"Převzal jsem od něj tolik postupů, že se to až zdráhám říct..."
Jeff Beck o Les Paulovi při příležitosti jeho uvedení do Rock and Roll Hall of Fame roku 1988
Spolu s Leo Fenderem nejznámější osobnost designu elektrické kytary. Vedle této skutečnosti se často zapomíná na to, že Les Paul byl také významným inovátorem a vynálezcem, a to zejména v oblasti nahrávací techniky a způsobů vlastního nahrávání.
Díky jeho kytarovým modelům se trochu pozapomnělo na to, že to byl právě on, kdo vynalezl vícestopé nahrávání, že to byl Les Paul, kdo se podílel na vzniku nahrávacích zařízení, umožňujících nejen přehrávání již nahraných stop, ale i jejich vzájemnou mixáž včetně rychlostních úprav záznamu, že právě on měl významný vliv na vývoj delaye, reverbu a phaseru.
Ale ještě jedna věc je neméně důležitá (a také se na ni lehce pozapomíná): Na rozdíl od řady kytarových vynálezců je Paul excelentním jazzovým, countryovým a bluesovým kytaristou s velkým citem pro tón, aranži a produkci.
K tomu pak už stačí dodat, že byl uveden do nejrůznějších Síní slávy (Grammy, Rock and Roll, National Inventors, National Broadcaster...), že je držitelem pěti cen Grammy...
Ano, můžete oprávněně namítnout, že to byl Ted McCarty, ředitel firmy Gibson, kdo stál v dobách vzestupu Les Paula za všemi těmi základními návrhy a náčrtky - ovšem k jejich realizaci by asi těžko došlo (nebo alespoň ne v té míře), kdyby s původní myšlenkou nepřišel právě Les Paul.
"Mým největším darem od Boha je láska k hudbě."
Lester William Polsfuss se narodil 9. června 1915 ve Waukesha, Wisconsin. Jeho rodiče byli muzikální, zejména matka, Evelyn Polsfuss: "Matka hrála na klavír, hlavně blues. Muzika ji držela i v těžkých dobách, kdy se naši rozvedli."
Paulovým prvním nástrojem byla foukací harmonika, na niž zkoušel hrát od osmi let. Začal také chodit do hodin klavíru, ale ten ho během několika lekcí přestal bavit (později se k němu ale vrátil). Po několika lekcích banja se Paul, ovlivněn Nickem Lucasem, Eddiem Langem a několika regionálními muzikanty jako Pie Plant Pete a Sunny Joe Wolverton, dostal ke kytaře a ta ho okamžitě oslovila: "Byl to nástroj za tři dolary a devadesát pět centů. Ale byla to kytara, nástroj, jaký měli ti ostatní."
Ze začátku měl ale trochu problém obsáhnout levou rukou celý hmatník, všech šest strun: "Vyřešil jsem to jednoduše. E strunu jsem dal prostě pryč a hrál jsem jen na pět strun."
Brzy také začal zkoušet, jak by zvuk svého nástroje mohl zesílit: "Vzal jsem část telefonu, tu, do které se mluví, a zapojil jsem ji do matčina rádia. Experimentoval jsem i s přenoskou z gramofonu. Někdy jsem obě varianty kombinoval..."
Red Hot Red
"Není to o tom, kolik not zahrát, ale najít tu pravou, která by seděla."
Jako teenager začal brzo veřejně vystupovat, prakticky již ve svých třinácti letech. Matka, která jeho talent podporovala, se mu dokonce snažila najít nějaký pseudonym, protože se jí zdálo, že příjmení Polsfuss není pádné, průrazné: "Měla na tohle úžasný cit," vzpomíná Les Paul. "A tak mi nejdříve zkrátila jméno na Polfuss." Místní muzikanti šli ale ještě dál a mladičkému teenagerovi přiřkli jméno Red Hot Red. Sám Paul si už tehdy občas říkal "Čaroděj z Waukeshi"...
Okruh Paulových vystoupení se začal stále zvětšovat a na jednom z nich došlo k důležité události: "Hrál jsem na jednom barbecue mezi Waukeshou a Milwaukee. Blízko na parkovišti jeden chlápek něco dělal s motorem, takže tam byl rachot. A pak ke mně přišel jeden známý a řekl mi, že zpěv a harmonika byla fajn, ale kytara vůbec nebyla slyšet. A tím to začalo. Dal jsem se do přemýšlení, jak dosáhnout silnějšího zvuku."
