Letem kytarovým světem - Efekty

Dnes tedy pokračujeme v přiblížení si dalších firem, které se zabývají produkcí krabiček, footpedálů, stompboxů... A to zcela v intencích, které jsme uvedli už v minulém díle, který vyšel v květnovém čísle.

Takže i dnes si uvedeme profily jednotlivých firem tak, jak už jsme zvyklí. Takže nás čeká historie, charakteristika jejich základní filozofie (i některých jejich sérií a řad), sjednotíme si pohled na produkci těchto firem určením jejich hlavních linií, zásadních sérií a přelomových řad, uvedeme i umělce, kteří využívají tyto výrobky pro svůj výraz, atd. Opět zde ale uvádím jednu poznámku: V případě efektů není zařazení k jednotlivým umělcům tak typické, jako třeba u kytar či aparátů (určitými výjimkami mohou být wah pedály a některé modely zkreslovadel). I když tedy uvedeme nějaká jména, je lepší se v tomto ranku orientovat spíše dle mého dalšího letitého seriálu Pódiové sestavy slavných kytaristů.

Vox

Renomé této firmy je za léta její existence jednoznačně postaveno na aparátech, zvláště kombech a wah pedálech. U komb se tak nelze nezmínit o klasice AC15 a AC30 v základních modifikacích Twin, Super Twin a Super Twin Reverb. Nemluvě o modelech, které byly vyvíjeny přímo pro potřeby The Beatles - máme na mysli nejdříve padesátiwattové, poté stowattové a posléze i dvěstěčtyřicetiwattové Beatle zesilovače s footpedálem s pěti přepínači (reverb, distortion, boost, mid range a tremolo). U “kvákadel” je pak klasikou Clyde McCoy, který nesl obecné označení Vox Wah Wah.

Historické okénko - první kvákadla a jejich použití

Roku 1966 se vedle prvního modelu wah pedálu firmy Vox ukázala i Thomas Organ Co. (v podstatě v korporaci s Voxem - Royston Group & Vox Sound Limited), která také přišla s pedálem, jemuž dala jméno Cry Baby. Historickou pikantností pak je, že obě firmy si svůj nápad zapomněly patentovat.

Obliba wah pedálů se začala šířit přímo bleskově. Značka Vox spolu s Colorsound ovládla trh v Anglii, firma Thomas Organ Co. (lépe řečeno Vox/Thomas Organ) měla na starosti americký trh (výroba byla situovaná do Chicaga a Sepulvedy v Kalifornii).

A jak to bylo vůbec s úplně prvním využitím wah pedálu (tedy modelu Vox Clyde McCoy)? Začátkem dubna 1967 hráli v New Yorku Cream, první superkapela, hodná tohoto označení (pro ty, kdož neznají složení - Eric Clapton, Jack Bruce (bg, voc) a Ginger Baker (dr)). Tehdy, pravděpodobně 3. dubna, si Clapton v proslulém Mannyho obchodě s hudebninami koupil svůj první wah pedál Vox Clyde McCoy. Prokazatelně ho použil při natáčení LP Disraeli Gears, a to přímo 1. května 1967 ve studiích Atlantic Records v New Yorku. Album bylo dokončeno sice až v listopadu 1967, ale Tales of Brave Ulysses šla v rádiích už v květnu toho roku.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak se nám v tomto období objevuje na scéně další celebrita, Jimi Hendrix. Ten v létě 1967 začal také používat Clyde McCoy wah pedál (tehdy tomu ještě říkal tónový regulátor), ale původní stopy z Flash byly nakonec přehrány. Hendrix sám si ale na wah pedál natolik zvykl, že se stal jedním z jeho určujících efektů.

A říkáte, že se nezmiňuji o další klasice, pedálech Cry Baby od Jima Dunlopa (Dunlop Manufacturing, Inc.)? Za prvé tato firma přišla až později a za druhé si ji necháme až na příště.

Samozřejmě že tato firma vyprodukovala i řadu dalších záležitostí včetně nástrojů. Ty měly sice období určité obliby (zejména v polovině šedesátých let), ale v žádném případě tyto a další aktivity nezvrátily obecné mínění o firmě jako o jednom z gigantů ve světě komb a wah pedálů. V současnosti se ale firma výborně uvedla krabičkami jako takovými, které velmi rychle získaly mezi kytaristy hodně velké jméno. Základem tohoto nástupu byla produkce signature krabic Joe Satriani, na jejichž vývoji se tato kytarová celebrity podílela a série vysoce osobitých lampových stompboxů řady Cooltron. Ale o tom se ještě zmíníme. Přibližme si nyní pouze v té nejmenší možné kostce historii firmy.

