Kytaroví velikáni - Jake Pitts a Jinxx

„Pokud máte nasazení a odhodlání něco dokázat, tak se to podaří.“

Jake Pitts (Guitar, 2013)

„Kytara mě dostala přes ty drsný časy z mládí.“

Jinxx (Guitar, 2013)

Black Veil Brides, kapela, která vyrostla na odkazu glam rocku, glam metalu, klasického hard rocku a dalších ingrediencích, včetně arena rocku a metalových superhvězd a dalších příměsí (a že jich je). Nejde v jejím případě ale pouze o pustou nápodobu, kapela si vehementně vytváří vlastní tvář. A že na tom mají svůj výrazný podíl právě Pitts a Jinxx, je zcela jednoznačné.

Ano, je tomu tak. Kapela, byť ve svých počátcích hodně ostrá, si moc nevěděla rady s vlastním směřováním. Přesto, a v jejím případě zcela správně, neopustila své kořeny a začala pracovat na svém přístupu k věci. A to se jí začalo dařit právě až po vstupu nejdříve Jinxxe a poté zejména sólového kytaristy Jakea Pittse. Ve výrazu kapely tak najdete mnoho vzorů, ale přeslechnout se při troše vůle určitě nedají Kiss, Poison, W.A.S.P., Aerosmith, L.A. Guns, Twisted Sister, Alice Cooper, Def Leppard, Queen, David Bowie či Mötley Crüe na jedné straně, ale také i Metallica, Pantera na straně druhé, při nepopíratelném vlivu takových souborů, jako jsou například Misfits, Damned, Social Distortion, Rise Against, Dead Boys či Avenged Sevenfold. Že je toho hodně? Že se to možná od sebe i dost liší? Schválně - zkuste si v kapele dát takový malý testík (ne nic tak velkého, jako byl námi uvedený v minulém čísle), kdy každý člen by měl uvést svoje nejoblíbenější kapely, které ho nejvíce berou...

Jake Pitts

Jacob Mark Pitts se narodil 21. srpna 1985 v Idahu. Muzika mu učarovala v deseti letech, kdy se dostal ke své první kytaře. Ovšem brzy ho to přestalo bavit a kytara stála několik let v koutě. V podstatě až do jeho třinácti, kdy se dostal k desce Metallica, k „černému“ albu Metallicy (jeho pocity najdete v tomto čísle v rámci seriálu Osudové album). Přehledu hudební teorie a harmonie se mu dostalo od jeho matky, klasické klavíristky. Koneckonců klasickou hudbu má dodnes rád a svůj rozhled i mimo svět kytary využívá jak na pódiu, tak i ve studiu. Pitts totiž umí zahrát na řadu dalších nástrojů.

Vraťme se ovšem k jeho prvotnímu opojení kytarou. Pitts začal pilně cvičit, od své milované Metallicy se dostal rychle k celé řadě dalších osobností, které se mu svým feelingem a technikou hry dostaly pod kůži. Nejvíce v tomto kontextu jmenuje Paula Gilberta: „Pokud jde o techniku hry, tak je to jednoznačně Paul Gilbert. Kdybych si měl vybrat některá z jeho období, mám na mysli období s Mr. Big, pak s Racer X a potom i sólové období, tak nejvíce mne oslovila jeho éra s Racer X. Pak přišel Synyster Gates, to bylo později, také mne zaujal Buckethead se svým opravdu osobitým, ne zcela typickým stylem hry a poté, což je samozřejmé, Eddie Van Halen.“ K jeho dalším tehdejším velkým vzorům můžeme přiřadit Randyho Rhoadse, Tonyho Iommiho a kapely Mötley Crüe a Avenged Sevenfold.

Na střední škole začal hrát s místními kapelami, z nichž se můžeme zmínit o Dysfunction 212, se kterou se účastnil regionální soutěže Battle of the Bands. Tam soutěžilo z celé Minnesoty na osmdesát souborů a Dysfunction se dostali na druhou pozici.

Po střední škole nastoupil na School of Recordings v Los Angeles, kdy jeho původním plánem bylo stát se zvukařem. Začal zde sice hrát s další kapelou, Perfect Victim, ale úspěch se nedostavoval. Lépe řečeno, skupina šla brzy ke dnu. Pittse to přestalo bavit a chybělo málo, aby nastoupil po ukončení studia do letectva. Nakonec se ale rozhodl to přeci jenom ještě jednou zkusit a založil soubor 80 Proof Riot, kde se potkal se svým budoucím kolegou, Jinxxem. Kapela hrála, kde se dalo, ale skutečný obrat nastal roku 2009, kdy se na jednom večírku potkal s Andym Biersackem, zpěvákem Black Veil Brides, kteří se tehdy potáceli v personálních zmatcích.

Jinxx

Jinxx neboli Jeremy Miles Ferguson se narodil 7. ledna 1986 ve Webster City v Iowě. Svou první kytaru dostal už ve dvou letech (!), ale začal na ni hrát až později. Prvním vystoupením si prošel už v osmi letech, kdy si na pódiu zahrál se svým otcem, s jehož bandem pak obrážel místní pódia. Velký vliv také na něj měla klasická hudba, zejména pak velikáni Johann Sebastian Bach a Ludwig van Beethoven. Díky tomu se dostal i dalším nástrojům, především pak k houslím, na něž vedle studiových nahrávek hraje i live na pódiu. Mimochodem, jeho vztah ke klasické hudbě se zajímavě vyvíjel. Jak sám uvádí, nejdříve ze vzdoru nechtěl o této hudbě ani slyšet. Jenže potom začal poslouchat Randyho Rhoadse a přes něj se dostal ke klasickým skladatelům, které Rhoads měl velmi rád a z nichž i čerpal. A potom už to bylo v očích dospívajícího v pořádku...