Rhubarb Red
"Musíte si věřit. Tím své sny posílíte a máte větší šanci je uskutečnit."
Muzika Les Paula pohlcovala stále víc. Ve třicátých letech, už pod přezdívkou Rhubarb Red, začal vystupovat s Rube Tronson`s Cowboys. Protože koncertů bylo stále víc, rozhodl se nakonec, že nedodělá střední školu a bude se věnovat muzice na plný úvazek. Jeho dalším angažmá bylo členství ve Wolverton`s Radio Band v Saint Louis u rádia KMOX. Tam si také poprvé vyzkoušel možnosti rádiových studií a roku 1934 přesídlil do Chicaga. Zde, již zcela ve stylu později jeho tolik pověstného workoholismu, začal působit hned ve dvou rádiích. V jednom hrál pod svou přezdívkou Rhubarb Red hillbilly, ve druhém vystupoval již pod svým novým pseudonymem Les Paul s jazzovým repertoárem, sám nebo až s tříčlenným kombem.
Les Paul
První nahrávky mu ještě pod bývalým pseudonymem vyšly roku 1936 na labelu Montgomery Ward, už jako Les Paul se výrazně uvedl zejména jako doprovodný kytarista Georgie White na deskách společnosti Decca. Právě v této době se začal opět intenzivněji zabývat zesílením a vylepšením přenosu kytarového tónu do zesilovací aparatury: "Největším problémem byla zpětná vazba. Pořád jsem se pokoušel nějak zbavit té dutiny, toho dutého těla akustických kytar, na kterých jsem tohle všechno zkoušel. Dával jsem dovnitř ubrusy, rval jsem tam ponožky, zkoušel jsem prostě všechno. Do jedné kytary jsem dokonce nalil i sádru! Bylo to sice lepší, ale nástroj pak nešel uzvednout..."
Les se prostě rozhodl, že musí existovat způsob, jak získat dlouhý, vyvážený tón a ten předat dál bez přítomnosti feedbacku, zpětné vazby. Zašel dokonce tak daleko, že zkoušel znělost strun, které napínal na kusy kolejnic! "Z toho ale kytara být nemohla, a tak jsem místo kusu kovu vzal kus dřeva." K tomuto deset centimetrů širokému trámci přimontoval krk z Gibsona řady L, kobylku a snímač. "S výsledným zvukem jsem byl spokojen, ale když jsem s tím vylezl před lidi, byli všichni zaražení. Tehdy jsem si uvědomil, že posluchač vnímá hudbu i očima, a tak jsem k tomuto trámci připojil dvě křídla z Epiphone."
Fanoušci si zvuk tohoto hybridu oblíbili, každé vystoupení vyvolalo velký ohlas. To ale přesto nestačilo k tomu, aby Les svůj "The Log", jak výsledný výtvor nazýval, mohl udat v nějaké silné kytarové firmě. Například u Gibson Guitar Corporation...
"S Leo Fenderem jsme si byli hodně blízcí. Naše nápady byly vlastně stejné,jen jsme se lišili v názorech na výsledný tón, který měl z našich nástrojů zaznít."
Roku 1941 předvedl svůj výtvor vedení firmy, ale nepochodil. Doba ještě neuzrála a musel přijít až Leo Fender se svými telecastery a stratocastery, aby firma Gibson přistoupila k produkci masivních kytar. V každém případě se Les právě tímto modelem zařadil mezi ty úplně první vizionáře, kteří věřili v životnost masivní, tedy nelubové kytary (k Les Paulovi tedy můžeme jmenovat Adolpha Rickenbackera, Leo Fendera, Merleho Travise a Paula Bigsbyho).
Po prvních sólových úspěších s vlastním triem začal vystupovat s Fred Warring`s Pennsylvanians. Během jednoho jam sessionu v jeho suterénním bytě byl ale zraněn elektrickým proudem a musel na nějaký čas hraní nechat. Když se uzdravil a odstěhoval do Hollywoodu, vytvořil nové trio, se kterým také vystoupil na akci Jazz at the Philharmonic (záznam naleznete na Jazz at the Philharmonic: The First Concert u labelu Verve). Vystoupení se setkalo s velkým ohlasem, takže se jeho koncerty brzy staly celostátně proslulými, na své nahrávky si ho začala zamlouvat řada tehdejších hvězd, jako třeba Dick Haymes, Helen Forrest, soubor Andrews Sisters a zejména Bing Crosby. Ten také pomohl Les Paulovi ke smlouvě s vydavatelstvím Decca a zasponzoroval i koupi jeho vlastní nahrávací aparatury. Což mělo další význam...
