možnost zvolit, co se bude dít. Normální režim prostě přeskočí na další část stopy Arranger Trackv pořadí. Možnost opakování donekonečna se může hodit třeba v okamžiku, kdy cvičíme nějaký úsek. A nebo i na živé hraní pro improvizaci, u které na začátku nemusíme vědět, jak přesně dlouhá bude. A varianta zastavení po opakování se skvěle hodí například v případě, kdy Cubase používáme pro přehrávání podkladů pro naše živé vystoupení a zároveň máme pevný program. Celý program si vytvoříme v jednom projektu. Na každý song programu si vytvoříme vlastní aranžérskou značku. A poté necháme projekt přehrávat podle aranžéru s tím, že na konci každého songu se Cubase zastaví, přeskočí na další song v pořadí a čeká. Moderátor odprezentuje své průvodní slovo a můžeme v programu pokračovat dál. Celý koncert se tak dá odbavit pouze s jediným stiskáváním mezerníku na začátku každého songu.
Stopa Arranger se může hodit ale také v okamžiku tvorby. Během psaní songu můžeme chtít zkusit, jak by celá nahrávka zněla, kdybychom ji trošku přestříhali a změnili pořadí jednotlivých částí. A přesně proto můžeme opět použít stopu Arranger. Nebo se stejným požadavkem přijde producent, který nemá čas čekat, než projekt přestřiháme a přeuspořádáme.
Na konec projektu si také můžeme odložit nějaké části, o kterých si nejsme jisti, zda je v projektu vůbec použijeme. A pak můžeme rychle testovat, do jaké části projektu by se nejlépe hodily a zda je vůbec použít. V případě psaní hudby pro film se možnost rychlého přestřihání hodí také.
Znovu si dovolím upozornit, že se jedná o lineární přehrávání. Nelze přehrávat aranžérskou značku A s aranžerskou značkou B. Nelze tedy vrstvit jednotlivé aranžerské značky nad sebe a vytvářet tak vrstvy (to už je nelineární způsob přehrávání podobný spíše Ableton Live).
Jakmile máme novou aranži připravenou, můžeme jí kromě samotného přehrávání, také vložit do současného projektu. Tedy projekt se nám vlastně automaticky kompletně přestřihá. Funkce se jmenuje Flattern. A nebo můžeme vytvořit projekt nový, který bude vycházet právě z naší nové aranže. Díky tomu si můžeme ponechat zálohu původní aranže. A samozřejmě můžeme také projekt exportovat v podobě Audio Mixdown a vytvořit tak z nové aranže finální soubor ve formátu wav (nebo mp3).
