Stalo se už dobrým zvykem, že pokud se v rámci našeho seriálu věnujeme kytarám, tak to většinou střídáme, jednou jsou to elektrické nástroje, podruhé zase akustiky. A protože naposled jsme psali o elektrikách, dnes si zase přiblížíme kytary akustické a akusticko-elektrické.
V rámci jednotnosti přístupu i nyní zvolíme podobný postup, na který jste si již na těchto stránkách zvykli - to znamená, že u každé značky si přiblížíme její historii a na vybraných modelech si ukážeme elementární filozofii určité firmy. Ani tentokrát nebude chybět osobní zkušenost, protože s různými modely právě všech těchto čtyř značek jsem měl možnost se setkat díky rozsáhlé klientele svých žáků. Rád bych také upozornil na tabulkové přílohy, které jsou důležitou součástí článku a v nichž najdete základní rozdělení a přehled nejsoučasnějších linií, řad a sérií jednotlivých firem, včetně typických charakteristik.
V dnešním díle nás čekají čtyři velmi zajímavé firmy. Zajímavé nejen svými produkty, které přes svou nespornou kvalitu nejsou v našich zemích tak všeobecně „provařené“, jako je tomu u jiných značek, ale i snahou o vlastní přístup a vědomí si vlastní ceny. A ještě taková poznámka - abychom předešli jakémukoli stranění, vezmeme je podle abecedy.
Seagull
Tato kanadská společnost, dnes divize značky Godin, vznikla vlastně z podnětu Roberta Godina. Původní myšlenkou bylo produkovat kytary s co největším podílem ruční práce, kde hlavní ideou bylo poskytnout kytaristům univerzální nástroj s velmi silným, výrazným zvukem.
Značka byla založena roku 1982 v La Patrie ve východním Quebecu. Robert Godin a několik jeho kolegů se zde rozhodli vyrábět nástroje s masivní přední deskou jako protipól sendvičovým, vrstveným ozvučnicovým deskám. Za základní materiál si vzali cedr a smrk, takže prakticky všechny modely této firmy tak mají víko z těchto dřev. Navíc, vždy jde o materiál ze stromů starších sta let.
Velký podíl ruční práce, testy tuhosti, zvučnosti a pružnosti vrchních desek, včetně pečlivého výběru kvality dřeva a celistvosti jeho kresby - to je prakticky již standard u většiny vyhlášených firem. Ovšem u Seagull se kytaráři zaměřili na jednu základní myšlenku: „Snažíme se vytvořit takovou konstrukci nástroje, aby zvuk byl co nejsilnější a zároveň nejkonkrétnější. Vydali jsme se tedy cestou propracovanější, ale subtilnější konstrukce, která už jenom pro snadnost přenášení práce strun by měla produkovat jasný tón,“ uvádí Godin. „Silná ozvučnicová deska a husté žebrování - to není náš směr.“
Dáte mi jistě za pravdu, že když vezmete do ruky Seagull, tak se až podivíte, co vám to leze z pod rukou za silný, bohatý a plný zvuk. Zvláště vzhledem ke standardním rozměrům nástroje.
Vedle tří kytar, které se mi dostaly v průběhu let do rukou, jsem si asi před necelým půl rokem zahrál na dva krásné modely, které dlouho stály (díky poměrně dosti vysoké ceně) v jedné prodejně hudebních nástrojů v Ústí nad Labem. Obě dvě kytary se mi tak zalíbily, že kdykoli, když jsem šel kolem, jsem neodolal, abych se nestavil, vlastně jen proto, abych si na ně zahrál. Jedna z nich byla dvanáctistrunná Coastline S6 s výřezem a elektronikou Godin Quantum I. Víko bylo ze smrkového masivu, luby a dno z třešně, krk ze světlého javoru, hmatník a kobylka z palisandru. Druhá byla Maritime Mini Jumbo, kde víko bylo z cedru, jinak vše ostatní z mahagonu, jen hmatník a kobylka byly palisandrové. I když jsem obě mohl zapojit do přistaveného komba, dlužno podotknout, že jsem po tom ani netoužil. Obě produkovaly nezaměnitelný, naprosto osobitý tón, který neuvěřitelným způsobem naplnil celou místnost, jen jste poprvé hrábli do strun. Možná, že jsem se při popisu této značky nechal unést, ale věřte mi, že to byl opravdu zážitek. Domnívám se, že ten pocit je pochopitelný zvláště pro ty kytaristy, kterým se líbí kvalita tónu a jeho ušlechtilá, nikoli tedy hrubá síla.