Vznik playbackového nahrávání
Roku 1947 si Les do své garáže, kde měl nahrávací studio, přivezl na pět set vyřazených záznamových médií, ze kterých se při běžném postupu pak lisovaly desky. Následně začal postupovat tak, že na jeden "talíř" natočil part jedné kytary, na druhý nahrál jak první, již natočený part, tak i další "stopu", a tímto způsobem navrstvil osm kytar na sebe. Výslednou nahrávku, pojmenovanou Lover, nabídl firmě Capitol - a první obrovský hit byl na světě!
Paul využíval tato média ze speciálního vosku i k experimentování s rychlostí svých dalších nahrávek, dokonce si postavil i vlastní střihačku těchto záznamů (základem pro otáčení talířů byl setrvačník z jeho cadillaku).
Po těchto experimentech se Les dostal k pokusům s páskovými magnetofony. Přivedl ho k nim Bing Crosby, který chtěl zařízení, na kterém by mohl nahrávat, kdekoli si vzpomene, a měl tak, jak řekl, více času na golf. Paul si tehdy vzpomněl na magnetofon z německých elektronických laboratoří, který mu kdysi ukázal plukovník Richard Ranger. Když pak Les Crosbyho ujistil, že vytvoří takové zařízení, které by mohlo pracovat na více stop, zkontaktoval se s jeho pomocí s firmou Ampex Corporation. Ta mu poskytla prostředky, Les do magnetofonu strčil o jednu nahrávací hlavu víc - a bylo to. Ampex tak mohl na trh vypustit dvou až třístopá zařízení, která se stala základem pro profesionální studia téměř až do poloviny šedesátých let.
Les ovšem bádal dál a roku 1954 se pustil do vývoje osmistopého magnetofonu. Podstata jeho návrhu, totiž schopnost nahrávací hlavy nejen nahrávat novou stopu, ale přehrávat zároveň i již předtím zaznamenanou, se stala základem vícestopé nahrávací technologie pro dalších třicet let...
Mary Ford
Nezapomeňme ale na Les Paula jako na umělce. Po řadě hitů jeho slibně se rozvíjející kariéru přerušila na téměř rok a půl ošklivá automobilová nehoda, při které si těžce zranil pravou ruku. Léčení nakonec skončilo tím, že si nechal upravit pravačku do úhlu tak, aby mohl hrát na kytaru...
Poté začal vystupovat se zpěvačkou a kytaristkou Colleen Summers, kterou přejmenoval na Mary Ford. Vytvořili spolu, již jako manželé, proslulé duo, které vyprodukovalo řadu hitů, dnes již evergreenů, jako How High the Moon či Tiger Rag.
"Když nastoupila rocková hudba, Sinatra, Nat King Cole i já, všichni jsme si mysleli, že zůstaneme bez práce. Muzikanti najednou potřebovali pětisetwattová zařízení, aby vůbec vylezli na pódium, protože posluchači chtěli, aby jim zvuk prorezonoval celým tělem. Ale potom jsem viděl, že tihle mladí nadšenci čerpají z nás, že dali nástrojům novou tvář. A to bylo dobře."
Ve druhé polovině padesátých let se vývoj hudby začal ubírat jiným směrem a Les Paulův význam jako muzikanta pomalu zapadl. Nakonec, po rozchodu s Mary Ford, turné po Tokiu a několika studiových aktivitách se v roce 1967 stáhl do ústraní. Z něho se vynořil vlastně až ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy nahrál vynikající alba s Chetem Atkinsem. To ho opět vrátilo do světa hudby a začal nejen hostovat v různých projektech a na nahrávkách, ale vypravil se i zpět na pódia. Po dvanácti letech působení v klubu Fat Tuesday, kde začal hrát po roce 1984, přesídlil do Jazz Iridium Club, kde v současné době vystupuje pravidelně každé pondělí večer. Tato živoucí legenda sice trpí stále sílící artritidou, ale, jak můžete slyšet z davu návštěvníků jeho vystoupení, stále je co se učit od Čaroděje z Waukeshi...
