30th Anniversary Concert Celebration
No ale tohle už vůbec nelze vynechat. Proč? Protože tato akce byla úplným svátkem pro fanoušky kytarových osobností (a nejen samozřejmě pro ně). O co šlo? O oslavu Boba Dylana a třicet let jeho umělecké činnosti. A sešla se zde opravdu plejáda jmen. Nebudeme jmenovat všechny, ale kdo tam ještě (mimo těch, co uvedeme později) toho 16. října roku 1992 v Madison Square Garden v New Yorku byl? Tak určitě tehdy ještě vitální Johnny Winter, uvolněná Chrissie Hynde, energický Ron Wood, popřát přišli Stevie Wonder, Johnny Cash, Willie Nelson či Lou Reed, mezi elitou večera se rozhodně neztratili Eddie Veder a Mike McCready z Pearl Jam, roztočili to i Richie Havens, klasičtí The Band a další. Prostě všude samá radost a úsměvy. Až na vystoupení Sinead O’Connor, která předvedla jen husí kůži a vztek (a to i při závěrečné skladbě tam jen zamračeně stála)...
Ve druhé polovině večera vedle Dylana ale hrály prim takové osobnosti jako Eric Clapton, Neil Young, Tom Petty, George Harrison či Roger McGuinn (The Byrds). Ti se po svých samostatných blocích pak sešli ve dvou závěrečných skladbách, z nichž ta první My Back Pages byla rozhodně zlatým hřebem večera. Zkoukněte, za celou akci totiž tahle skladba mluví kompletně (i když ta obrazová kvalita není nic moc).
Vedle krásných vstupů bych vyzdvihl nejen prostřední sólo Erica Claptona, ale i Neila Younga a jeho závěrečné sólo (s energií jemu vlastní).
Vedle těchto celebrit ale musím zmínit skvělou práci doprovodné kapely, kterou mj. tvořili i kytaristé Steve Cropper a G. E. Smith (z doprovodné kapely Boba Dylana), který muzikantsky skvěle řídil celou show na stagi (a ukočírovat takové osobnosti rozhodně není žádný med).
Drb/zajímavost: Je hezké si třeba povšimnout, jak celá hala reaguje na to, když k mikrofonu přistoupí ta určitá osobnost...
Odkazy:
My Back Pages: https://www.youtube.com/watch?v=rEoZfu-XNZc