Totéž platilo o již zmíněných třech kytarách od mých žáků. Dva z nich mi přinesli Performer Cedar a třetí, Luděk Marník z jižní Moravy, dokonce Cameo CW. Ta kytara měla v sobě „what is what“ z ušlechtilých dřev: víko z masivu smrku, dno a luby z javoru, krk z mahagonu a hmatník s kobylkou z palisandru. Věřte, také nebylo třeba ji pro prožitek z tónu někam zapojovat...
Jo, a ptáte se, jestli jsem si nějakou tu z vystavených koupil? Měl jsem tedy opravdu těžké trhání, jak se říká. Ale když jsem se nakonec přeci jenom odhodlal, s tím že odložím prozatím jednoho již delší dobu vyhlédnutého Les Paula a shromážděné prostředky vložím do jedné z nich, prodejce je poslal pro nezájem kupujících zpět. A to dokonce rovnou do Kanady. Kdo pozdě chodí...
Tacoma
Značka vznikla jako součást společnosti Young Chang America, která vyráběla části klavírních korpusů a posílala je do Koreje. Roku 1996 začaly nezbytné kroky k vytvoření této americké značky, která se o rok později uvedla svým prvním modelem, Papoose. První kytara, a hned nezvyklost sama. Šlo o menší nástroj s potahem, laděným do A (jako bychom na standardně laděnou kytaru instalovali na páté políčko kapodastr). Navíc ozvučnicový otvor, pro jehož tvar se vžil název Paisley Soundhole, byl umístěn ve vrchním oblouku, nad hmatníkem. Rozhodně přitom nešlo o pouhou kosmetickou záležitost. Posunutím otvoru umožnilo stavitelům radikálně změnit žebrování víka a tím i vyprodukovat svébytný zvuk. Standardní žebrování ve tvaru X tak ustoupilo tvaru A. Navíc vývojáři firmy využili vzniklého prostoru a pevnější struktury ozvučnicové desky a zredukovali masivnost a počet žeber na minimum. Změnili i jejich tvar a profil, a to vše s cílem maximálně podpořit přirozené rezonanční vlastnosti vrchní desky. Tento systém tvorby víka (Voiced Bracing Support) se pak začal užívat na řadě dalších nástrojů a jednotlivých sérií.
Recese v asijské ekonomice na přelomu roku 2000 a v prvních letech nového tisíciletí způsobila, že firma Young Chang byla nucena svůj podíl postoupit značce Tacoma, která pak, v říjnu 2004, byla pohlcena gigantem Fender. V současné době je tedy součástí tohoto koncernu a přes všechny předcházející série a řady se soustřeďuje na produkty série Wing. Ty jsou pak charakteristické nejen základními znaky, převzatými a upravenými z původního modelu Papoose, ale obsahují řadu dalších specifik.
Kytary Tacoma jsou totiž výjimečné i tím, že mají přišroubované krky, což je u akustik přece jen neobvyklé. Dalším znakem je asymetrie kobylek. Stavitelé nástrojů k jejich tvaru dospěli na základě snahy co nejlépe přenést práci každé ze strun na ozvučnicovou desku.
Pokud si budeme charakterizovat jednotlivé řady a modely, zmíníme se pouze o těch, které přestály zkoušku časem a přispěly k odkazu firmy, která je dnes, přiznejme si to, na samém okraji zájmu kolosu Fender. Je ovšem pravda, že ne všechny pokusy byly úspěšné. Původní model Papoose začala firma například nabízet i jako masivní elektrickou kytaru (model SP1), což se nesetkalo s úspěchem. Lepší byla již řada Chief, která posléze posloužila ke vzniku série s klenutými víky. Šlo o nástroje řady AJF (nazývané Jazz King), a to zejména o AJF28 a AJF28CE5. Víko bylo ze smrku sitka, luby a dno z masivu javoru. Šroubované krky byly nahrazeny lepenými, kytary měly ebenové hmatníky a byly osazeny EMG.