"Jsem rád, že ještě ve svém věku hraju na kytaru, že se v Iridium Club setkávají staří s mladými. Už jenom to, že hraju na kytaru v Americe, kde neplatí žádná podivná pravidla. Jednou se mi stalo, že jsem měl problémy s dýcháním. Bylo to ve Španělsku, přišel ke mně doktor a viděl, že mám na prádelníku položená kytarová trsátka. Zeptal se mě, co to je, a já mu řekl, že takhle hraju na kytaru. On prohlásil, že takhle se na kytaru nehraje, a odešel, aniž by mě ošetřil!"
Síla jeho osobnosti se naplno projevila i při realizaci alba Les Paul & Friends: American Made World Played, desky, která vznikla k příležitosti oslav jeho devadesátých narozenin. Bylo to první LP, které Les Paul natočil po dlouhé, téměř sedmadvacetileté přestávce. Ale stojí za to. Seznam jednotlivých osobností je více než reprezentativní: Jeff Beck, Eric Clapton, Rick Derringer (jeho skladba Rock and Roll, Hoochie Koochie se vyloženě povedla), Jimmy Page, Peter Frampton, Billy Gibbons, Buddy Guy, Steve Miller, Joe Perry, Keith Richards, Richie Sambora, Neal Schon, Kenny Wayne Shepherd. Že jde vesměs o fenderisty? Není to tak úplně pravda. Například Jeff Beck a Eric Clapton byli ve své době (druhá polovina šedesátých let) jedni z nejvýznamnějších "lespaulistů" vůbec a Richards se Samborou se této kytaře také nebrání... A hlavně, tohle vůbec není podstatné... "Jsou to všechno obrovští muzikanti a skladatelé," řekl Les Paul. "Vzali moje riffy, moje postupy a přetavili je do svého feelingu - a to bylo něco neuvěřitelného. Hluboce mě to oslovilo. Navíc mě tato spolupráce navnadila k tomu, že po tomhle rockovém albu chci udělat bluegrassovou desku, na niž si také pozvu ty nejlepší muzikanty, pak by mělo následovat bluesové album a pak i jazzová deska. A všude chci kolem sebe tyhle super lidi!"
Kytary
Mluvit o jeho kytarách se zdá možná zbytečné. U duchovního otce jednoho ze dvou nejstálejších a nejnapodobovanějších designů elektrické kytary se předpokládá široké zastoupení snad všech modelů, které pod jeho jménem vznikly. Pravdou je, že za celou dobu své kariéry vystřídal značné množství svých kytar. Většinou ale o ně přišel tak, že mu byly ukradeny z kufru auta: "V autě už místo nebylo, tak jsem je dával do kufru. Měl bych hrát spíše na foukací harmoniky, ty se vejdou do kapsy, cha, cha." Přes řadu nejrůznějších modelů ale už mnoho let preferuje typ Recording. Má dva, hnědého a černého a jsou to jedny z prvních produktů této řady, mající ještě hodně ze znaků původního prototypu: "Na hnědého hraju víc, protože ten černý je tak dobrý, že bych se ho v klubu bál pustit byť jen na minutu z ruky. Tyhle kytary mají vzácně vyrovnaný zvuk ve všech polohách."
Vedle těchto dvou nástrojů hraje samozřejmě na další les pauly: "Neznám kytaristu, který by měl jen jednu kytaru. Nebyl bych klidný, kdybych měl jen jeden nástroj. Je perfektní mít na pódiu třeba šest kytar a moci hrát postupně na každou z nich..."
Z dalších modelů patří k jeho oblíbeným Heritage z roku 1980. Na většinu svých kytar natahuje sady .011-.052.
Na akustické kytary Les Paul moc nehraje. Pokud nějaký nástroj uvádí, tak Gibson L5, na kterou hrál ještě v době vojenské služby.
Efekty
V současné době, kdy každé pondělí vystupuje v jazzovém klubu Iridium, má před sebou pedalboard, na kterém jsou vyrovnány krabičky Boss, a to: CH-1 Super Chorus, DD-3 Digital Delay, PN-2 Tremolo/Pan, další DD-3 Digital Delay a GE-7 Equalizer. Navíc si k těmto krabicím dává i praktické věci, které chce mít po ruce: šroubováky, kleště, izolačku, náhradní řemen ke kytaře...
"No, už to tak moc nejde, polovina mých prstů trpí artritidou, jsou ztuhlé, takže to musím všechno dohánět pohybem celé ruky."
Víte, nevíte?
Dokázali byste si jen tak pro sebe určit některé osobnosti, jež výrazně přispěly k popularizaci Gibsona Les Paula, vždy dvě za jednotlivé období? Nápovědou jsou názvy alb, skladeb či skupin. Na přiloženém CD naleznete správné odpovědi.
