Triggering zvuku z MIDI 1/2 - teorie
V jednom z předchozích dílů našeho seriálu jsme se na určitý způsob triggerování bicích zaměřili. Jednalo se vlastně o spouštění samplů bicích zvuků, přičemž tyto samply (respektive řídící MIDI události) byly spouštěny úderem do akustických bicích. Protože jsme se v minulých dílech věnovali konverzi z audio na MIDI a pak zase opačně, se teď můžeme k tématu triggerování vrátit a podívat se na něj zase z opačné strany.
Dříve popsaným způsobem, kdy úderem do akusticky nahraného bubnu spouštíme zvukový vzorek nějaké zvukové knihovny, řešíme problém, že se nám nelíbí zvuk bicích jako takových (nebo jednoho bubnu). Tímto postupem tedy vyměníme původní zvuk za zvuk jiný. V takovém případě je ovšem otázka, jestli by nebylo lepší, aby bubeník rovnou hrál na elektronické bicí, které přímo vysílají MIDI události, a použít pak samplované bicí kompletně.
Slovo trigger znamená spustit. Dříve jsme tedy pomocí zvuku (respektive jeho špičky) spouštěli MIDI událost Nota zapnuta (která následně opět sloužila ke generování zvuku - jiného). Ale můžeme to také postavit úplně opačně. Z MIDI budeme spouštět zvuk - což se zdá být úplně standardní proces, ale tentokrát to celé postavíme tak, že nebudeme zvuk spouštět skutečně, ale jen otevírat/zavírat bránu zvuku průchozímu.
Existuje důvod, proč takovýmto způsobem nějaký zvuk triggerovat (používá se velmi často třeba pro basu), a řeší to problém úplně jiný než dříve probírané triggerování ve smyslu spouštění MIDI události (následně generující zvuk) z důvodu výměny zvuku. A sice v případě, kdy se nám nahraný zvuk sice líbí, ale nehraje rytmicky přesně, jednotlivé tóny nejsou nasazené v synchronně se zbytkem kapely (respektive v našem konkrétním případě - obvykle se basa srovnává hlavně s bicími, především s Kickem). V takovém případě lze tedy použít právě triggering, a to tak, že pomocí MIDI události otevíráme zvukovou bránu (Gate) na dané zvukové stopě se zvukem basy, kdy původní zvuk bránou buď prochází (brána je otevřená) nebo nikoliv (brána je zavřená).
To lze v DAW obvykle opět řešit pomocí různých plug-inů (například Cubase to řeší již douhá léta pomocí vlastního, dnes již velmi stařičkého, ale stále funkčního, vestavěného plug-inu MidiGate). Tento typ plug-inu ale musí vždy být něčím specifický. Přesto že se bude jednat o plug-in zvukového efektu (tedy například VST, nikoliv VSTi, což by byl plug-in virtuálního nástroje), vstupní data, která do plug-inu míří, jsou nejen zvuk samotný (zvuk basy), ale také MIDI data (z řídicí MIDI stopy). Kromě samotného plug-inu musí takovou možnost (tedy vstup z MIDI) podporovat i samotné DAW, a samozřejmě i standard použitého plug-inu (tedy standard VST či AU nebo AAX, který již plně nahradil starší RTAS).
Existuje samozřejmě zase několik způsobů, jak danou MIDI událost geenrovat. Můžeme ji buď získat jako již hotovou MIDI událost ze sekvenceru (zarovnanou do mřížky, která je srovnaná s tempem songu), MIDI události můžeme nahrát živě a nebo můžeme MIDI událost znovu nechat generovat z jiné zvukové stopy - v tomto případě má smysl generovat ji z Kicku. Tedy použít to, co jsme již v oblasti triggerování řešili v dřívějším díle.
Dost bylo teorie, v příštím díle se podíváme na to, jak se to řeší prakticky.