V rámci současné série Wing vznikla i řada Roadking, která v rámci této série zastupovala dreadnoughty.
Vedle těchto modelů se firma nevyhýbala ani tradičním, konvenčním kytarám, ovšem tyto série byly vzhledem k současné nabídce a vlajkovým lodím značky tak trochu ve stínu. Z komplexní nabídky značky si zde můžeme vedle v příloze uvedených modelů jmenovat sérii 55 ve tvarech dreadnought a jumbo s palisandrovým dnem a luby, dále sérii 28, která v řadě Dreadnought přinesla známější modely DM28, DM28C (cutaway), DR28 z palisandru a dvanáctistrunnou DM2812, a v řadě Jumbo předvedla kytary JK28C (cutaway), JF2812 (dvanáctistrunnou), včetně ER28C (little jumbo) a modelu Parlor (PM28).
Do výčtu patří i série 14, jejíž kytary měly hmatník z ebenu, série 9, kde veškeré materiály byly z masivu (dno i luby byly z mahagonu), atd.
Z kytar Tacoma se mi poštěstilo si zahrát pouze na Roadking. Nevím ale přesně, jaký to byl model. Dojem byl ovšem velmi zvláštní. Už jenom vzhled nástroje. I když je člověk zvyklý na jinak umístěné ozvučnicové otvory u řady jiných kytar, přesto kytara vypadá prostě jinak. Například u Ovationů šlo přece jenom o novotu, umocněnou vlastní konstrukcí zadní části nástroje. Tady se prezentovala kytara na první pohled klasických proporcí. Jenže, nakonec se první dojem ukázal jako naprosto mylný. Kytara se rozezněla až udivujícím způsobem, umístění otvoru navíc naprosto v pohodě vyřešilo problém snímání zvuku mikrofonem, protože zde o něj nezavadíte rukou. A můžete v klidu měnit polohu pravé ruky při vybrnkávání. Chytré i z tohoto hlediska.
Walden
Firma vznikla v malém městečku Lilan u Langfangu v Číně roku 1996 jako výsledek spolupráce CFox Guitar kytarářů Charlese Foxe a Jonathana Lee a taiwanského koncernu KHS Musical Instruments.
KHS existuje od roku 1930 (současný název je z roku 1945) a její činnost zahrnovala široký sortiment zejména dechových a bicích nástrojů, od harmonik po bicí Mapex.
Kytary Walden jsou nejen vyhlášené svým provedením a pečlivým zpracováním, kde se snoubí snaha o tradici s možnostmi současných technologických postupů, ale i snahou vyhovět potřebám většiny muzikantů. Jejich katalogy tak nehýří stovkami nejrůznějších variant a modelů. Filozofie firmy směřuje k sumarizaci nároků muzikantů a soustředění požadavků do co nejméně početné nabídky. Neznamená to, že by si zde člověk nevybral - naopak. Ale bylo by třeba velice zajímavé, jak by zněly dreadnoughty série SupraNatura řady 2000, kdyby měly možnost amplifikace.
S nástroji Walden jsem se ve srovnání s dnes uváděnými značkami setkal vícekrát. V každém případě překvapí preciznost zpracování, příjemné držení a zejména jasný, břitký zvuk, který tyto kytary vesměs vynášejí nad uvedenou cenovou hladinu. Základní nabídka je určena spíše začínajícím muzikantům, ovšem řady 2000 série Concorda, nástroje série Natura Line a zejména pak kytary řad 1000, 2000 a 3000 série SupraNatura - to už je značně jiné kafe.