Thomas Walter Jennings (narozen 28. února 1917 v Londýně) a Dick Denney založili roku 1957 firmu Jennings Musical Instrument. Ještě toho roku vyprodukovali kombo Vox AC2/30, které mělo ale krátké trvání. O zcela jinou záležitost šlo v lednu 1958, kdy se na trhu objevil model AC1/15 (na první modely bylo mj. nahrána melodie k Jamesi Bondovi). Na podzim 1959 přišlo kombo AC30, další modifikace AC15 si za sebe postavili např. The Shadows. Roku 1962 si svůj první Vox koupili i The Beatles, John Lennon AC15 Twin a George Harrison AC30 Twin s přidaným Top Boostem. Můžeme tyto aparáty slyšet kupříkladu v Love Me Do či How Do You Do It.

V polovině šedesátých let firma začala vyvíjet i tranzistorové zesilovače: “Lampové aparáty se tehdy zdály překonané, byly příliš těžké, nákladné a obtížně udržovatelné,” vzpomíná Denney.

Když Beatles vtrhli na americký trh a začala tak invaze britské hudby, prakticky ze dne na den přestala firma vyhovovat nastalé obrovské poptávce po jejích produktech. Byla nucena se spojit se společností Thomas Organ a začala působit v rámci korporace Royston Group & Vox Sound Limited. Přesto nedocházelo k uspokojení trhu, a tak americká pobočka začala nezávisle na Jenningsovi vyvíjet vlastní modely, které ale nakonec celé společnosti pro jejich malou spolehlivost velmi uškodily. Došlo dokonce přispěly i k několikerému prodeji celé značky.

Roku 1966 pak přišla firma s AC50 Super Twin (jedna řada s reproduktory Fane, které mám osobně velmi oblíbené, a druhá s tranzistorovým šasi). Ke konci této dekády se pak objevila řada dalších modelů, jako Virtuoso, Conqueror, Defiant, Supreme a další.

Sedmdesátá a poté i osmdesátá léta byla ve znamení Escort 30 (systém tří vstupů - fuzz, normal, bright -, každý s nezávislým volume, se uplatnil u padesátiwattových hlav v následné dekádě), dále AC120 Twin Reverb a řady V (Vox Climax), Concert (stackové verze), Venue (pre-amp volume a master volume), Q (s vestavěným EQ) a Round-Up (návrat ke klasické technologii).

V devadesátých letech nastupuje obliba vintage modelů, kdy AC15 a AC30 doplňují Cambridge 30 (dva kanály), Cambridge 15 a Pathfinder.

Do světa krabiček vstupuje firma nejdříve opatrně, a to roku 1998 stompboxy Valve-Tone a Distortion-Booster. I přes docela dobrý ohlas ale nešlo o zásadní věc. Něco jiného ovšem nastalo, když Vox roku 2005 uvedl efekty technologie Cooltron, obsahující lampu 12AU7 s možností provozu na čtyři AA baterie (vydrží až 16 hodin). Tato série nabídla kytaristům zejména zkreslovadla (celkem pět krabic) a také i vibrato VibraVox a kompresor Snake Charmer. Díky využití lampového zkreslení přinesly distortiony a overdrivy teplý, vřelý zvuk předpokládané frekvenční šíře při zachování poměrně velmi širokých možností nastavení.

Bulldog Distortion tak disponuje dvěma kanály, Modern a Vintage, každým s vlastním ovládáním Gain a Volume. Zajímavou vychytávkou je Gain 2 Voice, který umožní výrazně doladit celkový zvuk od ostrého “písku” do teplých, vřelých, “hnědých” tónů.

Brit Boost nabízí vedle standardních funkcí ještě přepínač mezi Treble a Full Range zvukem, kdy je potřeba vyzkoušet, co se nejvíce hodí k vybuzení vašich lamp v aparátu.

Big Ben Overdrive zase maximálně přihlíží ke vstupnímu signálu, pokud ovšem necháte knoflík Tone na “neutrálu”. Jde ale o důležité ovládání, protože se krabice tak může lehce přizpůsobit typům snímačů a nastavení aparátů, aniž by bylo nutné je nějak upravovat.

Over the Top Boost zase představuje klasické nakopávadlo, jde vlastně o kanál Top Boost z komba AC30.

Duel Overdrive je velmi hezká záležitost, kterou jsem měl možnost vyzkoušet si i delší dobu. Dva kanály s odděleným ovládání Gainu, Volume a Tone doplňuje ovládání Bass Boost, což umožňuje velmi citlivě donastavit celkový zvuk, od ostrých, pálivých frekvencí po hutný, těžký sound.

