Paralelní komprese
Kompresor je jedním z několika málo nejzásadnějších efektů signálového řetězce. Zejména v dnešní době, kdy je vedena tzv. loudness war - válka hlasitosti (ačkoliv se zdá, že ta již konečně pomalu ustupuje) - tedy „hlasitější je lepší“.
Jen v rychlosti a obrysech připomenu, co vlastně kompresor dělá. Jeho účelem je snížení dynamického rozsahu (nikoliv zvýšení hlasitosti, jak si mnohdy myslí začátečníci, ta je až druhotným jevem). Po snížení dynamického rozsahu můžeme celou stopu zesílit, protože jsme kompresorem omezili zbytečně hlasité špičky. Kompresor v nastaveném poměru (ratio) zeslabuje signál, který je hlasitější než nastavený práh (threshold). K dispozici jsou pak ještě dva důležité parametry: Náběh (atak či anglicky attack) udává, jak rychle má kompresor začít reagovat - tedy omezovat signál - poté, kdy hlasitost signálu překročí nastavenou úroveň prahu. A naopak uvolnění (release) udává, jak rychle se má komprese uvolňovat poté, kdy hlasitost signálu spadne zpět pod nastavený práh. A právě tyto dva parametry jsou důležité pro formování celého zvuku.
Paralelní komprese je takový proces, kdy jeden signál (jednu stopu) nebo každý jeden signál přivedeme na jeden kompresor a vedle běží signál bez komprese a nebo signál přivedeme na dva různé kompresory s odlišným nastavením.
K čemu je to dobré
Jeden kompresor v dnešní válce hlasitosti nestačí, použijeme dva, tři, pět, deset... Ne, tak to není! Paralelní komprese řeší problém kompresoru jako takového (jeho principu), kvůli jehož použití se z nahrávek mohou začít vytrácet komprimované stopy, respektive části signálu. Dobře patrné je to především na bicích a jiných perkusních zvucích. Zejména pro méně zkušené zvukaře to může být frustrující. Chtěli přidat hlasitost zvuku (jak se mylně domnívají), a místo toho se začne zvuk ztrácet. Z pozorování jsem zjistil, že v takovém případě začnou často zrychlovat attack, čímž se zvuk vytrácí ještě více. Nakonec kompresor vypnou.
Právě attack je kritický parametr, nad kterým vždy musíme velmi důkladně přemýšlet a pozorně poslouchat. Zrychlení náběhu způsobí to, že kompresor začne dříve po detekci hlasitého signálu komprimovat, tedy snižovat jeho hlasitost. Pokud zrychlíme atak natolik, že v podstatě téměř neexistuje, stane se, že signál začne být omezován okamžitě po úderu paličky do bubnu. Tím ale ztratíme právě tu samotnou „ránu“, a tedy průraznost bubnu, a začne se proto vytrácet. Ani přidání hlasitosti pak nepomůže, protože je sice více slyšet „tělo“, ale úder stále chybí. Pokud ale náběh prodloužíme moc, začne kompresor reagovat až za špičkou signálu a žádnou dynamiku tak neomezujeme. Dynamická špička (úder do bubnu) již proběhla a teprve potom začne kompresor reagovat a snižovat hlasitost dozvuku, tedy „těla“.
Řešením tohoto problému je právě paralelní technika komprese. Jednu signálovou cestu tak necháme úplně bez kompresoru. Tato stopa se bude starat o průraznost bicích a jejím účelem je zvýraznění právě samotných úderů. To, že se signál po tomto úderu rychle vytratí, protože je přehlušen ostatními stopami, na této stopě vůbec neřešíme. K tomu účelu je tu druhá signálová cesta, která stejný signál vede právě přes kompresor. Tento kompresor potlačí samotný úder (špičku), aby nám tento nepřebudil signál. A následně tvaruje „tělo“, tedy dozvuk. Stopa s kompresorem bývá obvykle v mixu nastavená na vyšší úroveň než stopa bez kompresoru.
Dohromady tak máme dvojici, která řeší jak dostatečně průrazný úder, tak výrazně tělo, které do nahrávky nezapadá (a nebo zapadá tak rychle, jak potřebujeme).