60. léta:
a) mistr tónu z Blues Breakers: John Mayall with...
b) už skoro na přelomu do dalšího desetiletí další mladíček, který je autorem riffu k All Right Now.
70. léta:
a) tento pán používal les pauly na takových albech, jako například Physical Graffiti či Houses of the Holy
b) patří sem i zakladatel Uriah Heep
80. léta:
a) jenom na Axlovi nestála popularita Guns N`Roses
b) nezapomeňme ani na jižana, člena Allman Brothers Band, nyní vede i Great Southern
90. léta:
a) nejdříve neúspěšný fotbalista, pak hvězda kapely Ozzyho Osbournea, například na No More Tears
b) což teprve výrazný bluesman, kdysi i člen Thin Lizzy, pak sólová hvězda díky albu Still Got the Blues
Diskografie
A) Les Paul sólově (s Mary Ford, sólově, se svým Triem...)
A.1) Nejvýraznější skladby, největší hity (uvádím je zde z hlediska našich zvyklostí u těchto článků spíše výjimečně, ale Les Paul patří k té generaci hudebníků, u kterých singly hrály, zejména v počátcích jejich kariéry, větší a důležitější roli než EP či LP):
How High the Moon, Lover (When You`re Near Me), Bye Bye Blues, Vaya Con Dios (May Gold Be With You), I`m Sitting on Top of the World, How Deep Is the Ocean?, Mockin` Bird Hill, St. Louis Blues...
A.2) profilové desky včetně tzv. polokompilací. Les Paul patří už jenom časovým zařazením k těm osobnostem, jejichž desky byly často vytvářeny jako poloviční kompilace, jak přebírající předchozí nahrávky a doplňující je některými singly či úplnými novinkami, tak i uvádějící sice několik nových věcí, ale doplňující je staršími, třeba nově nahranými verzemi předchozích hitů:
A.2.1) Les Paul & Mary Ford:
Hawaian Paradise (1949, Decca)
The Hit Makers! (1950/1970, Capitol)
The New Sound (1950, spíše EP, Capitol)
The Les Paul`s New Sound, Vol.2 (1951, Capitol)
Bye Bye Blues! (1952, Capitol)
Les and Mary (1955/1970, Capitol)
Time to Dream (1957, Capitol)
Lover`s Luau (1959, CBS)
Bouquet of Roses (1962, CBS)
Warm and Wonderful (1962, CBS)
Swingin` South (1963, CBS)
Fabulous Les Paul & Mary Ford (1965, Harmony)
A.2.2) Les Paul sólově:
Les Paul Now! (1968/2004, London/Dutton)
The Guitar Artistry of Les Paul (1971, One Way)
Multi Trackin` (1979, London)
Les Paul & Friends: American Made World Played (2005, Capitol)
A.3) výrazné kompilace, nejilustrativnější výběry (celkový počet by přesáhl číslo 70):
Les Paul Trio (1946, Glendale)
The Complete Decca Trios - Plus (1936-1947) (1968, MCA)
Les Paul: The Legend and the Legacy (1996, 4CD, mapující jeho roky u Capitol Records, Capitol)
The Hits of Les and Mary (1960, Capitol)
The World is Still Waiting for the Sunrise (1974, Capitol)
All Time Greatest Hits (1983, EMI)
Definitive Collection (2003, Collectables)
B) Nejvýraznější, nejvýznamnější spolupráce
- s Chetem Atkinsem - Chester and Lester (1977, RCA), Guitar Monsters (1978, RCA), tato alba jsou často řazena mezi profilová LP Les Paula
- s Al DiMeolou - Splendido Hotel (1979)
- s Bingem Crosbym - Bing! His Legendary Years, 1931 to 1957 (1994)
C) Další podstatnější spolupráce a účasti na projektech a tematicky zaměřených kompilacích (celkový počet alb, kde bychom mohli najít jeho kytaru, by hodně přesáhl číslo 230):
Například s Andrew Sisters, Kay Starr, Nat King Cole, Stevem Millerem, Andym Russellem, Williem Smithem, Casey Bill Weldonem a dalšími, včetně tematických výběrů a la řady All-Time Great Instrumental Hits, Legends of Guitar, Your Hitparade, Jazz Guitar Greats atd. Nezapomeňme ani na některá videa/DVD, jako Living Legend of the Electric Guitar nebo na řadu záznamů z oslav jeho 90. narozenin...
