„Hraju jak prsty, tak i s trsátkem. Kdysi jsem to i kombinoval, držel jsem trsátko mezi palcem a ukazováčkem a ostatními prsty jsem vybrnkával. Ale to mi často uvízly prsty na středním snímači na Stratocasterech. Tak jsem ty snímače vyndal - a vznikl můj signature model...“
(Robbie Robertson)
Celá řada muzikantů a kapel uvádí jako jednu ze svých základních desek, které je inspirovaly, Music from Big Pink, debutové album kapely The Band, která byla vždy nejvíce spojována se jménem Bob Dylan, osobnosti, kterou mj. i The Band doprovázel. A jedním ze zakládajících členů této kapely byl Robbie Robertson.
Robertson je umělec mnoha tváří. Což by koneckonců nebylo až tak výjimečné, ale v jeho případě v těch dalších činnostech vedle té „přímé-kytarové“, jak říkáme, dosáhl výrazných úspěchů. Nemluvě o sólové tvorbě, stylově velmi široké, kde rozhodně za celá ta léta netyl pouze ze jména, které si vytvořil v šedesátých letech.
Robertson je totiž mj. i filmový producent a skladatel a tvůrce soundtracků. Zde je nejvýraznější jeho spolupráce s proslulým Martinem Scorsesem, například na filmech Ragging Bull (Robert de Niro, Joe Pesci). King of Comedy (opět de Niro), The Color Of Money (Paul Newman, Tom Cruise), Casino, Gangs of New York, Departed (Leonardo DiCaprio), Shutter Island, The Wolf of Wall Street (vše DiCaprio). Robertson se ale podílel na celé řadě dalších filmů, kdy z těch nejznámějších můžeme uvést třeba Carny (hraje tam s Jodie Foster), The Crossing Guard (Jack Nicholson), Phenomenon (John Travolta), Ladder 49 (také Travolta) apod.
Stranou nesmí zůstat ani jeho producentská činnost, kdy jeho jméno najdeme na albech takových osobností, jako je kupříkladu Tom Petty, Roy Orbison, Neil Diamond, Van Morrison, B.B. King či Emmylou Harris.
Robbie Robertson
Jaime Royal Robertson se narodil 5. července 1943 v Torontu v Kanadě. Byl to jedináček, jeho matka pocházela z kmene Mohawků, otec byl židovský hazardní hráč. Už zde můžeme tedy vidět jeden z důvodů řady jeho pozdějších aktivit v rámci zpracování ať už filmového či hudebního, témat původního národa a prostředí Kanady jako takového. Po smrti jeho otce se matka seznámila s Jamesem Patrickem Robertsonem, který si malého Jamieho osvojil.
Malý Robertson často cestoval se svou matkou do rezervace za jejími příbuznými a tam se také dostal k muzice a ke kytaře. Stal se velkým fanouškem rock and rollu a rhythm and blues a přenesl tuto svou vášeň do prvních souborů.
Ve čtrnácti patnácti letech se dal dohromady s Petem Traynorem (ano, ten poté založil Traynor Amplifiers) a pod názvem Robbie and Rhythm Chords začali vystupovat po okolí. Pod dojmem tehdejšího filmového hitu Robby the Robot si na svou kytaru dokonce nechal nainstalovat nejrůznější antény a dráty...
Poté následovalo angažmá v souboru Little Caesar and the Consuls a později v Traynorově partě The Suedes. S touto kapelou předskakovali i Ronniemu Hawkinsovi a jeho The Hawks, a ten nabídl Robertsonovi lano.
V nové kapele se setkal s bubeníkem Levonem Helmem, budoucím kolegou z The Band. Dostal se tak během bohatě nabitého programu (turné, studia, koncerty) do kontaktu s řadou osobností, což nakonec vyplynulo, stále pod hlavičkou The Hawks, ve vytvoření prozatím nezávislého souboru, který se dostal k Bobu Dylanovi. S ním jeli v letech 1965-66 světové turné, kde se navzájem dobře poznali a dohodli se vytvořit svou vlastní kapelu. Přemýšlet nad názvem? Na co. Říkejme si třeba jen - Skupina.
The Band
Nově vzniklá kapela využila svého potenciálu a vydala debut Music from Big Pink (1968, Capitol), který se stal jednoznačně úspěšným. Album vystoupalo na 30. příčku v USA a získalo i zlato. Přineslo řadu hitů, čtyři skladby napsal přímo Robertson (nejznámější je asi The Weight či Chest Fever). Následná deska se stala také legendou, kdy pod názvem The Band (1969, Capitol) dosáhla dokonce i na platinu. Není divu, album předvedlo kapelu jako usazený, vyhraný soubor, kdy zde v podstatě neexistuje slabší skladba. A pod všemi je podepsán Robertson.
Následovala celá řada dalších alb, kdy pouze Stage Fright ještě ochutnalo příchuť vzácného kovu (zlato). Ovšem i když další díla (až po Islands byl Robertson členem kapely) nezbořila ankety, vždy zde kapela produkovala vysoce vyzrálou muziku, která dovedla udržet její jméno v povědomí posluchačů i po další desetiletí.
