Letem kytarovým světem - ABKCO Records, Apple Records a Tetragrammaton Records

Historicky nejvýraznější labely - 7. část

Tak a naše jízda po historicky nejvýznamnějších vydavatelství v rámci našeho seriálu jede na plné obrátky. Už jsme od začátku hodně pokročili, takže se nezdržujme kritérii, která byla nastavena v minulých dílech, a pojďme na to.

Už jsme naplno ve druhé polovině šedesátých let, kdy se píše rok 1967. Z tohoto roku doplní náš přehled „pouze“ jeden label, ale zato jaký!

Ano, mluvíme o ABKCO Records, která zastřešovala od konce 60. let významnou část katalogu Beatles a Rolling Stones. Úplný počátek můžeme sice spatřovat již v roce 1961, kdy Allen Klein (ano, onen diskutabilní manažer pozdních Beatles) založil společnost Allen Klein & Co a bral si pod svá křídla nejen muziku, ale pohyboval se dobře i ve vodách filmu. A právě roku 1967 (některé prameny uvádějí rok

1968) vzniká ABKCO Records jako následovnická dceřiná společnost původního labelu. Je jisté, že základním podnětem byla pro Kleina možnost dostat se ke zlaté žíle nazvané Rolling Stones, a zejména k Beatles. Agresivní přístup vedení společnosti zapříčinil řadu právních tahanic ohledně vydavatelských práv a uniklých finančních (a nemalých) prostředků (např. všechny skladby Rolling Stones složené před rokem 1971 říkaly dlouho Kleinovi v podstatě pane...).

Ani Beatles nebyli ušetřeni bezohledné dravosti páně Kleinovy. Roku 1977 vyplatili členové Beatles část závazků k labelu částkou 4,2 milionů dolarů. Další tahanice se táhly celých deset let. A to se vyplatí...

V současné době má label pod sebou katalog řady umělců, mezi jinými jsou to třeba Billy Preston, Bob Seger, Eric Burdon včetně jeho kapely Animals, Herman’s Hermits a třeba i Marianne Faithfull, oblíbená postava nočních snění dospívajících teenagerů konce 60. let... Nové skladby vydává společnost velice sporadicky.

Resumé?

A: Label nyní vlastní: Rodina Alana Kleina, manažerem je jeho syn Jody Klein. Distribuce je zajišťována přes Universal Music Group.

B: Výrazný úspěch? Vedle práva k nahrávkám Beatles a Rolling Stones i vlastnictví masterů legendárního producenta Phila Spectora.

C: Kdo ještě (mimo uvedených v článku) byl spjat se značkou? Mezi jinými Donovan, Sam Cooke, Chuby Checker, The Kinks...

V roce 1968 bychom se mohli podívat hned na dva labely. První z nich založili Beatles a ten druhý stál u počátků slávy Deep Purple.

Beatles toho roku podnikli revoluční počin a ve snaze řídit si vydávání svých vlastních nahrávek dle vlastních pravidel založili Apple Records. Stali se tak vzorem pro celé generace dalších skupin, a to až do dnešních dob, kdy interpreti chtějí svým vlastním vydavatelstvím co nejvíce řídit a ovlivňovat realizaci svých děl. To je sice chvályhodné, ale v čele musí stát někdo, kdo nechce onomu umělci, onomu zakladateli ublížit a úplně ho vysát. Což v případě Apple Records se členům Beatles jejich přístupem k vedení společnosti skoro až podařilo. Jejich naivní představa o zastřešení všech možných hudebních i jinak uměleckých talentů na jedné straně a neurvalá chamtivost Alana Kleina na straně druhé (ano, Klein řídil společnost v letech 1969 až 1973) vrhala celý label do prudkých finančních vývrtek, ze kterých se dostával vždy jen tučnou finanční injekcí vydáváním katalogu Beatles a po jejich rozpadu sólových alb jednotlivých členů.

Roku 1973 Kleinovi vypršela smlouva a dle vůle členů Beatles (a jejich rodin a potomků) předal vedení vydavatelství do rukou Neila Aspinala, spolehlivého souputníka Beatles a jejich prvního road manažera. Ten ze své funkce odstoupil až roku 2007 a na jeho místo usedl Jeff Jones, který předtím působil jako výkonný viceprezident u Sony/BMG.

