Kytaroví velikáni - Tommy Shaw

Styx byla kapela, která ve svém slavném období - na konci sedmdesátých a samém počátku osmdesátých let - představovala typickou formaci, oscilující mezi pomp rockem a AOR. Že na jejím úspěchu měl velký podíl právě Tommy Shaw, je nasnadě. Jenže tento nenápadný, médii nijak zvlášť neprofláklý kytarista, skladatel a multiinstrumentalista se dokázal prosadit i mimo tuto multiplatinovou smršť.

Precizní, spíše úsporný styl hry s vysokou mírou schopnosti vcítit se do kompaktnosti soundu celé kapely - to je to, co Shawa charakterizuje nejen u Styx, kde kapelu tlačil spíše do rockovějšího vyznění, než tomu bylo například na Killroy Was Here, ale i u superskupin Damn Yankees s Tedem Nugentem či Shaw Blades. A že se dokáže postavit opravdu k různým druhům hudby, je zcela evidentní na hodně překvapivém (pro řadu fanoušků i šokujícím) The Great Divide...

Tommy Roland Shaw se narodil 11. září 1953 v Montgomery v Alabamě. K muzice se dostal, jak s úsměvem uvádí, vlastně již jako pětiletý. Prý ho tehdy totiž jeho dědeček požádal, jestli by mu nezazpíval, že mu za to dá niklák. Shaw tento fakt uvádí s poznámkou, že šlo o jeho první placené vystoupení...

V deseti letech dostal od rodičů kytaru, dar, který mu změnil život: „Když mi bylo devět, kamarád mého staršího bratra nechal po návštěvě v našem domě svou tenorovou kytaru přes noc. Pak jsem taky obdivoval kytaru, kterou měli v sousedství, byla to elektrická Silvertone. Nikdy jsem ale neměl příležitost si na ni sáhnout. Když jsem dostal kytaru, sedl jsem si na verandu a učil se Ghost Riders in The Sky. Potom jsem si řekl, že by nebylo špatné zkusit pár lekcí. Párkrát jsem přišel k jednomu učiteli, jmenoval se Car, který na naší škole působil. Ale byla to dost nuda. A tak jsem toho nechal a začal učit sám sebe tím, že jsem to zkoušel na skladbách The Beatles.“

Od vagabundů po řeku věčnosti

Už ve čtrnácti letech zakládá s kamarády ve škole kapelu, nazvanou The Vagabonds. Jeho hlavním cílem tehdy bylo, aby v tom, co dělá, byl ten nejlepší - což mu vydrželo dodnes.

Po absolvování střední školy se dává dohromady se skupinou Smoke Ring, která se v průběhu času mění, včetně názvu na MS Funk. S touto partou pak hraje skoro tři roky. Angažmá u této chicagské kapely mu vedle hráčských zkušeností přineslo jednu zásadní skutečnost - při vystoupení v jednom klubu ho slyšeli členové Styx...

Počet koncertů MS Funk koncem první poloviny sedmdesátých let pod dojmem změn na hudební scéně rychle slábne a kapela se rozpadá. Roku 1975 se tak Shaw vydává zpět do Montgomery, kde se svými starými přáteli zakládá sestavu Harvest. Tam také vzniká skladba Crystal Ball, která se na koncertech stává žádaným číslem. A navíc bude hrát výraznou roli v další, tentokrát klíčové, části Shawovy hudební dráhy. V tomto roce totiž od Styx odchází nenadále kytarista John Curelewski a nechává tak kapelu na holičkách těsně před začátkem turné k podpoře alba Equinox. Členové Styx si tehdy vzpomenou na to, že Tommyho viděli při produkci v jednom z klubů v Chicagu a volají s nabídkou, aby přijel na zkoušku. Shaw tedy nelení, letí do Chicaga a - zbytek je, jak se otřepaně říká, historie. Tehdy ovšem ještě zdaleka netuší, se že se tímto okamžikem stává klíčovou osobností Styx a součástí jejich klasické, nejznámější sestavy...

Letmý pohled na Styx před Shawem

Tato pomprocková kapela vznikla už roku 1964 v Chicagu pod názvem Tradwins. Roku 1965 formace mění název na TW4 až konečně roku 1972 vzniká název Styx. U labelu Wooden Nickel vzniká řada alb, s odstupem času řazených spíše k progresivním dobovým rejstříkům s vývojem k přehlednějším, hardrockovějším vyzněním. Po celou tu dobu kapela působí ve složení John Curelewski (g, key, voc), Dennis DeYoung (key, voc), James Young (g, voc), Chuck Panozzo (bg), John Panozzo (dr).

