Kytaroví velikáni - Walter Becker

„Čím silnější tón, tím větší možnost s tím tónem něco udělat.“

Walter Becker, Guitar World, 2000

Nejen respektovaný kytarista a skladatel, ale i vyhledávaný producent a host mnoha sessionů, akcí a projektů. To je Walter Becker, známý v kytarovém světě nejvíce jako osobnost multiplatinových Steely Dan, nadčasové jazzrockové formace ze sedmdesátých let, která se dala znovu dohromady roku 1993 a působí dodnes.

Navíc je Becker řazen spolu s Donaldem Fagenem, kolegou ze Steely Dan, mezi nejvlivnější autorské dvojice rocku obecně. Mimochodem, tipli byste si, kdo do této kategorie patří? Když to vezmeme opravdu napříč žánry, tak co třeba začít těmi nejznámějšími, jako jsou John Lennon + Paul McCartney, Mick Jagger + Keith Richards, Bono + The Edge, Jimmy Page + Robert Plant, Steven Tyler + Joe Perry, dua Don Henley + Glenn Frey, Elton John + Bernie Taupin, Joe Strummer + Mick Jones, James Hetfield + Lars Ulrich, Mike Chapman + Nicky Chinn, a klidně třeba i dvojice Andrew Lloyd Weber + Tim Rice, Benny Andersson + Bjorn Ulvaeus nebo Jerry Leiber + Mike Stoller. A to bych nebyl já, kdybych z toho neudělal lehké prověření znalostí, přátelé. Takže na konci článku máte řešení, kam zařadit tato autorská dua - a kdo ví všech třináct nebo aspoň dvanáct, je, jak říkáme odborně, „dobrej“.

Walter Carl Becker se narodil 20. února 1950 v Queens v New York City a vyrůstal ve Westchesteru a oblasti Forest Hill. Poté, co roku 1967 ukončil studium na střední škole, věnoval se saxofonu a záhy přešel na kytaru. Zvláště tehdy, když mu pár lekcí ukázal Randy Wolfe neboli Randy California (osobnost 60. let), který bydlel v sousedství.

Na vysoké škole Bard College se Becker setkal s Donaldem Fagenem, svým budoucím dlouholetým (a dosavadním) kolegou. Během studia prošli mnoha studentskými skupinami a soubory, včetně The Leather Canary, kde hrál na bicí další jejich spolužák, Chevy Chase (budoucí komediální hvězda).

Aniž by školu dokončil, Backer se spolu s Fagenem roku 1969 sebral a odešel do Brooklynu, kde si začali budovat pověst jako autorské duo. Navíc spolu hráli v tehdy populárním souboru Jay and the Americans pod pseudonymy a podíleli se na soundtracku k You’ve Gotta Walk It Like You Talk It or You’ll Lose That Beat, který byl uveřejněn roku 1971.

Téhož roku později se duo Becker-Fagen přesídlilo do Kalifornie a poté, co Barbra Streisand natočila jejich skladbu a Gary Katz je najal jako profesionální studiové muzikanty pro nový label ABC Records, se rozhodlo založit si ještě navíc svou skupinu. Hlavní myšlenka vzniku kapely byla mj. i ta, že některé Beckerovy a Fagenovy skladby byly pro interprety labelu příliš složité. Proto tedy snaha shromáždit kolem sebe muzikanty k obrazu svému. Takže k těmto dvěma instrumentalistům přišli kytaristé Denny Dias a Jeff „Skunk“ Baxter, bubeník Jim Hodder a zpěvák David Palmer. A proč jméno zrovna Steely Dan? No jedna teorie praví, že jde o část popruhu k vibrátoru z novely Naked Lunch od Williama S. Burroughse...

Steely Dan

Kapela, která se postupem času stále více měnila na doprovodnou skupinu ústředního dua, se rozjela hned od počátku přímo skvěle. Hned debutové album získalo v USA platinu a nastavilo tak rovinu, po které se kapela dalších deset let pohybovala. A úspěšně. Po „pouze“ zlatém Countdown to Ecstasy (už bez Palmera) přišla „trojka“ Pretzel Logic, která spolu s platinovými alby Katy Lied (kde už nastal ten obrovský pohyb hostů a dalších členů) a The Royal Scam (s Larrym Carltonem a Elliotem Randallem) předznamenala obrovský úspěch (slovo obrovský zde pro jazz rock jistě patří) multiplatinového alba Aja. Poté si Becker i Fagen dali lehkou přestávku v činnosti, aby se soustředili na další album, Gaucho. Tady už ovšem začaly velké potíže jak muzikantské, tak i osobní a po vydání alba se Beckerovy i Fagenovy cesty na delší dobu rozešly.

Becker v této době trpěl závislostí na psychotropních látkách, navíc roku 1978 zemřela jeho přítelkyně, a to na předávkování. Nedlouho poté byl dokonce sražen taxíkem, takže delší dobu chodil o berlích.

Po rozpadu Steely Dan Becker přesídlil na havajský ostrov Maui, vyhodil všechny drogy z okna a začal se naplno věnovat produkci. A to šlo. Navíc se při této činnosti i krátce sešel roku 1986 s Fagenem, když produkovali debut zpěvačky Rosie Vely. Slovo dalo slovo, staré rány se zacelily a o dva roky později to ti dva staří bardi dali zase dohromady.