Dreadnoughtů řady 300 jsem měl v rukách několik, Když pominu velice efektně vypadající povrchové úpravy modelů D351S (B, R, U), tak příjemně a výrazně zněla standardní D351. Kytara byla celá z mahagonu, pouze hmatník a kobylka byly palisandrové. Zvuk byl hutný, silný, ve vyšších polohách nepříliš výrazný.
Ze série Natura bych pak rád zmínil velmi osobitou O550 se smrkovým víkem, mahagonovými luby a dnem a palisandrovým hmatníkem. Nástroj skvěle sedl do ruky, tóny byly výrazné ve všech polohách. Nejlépe z celé série vycházely kytar řady 700, jejichž víko i dno byly z masivu. Jak modely dreadnought (zejména D710), tak i Grand Auditorium (zvláště G740CE) jednoznačně vyčnívaly nad běžnou produkci této cenové kategorie. Ze SupraNatura jsem si zahrál na model G1070CEQ, který jsem měl na měsíc kvůli jednomu komornějšímu sessionu půjčený od svého již zmíněného studenta z Moravy. Ten ji měl navíc trochu upravenou, struny byly níž, než bývá obvykle, nultý pražec byl ze slonoviny (!). Výsledkem byl hustý, sametový zvuk (hrál jsem přes kombo Marshall AS50D).
Wechter
Proslulost kytar této firmy, dnes opět sídlící v USA, se v současné době opírá zejména o výrazné modely série Pathmaker. Jde o kytary s nejen nezaměnitelnou hlavou, ale zejména se zcela specifickým tvarem korpusu. Na většině akustických kytar vypadá dvojitý výřez tak nějak nepatřičně. U těchto modelů ne. Poměr vykrojení vzhledem k rozměrům korpusu a velikosti ozvučnicového otvoru je příjemný a celkově vyvážený. Do jednoznačně vydařeného designu výborně zapadá i tvar kobylky. Výsledkem je tak řada kytar, která již na první pohled hlásá, že jde o něco výjimečného. A což teprve, když si na nějaký model zkusíte zahrát...
Zakladatelem značky je Abe Wechter, proslulý stavitel kytar, který vytvářel modely pro Johna McLaughlina, Al DiMeolu, Johna Danvera, Earla Klugha, B. B. Kinga, Stevea Howea a Jonase Hellborga. Po spolupráci s Richardem Schneiderem působil i jako designer pro koncern Gibson Guitars.
Své vlastní kytary, po prvních začátcích s modelem Pear v Seattle, začal ve větším měřítku stavět roku 1984. O deset let později vyšel z jeho dílny model Pathmaker, který v té době tak trochu stojaté vody kytarového průmyslu pořádně rozčeřil. Ve větším měřítku začal produkovat tyto kytary roku 1997, kdy se firma přestěhovala do Paw Paw v Michiganu. O tři roky později, ve snaze nalézt levnější způsob výroby zejména dalších modelů, založil pobočky na několika místech v Asii. Roku 2008 se pak celá firma přestěhovala do prostor ve Fort Wayne v Indianě, kde začala produkce série Custom 9000.
Kytary Wechter jsou nabízeny i s elektronikou Plek Pro, která může být na přání zákazníka nainstalována i na akustické modely (a naopak).
Do rukou se mi od této firmy dostal pouze jeden model, ale ten ale stál za to. 3135 Deluxe, tedy z proslulé série Pathmaker. Smrkové víko vytvářelo s platanovými luby a dnem nezaměnitelný kontrast. Krk byl ze dřeva nato, devatenáctipražcový hmatník byl palisandrový. Čisté tvary, pohodlný přístup k vyšším polohám, silný, jasný zvuk na všech místech hmatníku, zřetelnost tónů a maximum doslova vydolovaných frekvencí - to bylo opravdu něco. Vzpomínám si, že před rokem, kdy mi to jeden student přinesl, tak hodina nestála za nic. Domluvil jsem se s ním na náhradě jiný den, protože tu kytaru šlo z ruky dát opravdu velmi těžko. Vyzkoušeli jsme ji i nahrávat, v zatlumené místnosti i na chodbě, zkoušeli jsme to na sucho i při zapojení - jedním slovem - bezchybné.