O tři roky později, vida dobrý ohlas na tyto krabice, se Vox rozhodl ještě více přitlačit na pilu a začal spolupracovat s Joem Satrianim na řadě zcela nových krabic. Vznikla tak série velmi zajímavých stompboxů, zahrnujících overdrive, distortion, delay a wah pedál.

Overdrive Ice 9 nabízí dva typy driveu, Vintage nebo Modern. Vedle klasických knoflíků Gain a Volume jsou zde navíc Tone a Bass, velmi zajímavý je i spínač More, navozující ještě silnější dojem ze zvuku Satrianiho.

Tutéž funkci najdeme i na distortionu Satchurator, vedle Gain, Tone a Volume je yde i přepínač Pad, umožňující lepší vyznění efektu vzhledem k případným dalším krabicím, umístěným před tímto zařízením.

Delay Time Machine nabízí poměrně širokou škálu možností, včetně dvou modů EQ, Hi-Fi a Low-Fi.

Do této série patří i wah pedál Big Bad, na kterém najdete vedle vlastního pedálu i knoflík Drive a přepínače Voice a Wah 1 a Wah 2. Dvojka pracuje jako klasický wah pedál, jednička dokáže nakopnout zvuk o 10 dB.

O rok později přišla firma i s dalšími výrobky série Tonelab, s multiefekty, ovšem to už je mimo rámec našeho článku.

Kdo hraje na Vox?

Na aparáty Vox hraje celá řada kytarových osobností, od Johna Lennona a George Harrisona přes Francise Rossiho a Ricka Parfitta po Briana Maye, Edge a Petera Bucka. Na wah pedály Vox šlape také nesmírná řada kytaristů - tyto pedály jsou ještě více rozšířené než komba Vox. Určit, kdo jednoznačně hraje na krabice Vox, pak není jednoduché. Jejich obliba je adekvátní firmám, které mají dobré postavení na trhu v jiných výrobcích (často i určující), ale nemohou se v tomto ranku měřit s giganty (jako Boss) či některými historickými značkami (jako příklad může posloužit Ibanez Tube Screamer). Rukama mi prošla celá série Cooltron i Joe Satriani Signature, a výsledek je - super. Ovšem to se dá říct i o řadě dalších firem. Pravda ovšem je, že mne při stálém a nekončícím hledání určitých typů zkreslení maximálně oslovily Satchurator a Bulldog Distortion, které si v následných dnech hodlám nechat poslat na zápůjčku.

Maxon

Pokud někomu krabice této firmy, respektive produkty řady 9, připomínají klasické krabičky Ibanez, vůbec se nemýlí. Ano, tyto dvě firmy jsou (či lépe řečeno byly) docela hodně provázány. Ale o tom až později.

Jméno firmy - Maxon - je název, který zvolila japonská společnost Nisshin Onpa Company pro svou divizi vyrábějící efekty pro kytaru a baskytaru. V polovině šedesátých let šlo nejdříve o produkci kytarových snímačů (můžeme zde uvést kupříkladu Super 70, Super 58 pro Ibanez, UD, U-1000, U-2000, PU-X a Dry Z pro další značky apod.). Až roku 1969 zde začala výroba efektových pedálů, nikoli ovšem jako hlavní náplň činnosti, ta byla totiž vyhrazena produkci polotovarů pro další firmy.

Prvním velkým hitem byl fuzz/wah pedál, který byl prodáván pod značným množstvím dalších obchodních jmen, značek a firem. Jednou z nich byla i Ibanez. Ta se během sedmdesátých let stala největším zákazníkem Nisshin Onpa Company. Legendární krabice Tube Screamer, TS-808 a TS-9 vznikly právě z této spolupráce. A to včetně dalších modelů: FL-9 Flanger, CS-9 Chorus a AD-9 Analog Delay (ten vlastním dodnes a jeho velmi jemný dozvuk je vysoce charakteristický).

Samozřejmě že Nisshin Onpa Company pod jménem Maxon začala produkovat i svoje vlastní stompboxy. Roku 2002 se ale vzájemné cesty těchto výrobců rozešly a Maxon se tentokrát již pod svým vlastním jménem vydal dobýt svět kytarových krabiček. Na rozdíl od řady dalších výrobců nereflektovala firma na módní, jakkoli opodstatněné, vlny zájmu, zahrnující jak lampové krabičky, tak i duální krabice, digitální technologie, modelery a multiefekty a procesory, ale soustředila se až na výjimky na klasické analogové krabice, opírající se ve své konstrukci většinou o původní “drátování”.

