Minulá jazyková lekce se týkala mikrofonů a termínů okolo nich. Pojďme na to z druhé strany. Reproduktor (anglicky loudspeaker, speaker nebo cone speaker) je opačný elektroakustický měnič (electroacoustic transducer). Co do věrnosti přenosu (relay fidelity, colour fidelity) bývá po poslechovém prostoru (listening space) a mikrofonu (microphone, mike) nejslabším článkem přenosového řetězce (electroacoustical chain), tedy vnáší do něj obvykle největší zkreslení (distortion).
Skládá se z co nejlehčí membrány (lightweight diaphragm nebo cone) ve tvaru kuželu nebo kulového vrchlíku (cone-, dome-shaped profile), jež je po vnějším obvodu prostřednictvím vlnek (surround) přilepená k co nejtužšímu koši (rigid basket nebo frame). Ve středu přechází membrána do cívky (voice coil), kterou drží ve válcové magnetické štěrbině (cylindrical magnetic gap) pružný středicí prvek (flexible suspension nebo spider), kterým bývá zvarhánkovatělé kolečko, většinou z vhodné plastové tkaniny (corrugated fabric disk). To udržuje pístový pohyb (piston moving) cívky v magnetické štěrbině. Do středu cívky zasahuje pólový nástavec (pole piece), který udržuje ve štěrbině válcové magnetické pole (cylindrical magnetic field). Elektrický signál (electrical signal) se k reproduktoru připojuje svorkami (clamps, binding clips, binding posts, terminal connector) nebo pájecími očky (pins, tags).
Reproduktor může být basový (woofer), středový (mid-range), výškový (tweeter) nebo celopásmový (full-range). Jeho dlouhodobá zatížitelnost (continuous power), rovněž tak i špičková či krátkodobá (peak power, maximum short-term power), je dána jednak konstrukcí magnetické cívky, sycením magnetického obvodu (intrinsic magnetic flux density) a velikostí membrány včetně vlastností jejích závěsů, jednak taky chladicími schopnostmi (cooling ability) koše.
Signál k jednotlivým reproduktorů dělí výhybka. Může být pasivní (passive crossover) nebo aktivní (active crossover), která je zařazena před zesilovač (amplifier), jež tak napájí reproduktor přímo (direct suply).