Prvním projektem labelu byl film Beatles Magical Mystery Tour. Následovala celá řada dalších nahrávek, singlů a alb, z nichž až na výjimky šlo většinou o propadáky. Ke světlejším okamžikům tak lze přirovnat akvizice Badfinger, Hot Chocolate, Yoko Ono, Billyho Prestona (tzv. pátého člena Beatles), Jackieho Lomaxe a... To je tak asi všechno.

Vydáváním katalogu Beatles se label dostal do vleklých právních sporů s dalšími vydavatelstvími jako EMI, Parlophone atd. Spory se vlekly několik let a label dosti vysály. Teprve až po vyřešení všech právních kliček a vydání vynikající série Anthology se společnost vzpamatovala a zisky opět začaly dosahovat závratných výšek.

Resumé?

A: Label nyní vlastní: Stále Apple, pro správu nahrávek Beatles ale musela být po vpádu koncernu EMI založena dcerka Calderstone Production, která spravuje katalog liverpoolské čtveřice.

B: Výrazný úspěch? Za všechny počiny Beatles jistě Abbey Road a poté i sólová alba jednotlivých členů - namátkou Dark Horse (George Harrison), Imagine (John Lennon), Band on the Run (Paul McCartney & Wings), Ringo (Ringo Starr), ale také třeba i roku 2011 cena Grammy v kategorii Nejlepší historické album za kompilaci The Beatles: Stereo Box Set...

C: Kdo ještě (mimo uvedených v článku) byl spjat se značkou? Mezi jinými Delaney & Bonnie, James Taylor, David Peel, Mary Hopkin...

Tou druhou společností je Tetragrammaton Records, která byla založena Royem Silverem, Brucem Postem Campbellem, Marvinem Deanem a komikem Billem Cosbym. Od začátku se label snažil proniknout na americký trh, ale moc se mu to nedařilo. Uspěl až vydáváním prvních alb hardrockových klasiků Deep Purple, kteří na svých prvních albech teprve tříbili svůj styl a žánrové směřování. Debut Shades of Deep Purple (v Anglii vyšel u Parlophone) se docela dobře umístil a to na 34. místě Billboardu, což bylo zejména díky velkému ohlasu na předělávku hitu od Joea Southa Hush (v Anglii se vody vůbec nezčeřily). Kapela tehdy působila ještě ve složení Blackmore, Paice, Lord, baskytarista Nick Simper a zpěvák Rod Evans. Dvojka The Book of Taliesyn byla stylově ještě nevyrovnanější, na albu jsou dokonce už tři covery. Předznamenání věcí budoucích můžeme ale vidět ve vynikající instrumentálce Wring That Neck. Trojka, Deep Purple, byl v podstatě propadák, a to i na americkém trhu. Album sice má jen jeden cover, ale je na něm znát hodně konflikt mezi Lordovými ambicemi v klasické hudbě a Blackmoreovými snahami posunout sound kapely k tvrdším polohám. Kapela šla dolů a to se odrazilo i ve změně obsazení. Naštěstí, protože do kapely přichází Ian Gillan a Roger Glover - věci se ale zatím moc nemění, protože smluvně kapela ještě vydává historicky vysoce významný počin (tehdy to ale tak vůbec nebrali) Concerto for Group and Orchestra. Album zabodovalo i v Anglii, ale to se Tetragrammaton začal potýkat s větším problémem. Protože nikdo nechtěl v prudérních USA vydat kvůli obálce album Johna Lennona a Yoko Ono Unfinished Music No 1: Two Virgins, ujala se toho nakonec společnost Tetragrammaton. Americké úřady ale prohlásily obálku desky za pornografii, a label tak musel v podstatě vyhodit celý náklad. A to ho v podstatě zruinovalo. Pokusil se ještě o pár akcí, ale řada z nich zůstala nevydána (včetně například nahrávek Bodast, kapely, kde ještě před vstupem do Yes působil kytarista Steve Howe).

A pak to šlo rychle - roku 1970 společnost vyhlásila bankrot.