Takže i když se během osmdesátých a devadesátých let objevily i digitální delaye a reverby, základem jejich nabídky jsou vedle série Real Tube vintage efekty jako analog delay, analog chorus, analog flanger apod. I když Ibanez znamenal v tomto ranku nesmírně velkou konkurenci, v Maxon striktně postupovali dle starých nákresů, což v některých obdobích u Ibaneze podcenili.

Zlomový okamžik v historii firmy znamenala výroba Ibanez Tube Screamer. Zde firma spolupracovala od roku 1974 do 2002 (na vnitřcích takových modelů jako TS-808, TS-9 a dalších pedálech Ibanez z tohoto období bychom měli najít jméno Maxon). Tube Screamer se stal jedním z nejznámějších, nejpoužívanějších a nejlepších distortionů a seznam jeho uživatelů by byl hodně dlouhý a zahrnoval by celou plejádu těch nejhvězdnějších jmen. Ibanez se poté pustil i vlastní cestou, ale výsledky dalších modelů se s původními krabicemi nedaly srovnat. Maxon tento původní model dnes nabízí v několika variacích, nejblíže k němu jsou OD808 Overdrive ze série Reissue a OD-9 Overdrive ze série 9.

V současnosti firma nabízí celkem čtyři základní série. První z nich, Real Tube, tvoří trojice lampových efektů. ROD 880 Overdrive s lampou 12AY7EH obsahuje navíc knoflík Master a MidBoost na posílení středových frekvencí. Základem je známý pedál Ibanez Tube King. ROD881 Real Overdrive/Distortion nabízí navíc dva mody zkreslení (OD/Dist) a přepínač Boost k dalšímu nakreslení a tím dosažení rychlého rozdílu mezi dvěma zvuky (třeba v vztahu doprovod - sólo). RCP660 Compressor obsahuje klasické ovladače, Sensitivity, Master, Attack a Sustain, navíc je zde opět přepínač Boost k dalšímu nakopnutí zvuku.

Série 9 je v podstatě nejznámější linií firmy. Její tradice se táhne od osmdesátých let a dodnes jsou krabice “devítky” nejvyhledávanějšími produkty Maxon. Mezi nejznámější patří jistě AD-9 Analog Delay s knoflíky Delay Time, Delay Level a Feedback a nejdelším časem 450 ms. Krabice má i přepínač Dual/Single, určující mody průběhu efektu (ve druhém modu se k běžnému signálu delay přimíchá ještě další, midstream delay, který dokáže nasimulovat jak klasické tape echo, tak i prostor velkých koncertních hal). CS-9 Stereo Chorus Pro s knoflíky Speed, Delay Time, Width a Blend patří také k těm známějším. Totéž platí o FL-9 Flangeru, nemluvě o OD-9 Overdrive.

Absolutní novinkou a velmi převratnou záležitostí jsou krabičky řady True Tube. Nejde o žádnou jinou sérii, tvar ani rozměry stomboxů se od klasických “devítek” vůbec neliší, ale jde o to, že je v nich lampa. Jde o True Tube Booster/Overdrive a True Tube Overdrive, což jsou v podstatě úplně nejmenší zkreslovadla, která mají v sobě lampu! Jde o lampu vyvinutou pro potřeby americké armády a na výsledném zvuku je její zapojení opravdu znát!

Série Vintage se pustila jinou, vlastní cestou. AD999 Analog Delay s nově instalovaným BBD IC dosahuje zpoždění až 900 ms a má dva výstupy. CS550 Stereo Chorus se stal z této série v podstatě nejoblíbenějším stompboxem, díky čipu Panasonic MN3207 dosahuje velmi zvonivých a čitelných barev zvuku i při zkreslených tónech. DS-830 Distortion Master, OD-820 Overdrive Pro a PH-350 Rotary Phaser s třemi mody průběhu efektu pak nabídku série doplňuje.

Kdo hraje na Maxon?

Na rozdíl od předcházející firmy se Maxon zabývá jenom efekty, takže zde můžeme jmenovat některá jména, u nichž se v jejich pódiových či studiových sestavách tyto produkty objevily. Jsou to kupříkladu Buddy Guy, Peter Buck (R.E.M.), Marty Friedman, Gary Rossington (Lynyrd Skynyrd), Jim Root (Slipknot, Stone Sour), Brad Whitford (Aerosmith), Adam Dutkiewicz (Killswitch Engage), Steve Stevens (Billy Idol), Mike Ammott (Arch Enemy), Matt Bachand (Shadows Fall), Phil Sgrosso (As I Lay Dying), Warren Haynes (Gov’t Mule)  a další.