Styx

Shaw tedy nastupuje do kapely a v podstatě od samého začátku zapadne do jejího soukolí naprosto přirozeně. Dokonce ve velmi krátké době se stává jedním z leaderů kapely, a to nejen po stránce osobnostní a instrumentální, ale i skladatelské. V tomto případě dokonce jeho přístup k celkovému vyznění, směrovaný jím spíše k hardrockovějším strukturám skladby, a výrazný skladatelský potenciál dodává kapele novou sílu, díky níž se stává jednou z nejúspěšnějších kapel přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

Už jenom ten fakt, že první album se Shawem nese název jeho skladby - Crystal Ball - je jednoznačně výmluvný. Ze sedmi kompozic na albu se Shaw autorsky (či ve formě úprav, jako je tomu u Debussyho Clair de Lune) podílí v pěti případech. Atd. atd. U většiny již zaběhlých skupin není opravdu pravidlem, že by se nováček v jejich řadách dokázal tak rychle a výrazně prosadit v tak krátké době...

Deska Crystal Ball nakonec získává zlato a předjímá obraz dalšího vývoje kapely. Ten je zcela jednoznačně definován vynikajícím albem The Grand Illusion. Skupina se posouvá směrem k pomp rocku a stává se tímto albem jedním z představitelů tohoto zvláštního substylu (budeme se mu v rámci seriálu Letem kytarovým světem zvlášť věnovat). LP získává trojnásobné platinové ocenění, také i díky hitu Fooling Yourself, který napsal - Tommy Shaw. Stejný úspěch sklízí i další díla, Pieces of Eight (s konečně zajímavěji pojatým obalem než předchozí alba a hity Blue Collar Man a Renegade, kdy v obou případech je autorem opět Shaw) a Cornerstone, velmi silné album s hity Babe a Why Me (Dennis DeYoung) a nádhernou Boat on the River (Shaw).

Ještě větší úspěch zažívá kapela vydáním alba Paradise Theater (mimochodem, všimli jste si vypáleného ornamentu přímo na vinylu?), které se jako jediné LP dostává až na první pozici amerických anket. Jenže v této době už v kapele panují rozpory. I když mezi jednoznačné hity desky patří i Shawova Too Much Time on My Hands, vliv Dennise DeYounga stoupá a tím i jeho snaha posunout kapelu k nablýskanější produkci, přijatelnější pro rádia. Zároveň začíná v kapele převládat i jeho názor na vytváření stále větších a prokomponovanějších celků, což je v přímém rozporu se Shawem a v podstatě i Jamesem Youngem. Tento stav dokonce eskaluje i před vydáním Paradise Theater, kdy DeYoung na krátkou dobu z kapely odchází (což pro fanoušky není moc známá záležitost). Po jeho přijetí zpět se tedy Styx vydávají směrem spíše k AOR. Albem Paradise Theater se skupina sice dostává na vrchol popularity, její megaturné k podpoře alba je výjimečnou záležitostí i z hlediska počtu návštěvníků, ale uvnitř kapely to začíná povážlivě skřípat.

Onu pověstnou kapku pak do ohně přilévá album Killroy Was Here, konceptuální dílo zejména od DeYounga, které kapelu zatáhlo i do pseudohereckých výkonů na jevišti, včetně jedenáctiminutového filmového intra a dalších „novinek“. I když se alba prodalo tolik, že obdrželo platinu („jenom“ jednu na rozdíl od předcházejících desek), řada kritiků prodejní čísla přičítala zvědavosti fanoušků koupit si pokračování Paradise Theater. Že šlo o jednoznačné zklamání, je jasné. A tak roku 1983, poté, co skončilo turné ke Killroy Was Here, Shaw odchází, a Styx tak v podstatě na nějakou dobu končí.

Sólová tvorba

Roku 1984 tak Shaw vydává své první sólové album, Girls with Guns. Titulní skladba dokonce vyšplhá po žebříčku Top100 ankety Billboard na slušné místo, ale žádný zvláštní zázrak se nekoná. Další dvě desky, What If (87. pozice v Top200) a Ambition přinesly velmi dobře vyprodukovanou muziku, ale bez žádné zvláštní jiskry, takže jejich ohlas byl ještě menší než měl debut. Shaw byl spíše žádaný na live akcích, roku 1984 vystupoval se svou kapelou před Kinks, v letech 1987-88 dělal support Rush na jejich turné.

Nejen reunion

Bylo zcela jasné, i vzhledem ke změnám na hudební scéně konce osmdesátých let, že fanoušci stále více očekávají reunion Styx. Roku 1989 se sice členové kapely setkali, ale nedohodli se. Zejména i díky DeYoungovi, který se nedostavil, protože zrovna pracoval na svém sólovém albu. Shaw nehodlal vzniklý čas nějak promarnit a dal se dohromady s Tedem Nugentem, Jackem Bladesem (od Night Ranger) a bubeníkem Michaelem Cortellonem z jeho sólové kapely. Nově vzniklá formace, v podstatě superskupina, dostala název Damn Yankees a hned první album přineslo hit High Enough. Skupina si svým hard rockem rychle získala hodně přívrženců, druhá deska byla dokonce oceněna platinou, ale poté došlo k několika dalším událostem, které tuto formaci odsoudilo k zániku.