Výsledkem reunionu Steely Dan bylo platinové (opět) album Two Against Nature, na kterém se, jak jinak, podílela celá řada muzikantů - dalo by se říci, co písnička, to úplně jiná sestava. Tentýž personální frmol byl i u dalšího alba Everything Must Go, to se ale ke vzácnému kovu už nedostalo. Nijak zvlášť nedopadla ani dvě sólová alba. Kdo ví, co to bude znamenat pro další činnost těchto dvou multiinstrumentalistů respektive soubor Steely Dan. Skupina, která za dobu své činnosti prodala přes 40 miliónů alb a byla roku 2001 uvedena do rockandrollové Síně slávy, by mohla klidně ještě pomýšlet na nějaké to „finish coronae opus“...

Kytary

Becker neexperimentoval jenom v muzice. I v nástrojích se nebál používat jiné než zavedené značky. Ostatně slovo zavedené samo může být zavádějící, protože co je pro někoho běžné, může být pro toho druhého něčím samozřejmým. Pravda ale je, že z celého toho kvanta kytar, které Beckerovi prošly rukama, můžeme zvýraznit kytary Sadowsky, Hahn, Frye, Fano, Kauer a samozřejmě Fender a Gibson.

Značka Sadowsky, firma z New Yorku, produkující vedle kytar i baskytary a aparáty, vyrobila Beckerovi signature model, kytaru z jasanu a javoru, osazenou trojicí klasických snímačů P-90. Nástroj má také zabudovaný pre-amp, třetí knoflík (po volume a tone) je push/pull a aktivuje kombinaci zapojení snímačů u krku a kobylky. Cena těchto modelů startuje vysoko nad 100 000 Kč. Na kytary této firmy hrají např. John Abercrombie, Jim Hall, Pat Metheny, Keith Richards, Lee Ritenour, Daryl Stuermer a řada dalších.

Od této značky má také model se dvěma snímači a kytaru osazenou modely DiMarzio ve stylu Strata, osazený singly Voodoo, druhá kytara je typu Telecastera a je osazena snímači Lindy Fralin. Nástroje jsou stavěny ručně a materiál je výrobcem Chihoem Hahnem pečlivě, až úzkostlivě vybírán.

Následuje kytara od firmy Frye, opět ve stylu Strata, osazená pouze jedním snímačem. Dalším nástrojem je model Alt de Facto RB6 od značky Fano. Jedná se o specifický tvar a design těla, které je z olše. Šroubovaný krk je javorový a hmatník z palisandru. Kobylka je hodně vintage, TonePros VTNA Wrapover, kdy se struny uchycují proti tahu strun, tedy směrem od snímačů. Ty jsou pak dva, staré Fralin P-90’s. Patří sem ještě i kytara Banshee od firmy Kauer, což je v podstatě kopie Gibsona Thunderbirda z mahagonu, osazená snímači TV Jones (od kobylky ke krku) Powertron+, Magnatron a Powertron.

Mezi „ty další“ pak také patří klasika, a to Fender Nocaster (spíše Broadcaster v reissue sérii) a Gibson Flying V.

Aparáty

No samozřejmě, že ani v aparátech se neomezuje na jednu značku. Jak jinak. I když sám říká, že nejlepší je zkombinovat aparáty prakticky každý večer jinak, dle pódia, sálu, stylu apod., přesto se u něj ve výčtu značek můžeme opřít o některé jím dlouho používané. Jsou to především padesátiwattový Marshall 2204 MkII ze sedmdesátých let, kterého žene přes bednu Marshall, osazenou čtyřmi dvanáctipalcovými Celestiony NOLA. Dále má další dva half stacky, kdy na první bedně jsou hlavy Suhr Badger 18 (osmnáctiwattová celolampa s EL84 na výstupu) a šedesátiwattová Ampeg V2 (také ze sedmdesátých let), na druhé bedně Bogner jsou hlavy 3 Monkeys Virgil (šedesátiwattová záležitost s 6L6 na výstupu) a stowattová Bogner Ecstasy. Na jeho pódiu mají ale své místo i tyto hlavy: butikový Retro Channel RR1, Satellite Mudshark, Top Hat, Bruno a také i kombo Mesa/Boogie Maverick s předzesilovačem Mesa/Boogie TriAxis (vše přes bednu Mesa/Boogie 2 x 12”), vlastní i hlavu Orange Bass, kterou pouští přes bednu Aquilar.

Efekty

Je tedy jasné, že pokud je pohyb v jeho kytarách a aparátech, tak tomu nebude jinak ani u efektových zařízení. Z celé škály nejrůznějších krabiček pak ale přece jenom můžeme jmenovat ty stálejší modely a značky. Takže na jeho pedalboard patří Sonic Research Turbo Tuner ST-200, Barber Tone Press pedál, Eventide Pitch Factor (pitch shift) a Space (reverb), dále Moogerfooger MuRF (jde o analogový filtr, něco jako Moog na kytaru), Pigtronics Envelope Phaser, BOSS NS-2 Noise Supressor, MXR Carbon Copy a switcher Lehle 1at3 SGoS Bypass. V jeho efektovém řetězci bychom v určitých obdobích našli i multiefekty Boss, racky od Lexiconu a Rolandu apod.

Skladba: Rikki Don’t Lose That Number

Autor, autoři: Walter Becker, Donald fagen

Interpret: Walter Becker

Skupina: Steelz Dan

Album, zdroj: Pretzel Logic (1974, ABC Records)

web

www.walterbecker.com

Řešení autorských dvojic

Beatles, Rolling Stones, U2, Led Zeppelin, Aerosmith, Eagles, Elton John, Clash, Metallica, Sweet + Suzi Quatro + Smokie + Mud, muzikály (Jesus Christ Superstar), ABBA, Elvis Presley.