Sólová dráha
Deset let poté, co opustil The Band, vydal Robertson své první debutové album, Robbie Robertson. Na desce se podílela řada osobností, jako Tony Levin (bg), Peter Gabriel (voc), Terry Bozio (dr), členové U2 a další. Debut se dostal na obou stranách Atlantiku do top 50. Ještě bohatěji bylo zprodukováno následné album, Storyville, kdy ve spoluprácích také narazíme na pojmy: Guy Pratt (bg), Neil Young, Ginger Baker... Deska ale neměla takový úspěch a Robertson se v dalším díle pustil do zmapování kořenů původních kanadských obyvatel. Dlužno ale uznat, že takové skladby jako Ghost Dance vás dostanou. Na úplně jinou notu nastavil vyznění další desky, Contact from the Underworld of Redboy, kde se nebál zařadit i prvky trip hopu či elektroniky. Jako návrat k rockové klasice pak znamená prozatím jeho poslední album, které se tváří velice příjemně - spolupracoval na něm i Eric Clapton, Steve Winwood, Trent Reznor, Tom Morello a další. Celkový obraz pak završuje vzpomínkovým albem Testimony (2016).
A aby toho nebylo málo, tak si jen tak letmo můžeme připomenout vedle Boba Dylana a už uvedených i jeho další důležité spolupráce. A s kým? Tak třeba s Ericem Claptonem, Joni Mitchell, Jerrym Lee Lewisem, Ringo Starrem, Carlou Simon, Johnem Hammondem...
Kytary
Podívejme se nejdříve na jeho elektrické kytary. Zde můžeme obecně nejvíce jmenovat Fendery a Gibsony. U Fenderů Stratocasterů jsou to zejména jeho signature modely Moonburst, které je osazeny singlem u krku a humbuckerem u kobylky, takže prostřední snímač chybí. Dalším poznávacím znakem je, že kytary mají knoflíky z Telecastera. Jeden základní model má knoflíky původní.
Dlaších Stratocasterů má také povícero - tak například model Custom Shop, což je kytara s vybrakovaným prostředním snímačem (ten otvor tam je prázdný) a s průhledným pickguardem (takže je vidět veškeré prodrátování). Kytara má i mosazný hardware. Patří sem i Stratocaster z roku 1954 v orvané zlatě bronzové barvě, opět knoflíky z Telecastera s osazením CS/HB a převrtaným struníkem. Další model s hodně neobvyklou povrchovou úpravou a singly skrytými pod „rtěnkové“ kryty doplňuje jeho sbírku Stratocasterů.
Z Telecasterů vlastní třeba nádherného Broadcastera z roku 1951 a doslova perlou je zde model z roku 1965, na který hrál Bob Dylan turné roku 1966 a poté ho Robertson použil na řadu základních nahrávek a alb The Band. Telecaster má tremolo Bigsby (!), snímač u krku je humbucker Seymour Duncan a celý nástroj je tak strašně orvaný a ohraný, že je neskutečně krásný.
Stáj kytar Fender mu pak doplňují dva modely Fender VI Bass.
Gibsony Les Pauly má tři. Úplnou kráskou je model 1959 Reissue, následuje Les Paul Custom s tremolem Bigsby a poté i nádherný Custom z roku 1960, který Robertson používá zejména ve studiu. Od firmy Gibson má ještě i klasickou pololubovku ES335.
Z ostatních elektrických kytar tak můžeme ještě doplnit Danelectro z roku 1959 a Vox Virage
A akustické či elektroakustické nástroje? I zde najdeme řadu unikátů. Určitě to jsou třeba Gibson 1920 Model O (Robertsona můžeme s touto kytarou vidět na obalu alba The Basement Tapes), Epiphone 1966 Howard Roberts či Kalb, kytara vyrobená na zakázku, kterou používá hlavně ve studiu.
Klasikou je zde ale celá řada Martinek, jako například nádherně ohraná D28 z roku 1951, 000 45 z roku 1928, na kterou Robertson hrál s Ericem Claptonem na How to Become Clairvoyant, D28 z roku 1970, klasická 00 42 (ročník 1951), 00 45K (1919) a samozřejmě i signature modely a to v řadě 00 45 modely K (koa) a Spruce Top se smrkovým víkem, dále masívní OM 42 RR model a 000 45 RR model. Nemůže zde chybět ani Eric Clapton Signature.
Aparáty
Tak zde je to jasné. Komba Fender, a to 1951 Harvard, malý Champ, Vibroverb, Twin (nejzásadnější Robertsonův aparát během působení v The Band) a Bassman. Vlastní také i komba Vox, a to AC15 a AC30.
Efekty
Klasik typu Robertsona se nevyhýbá krabičkám. Najdeme zde tedy jak wah pedály (Budda či MXR CAE), tak i docela dlouhou řadu zkreslovadel (od klasiky Ibanez Tube Screamer přes overdrive Lovetone Brown Source, Fulltone Fast Boost a MXR Blue Box po třeba fuzzy Lovetone Big Cheese a Way Huge Swollen Pickle). Používá i modulační krabice, jako TC Electronic Chorus/Flanger, Fulltone Supa-Trem, Lovetone Meat Ball, kompresor Plush Royal nebo třeba sound retainer Electro-Harmonix Freeze a i DigiTech Whammy Pedal. Zvukový řetězec pak doplňují zpožďovadla, jako Earthquaker Devices Dispatch Master a další.
Web