Za prvé se natáčení další desky nedokončilo kvůli problémů s produkcí a členové kapely se rozhodli činnost Damn Yankees (aspoň tu studiovou) ukončit.

Za druhé se Shaw dal dohromady s Jackem Bladesem a utvořili spolu duo, které vyprodukovalo hodně akustické album Halucination. Což byla další stylová rovina Shawova feelingu, kterou dokázal v pohodě přijmout.

A za třetí - v polovině devadesátých let mu zavolal James Young s dotazem, že Styx byli osloveni mateřským labelem, zda by nenahráli znova Lady, hit z prvního období trvání kapely. Shaw souhlasil, a když se zase všichni, včetně Johna Panozza, kterého poté nahradil Todd Sucherman, setkali, bylo znát, že si zase mají hudebně co nabídnout. Výsledkem bylo rozsáhlé turné Return to Paradise, které se setkalo s nadšeným přijetím. Nové album, kde hrál již Sucherman, si nevedlo tak zcela podle očekávání, což nakonec přispělo k razantním změnám v obsazení, kdy z původního obsazení zůstal jen Shaw, James Young a Chuck Panozzo, nově i Sucherman. Baskytary se chopil Glen Burtnik, klávesistou se stal Lawrence Gowan. Album Cyclorama sice nepřineslo žádná velká překvapení, ale skalní část tábora fanoušků Styx má tohle album ráda. Osobně jsem si spíše poslechl další jejich desku, složenou z cover verzí, Big Band Theory, kde je zajímavé si poslechnout zpracování takových známých a proslulých skladeb jako kupříkladu Locomotive Breath (Jethro Tull), Manic Depression (Jimi Hendrix), One Way Out (Allman Brothers Band), I Can See for Miles (Who) či I Am the Walrus (The Beatles). Poznamenejme ještě, že sestava zde opět doznala změny, za baskytarou stanul Ricky Phillips (např. od Coverdale - Page).

Styx stále pokračují ve své činnosti a objíždějí USA i Evropu, často ve společnosti dalších klasických rockových kapel, jako kupříkladu nedávno s Def Leppard. Duo Shaw - Blades je také stále aktivní, album Influence (opět deska z cover verzí) si vedlo podle očekávání. A aby toho nebylo málo, aspoň co se týče stylové rozmanitosti Shawova feelingu, v březnu 2011 mu vyšlo sólové album The Great Divide. Když si ho poslechnete, tak se nepřestanete divit... Cože!? Ale nakonec, proč vlastně ne? Z rockera bluegrassista? No a co? Vždyť muzika, to je hlavně pocit, nebo snad ne? A neříkejte, že jste ani jednou nelkali Rosu na kolejích či Frankieho Dlouhána. No dobře, no dobře. Ale víte, co se říká o té potrefené huse...

Kytary

„Miluju ten typický twangový zvuk Telecasterů stejně jako pořádný koule z Les Paulů. PRS zase mají velmi hluboký, široký svět dynamiky, kterou stále víc hledám a hledám. A z akustik nedám dopustit na Taylory. Vychází z nich sladký, dřevěný zvuk.“

Ke slovům Shawa už nelze moc dodat. Snad jen to, že z Gibsonů má nejraději model 1959, Historic Les Paul Reissue z roku 1998, nízkoluby Custom Shop ES-356 ES-335, model z roku 1986. Vedle Telecasterů má ve sbírce i 1966 Stratocaster Custom Shop, dále Relic Baritone Jazzmaster a dvanáctistrunnou kytaru z roku 1966. U kytar PRS preferuje model CE-24, oblíbil si i nástroje Tom Anderson.

Akustických kytar má také hodně, u Taylorů nejčastěji uvádí modely GA8 (dvanáctistrunná kytara) a GS8.

Aparáty

Shaw je ve znamení Marshallů, kdy z celé řady modelů a typů můžeme uvést třeba TSL100 série JCM2000, kde sekci power ampu má osazen lampami Groove Tubes Mullard EL34: „Proč hledat jinou značku, když Marshall je Marshall?“

Efekty

U efektů bychom se „vyřádili“ nepoměrně více než u aparátů. Nelze zde ovšem v průběhu času určit jednoznačně, na které krabice se více fixoval. Ovšem až na pár výjimek, kterými jsou krabičky Boss (v současnosti BF-3 Flanger, CE-5 Chorus a samozřejmě DD-6 Digital Delay), doplněné o overdrivy a distortiony DigiTech Bad Monkey, legendární Ibanez Tube Screamer TS9 a Keeley Katana Clean Boost. Nechybí zde ani Dunlop DCR 2SR, rackový wah s dvěma VCA pedály, signálová cesta v současnosti obsahuje i ISP Decimator (noise gate), Dunlop Uni-Vibe a Keely katana Compressor.