Jak to udělat
Je zřejmé, že posazení dvou kompresorů za sebe v signálovém řetězci není to správné řešení. Jak již bylo řečeno, někdy se paralelní komprese sice používá v podobě dvou kompresorů, ale častěji jde o kombinaci signálu s kompresorem a signálu úplně bez kompresoru. V takové případě je tedy potřeba na výstup nějakým způsobem dopravit signál bez komprese.
Pro tyto účely máme v DAW k dispozici efektové cesty stopy FX, Bus, Aux apod. Vytvoříme tedy tuto FX stopu (její výstup je nasměrován do hlavního výstupu). Do slotu Insert stopy FX přidáme požadovaný kompresor a nastavíme jeho parametry (ty lze samozřejmě kdykoliv později upravovat). Zatím ale do této stopy není nasměrovaný žádný signál. Musíme se tedy vrátit k původní zvukové stopě se signálem a aktivovat zde funkci Send, kterou pošleme signál právě do vytvořené stopy FX. Výstup zvukové stopy (který je čistý, tedy bez komprese) je nasměrován do hlavního výstupu. Tak máme na hlavním výstupu mix signálu bez komprese a s kompresí. Pomocí úrovně sendu na zvukové stopě můžeme volit, jak hlasitě bude signál do stopy FX vysílán.
Odbočka 1: Pre/Post Fader
Zde udělám malou odbočku k funkci Pre/Post Fader, která je u sendů obvykle k dispozici. Pokud je výstup do sendu nastaven do režimu Pre Fader, znamená to, že signál je odveden ještě před faderem. Nastavení faderu dané zvukové stopy tedy nemá vliv na hlasitost vstupu do stopy FX. Pokud tedy fader nastavíme na hodnotu #, bude i tak do sendového výstupu vysílán signál takovou hlasitostí, jakou nastavíme na sendu.
Nastavení Post Fader naopak znamená, že je signál odveden až za faderem. Nastavení faderu tak ovlivňuje hlasitost příchozího signálu do stopy FX, potažmo kompresoru. Pokud fader zvukové stopy nastavíme opět na hodnotu #, nebude v FX sběrnici (a na kompresoru) signál žádný.
Pro práci s paralelní kompresí je obvykle výhodnější nastavovat funkci Send do režimu Pre Fader. Při hledání poměru hlasitostí signálu s kompresorem a bez něho, tak neovlivňujeme výstupní hlasitostí čistého signálu vstupní hlasitost do kompresoru, a tedy jeho chování a reakci.
Odbočka 2: Group
Pro rychlejší a pohodlnější práci je obvykle výhodné obě dvě stopy (čistou bez kompresoru a procesovanou s kompresorem) následně sloučit do jedné skupiny. Vytvoříme tedy novou stopu (Group). Pak je nutné výstup obou stop (zvukové i FX) přenastavit z původního hlavního výstupu právě na Group.
To má několik praktických dopadů, které vedou ke snazším a rychlejším úpravám v mixu. V jednotlivých stopách (zvukové a FX) vlastně nastavíme jen poměr hlasitostí těchto dvou signálů (bez komprese a s kompresí). Pomocí stopy Group pak řídíme hlasitost této dvojice jako celku. Pokud tedy tímto způsobem komprimujeme například stopu Kick a chceme-li celý Kick v nahrávce přidat nebo naopak ubrat, není nutné měnit nastavení dvou faderů. Stačí sáhnout na stopu Group v Kicku a nastavit hodnotu jednou.
Druhou výhodou je, že můžeme na tuto jednu stopu aplikovat další efekty, které se projeví na obě zdrojové stopy (bez kompresoru i s kompresorem). Nemusíme tak nastavovat například dva shodné reverby nebo dva shodné ekvalizéry. Ty řešíme pouze jednou, právě na stopě Group.
Odbočka z odbočky 2
Někdy se také používá technika, kdy se na kompresor přivede pouze omezený frekvenční rozsah. Tedy jako efekt Insert stopy FX kompresoru předchází filtr (případně ekvalizér). Komprimovat lze třeba jen basy a výšky nechat bez komprese. Opět tak ve výsledku dosáhneme trochu jiné barvy. V podstatě se tak již začínáme v náznacích bavit o tzv. kompresorech multi-band. Ale o těch, společně o dalších specifických paralelních kompresorech, si podrobně něco řekneme zase až příště.
Zpět na hlavní cestu
V příštím dílu se podíváme na specializované efekty různých DAW, za kterými jsou vlastně schované právě paralelní komprese.