Jako teenager začal také hrát s místními kapelami. Roku 2005 na chvíli hrál s punkovými Amen, ale ti už měli tehdy svůj vrchol, měli-li vůbec jaký, dávno za sebou. Ještě téhož roku se stal členem The Dreaming, rockového kvinteta z Hollywoodu, se kterými ovšem vydržel po celé další tři roky. Natočil s nimi dvě EP, ale úspěch to také rozhodně nebyl. Otřel se i o projekt Team Cybergeist a kapelu Drastic, ale všechno to byly jen plané pokusy. Obrat k lepšímu nepřišel ani s 80 Proof Riot, ale důležité bylo, že se tam potkal s Jakem Pittsem a posléze i s Biersackem. A ten mu hodil lano do své kapely Black Veil Brides, ze kterých odcházel sólový kytarista Chris Bluser. A Jinxx po tom okamžitě skočil, protože Black Veil Brides se rychle stávali pojmem, který začal významně ovlivňovat celostátní měřítko zájmu posluchačů.

Black Veil Brides

BVB, jak jsou někdy zkracováni, se dali dohromady roku 2006 v Cincinnati v Ohiu. Kapela vytvořila nějaké nahrávky, ale pak se Biersack rozhodl přesídlit do Los Angeles a tam dal dohromady úplně jinou sestavu. Ta mu ovšem vydržela pouze rok, ovšem v té době si kapela začala vytvářet stále širší a širší okruh fanoušků. Biersack ale nebyl příliš spokojen s oběma kytaristy, zvláště když se schylovalo po podpisu s indie labelem StandBy Records k natáčení debutového alba. A právě v té době se potkal s duem Jinxx-Pitts, kdy Jinxx se dostal do sestavy BVB první. Biersackovi zaimponovala i jeho multiinstrumentalita. Připravované sólové party ale vyžadovaly větší preciznost, než mohl nabídnout David Burton, dosavadní druhý kytarista, a tak se roku 2009 dostal do sestavy i Jake Pitts. BVB mohli vyrazit.

První album, We Stitch These Wounds se neslo spíše ve znamení klasického metalcoru. Toto zaměření netrvalo dlouho a již na druhém albu, Set the World on Fire, se kapela přiklání k přehlednější a melodičtější formě glammetalové hudby, a to i včetně zvukového pročištění zpěvu a zvuku kapely. Jednoznačně se to vyplatilo, protože v Billboardu kapela poskočila s předchozího 36. místa na 17. příčku a hned čtyři skladby z alba získaly cenu magazínu Revolver a Alternate’s Press Music Video. Velký úspěch ale kapela zažila u třetího, pro historii snad každé kapely důležitého, alba Wretched and Divine: The Story of the Wild Ones. Kapela zde předvedla svůj cit pro konceptuální album, zapojila orchestraci i pěvecké sbory a výsledkem bylo, že album vyskočilo na 7. místo v Billboardu. Na následné desce Black Veil Brides se kapela vrátila k systému jednotlivých skladeb a prozatímní 10. pozice v Billboardu není vzhledem k nedávnému vydání (2014) také vůbec špatná. Osobně si myslím, že nás tato hudebně již usazená kapela, která svůj styl označuje nyní jako rock and roll, ještě překvapí.

Kytary

Pittsovými hlavními značkami jsou Schecter a BC Rich. Na kytary první z nich hraje už delší dobu, s tím že tato firma mu vyrobila i signature model, Schecter Jake Pitts C-1 Signature. Pitts se tak zařadil do galerie velikánů této značky, kdy ze známějších jmen můžeme jmenovat i další kytaristy, třeba Chrise Polanda, Dana Donegana, Jerryho Hortona, Roberta Smithe a zejména Jeffa Loomise, Synystera Gatese a Zackyho Vengeanceho. Kytara s označením C-1FR má mahagonové tělo i lepený krk ze tří kusů s ebenovým hmatníkem, mechanikou Floyd Rose a aktivními snímači EMG81. Schecterů používá i více, nejvíce pak custom modely C-1 Elite. Od BC Rich si oblíbil modely řady Mockinbird Pro X a ST model. Z akustických kytar hraje na Takaminy.

Na nástroje natahuje většinou struny D’Addario EXL140, sady o síle .010-.052.

I Jinxx má u firmy Schecter svou signature kytaru. Je jí Recluse FR, která má tělo i lepený krk ze tří kusů mahagonu, hmatník z ebenu, mechaniku Floyd Rose 1000 a aktivní snímače EMG 81 (u kobylky) a 85 (u krku). Natahuje na ni struny Ernie Ball Regular Slinky, sady o síle .010-.046.

Aparáty

Aparátů vystřídal Pitts opravdu hodně. Vedle klasických hlav, jako Marshall JCM800 či JVM410, Fuchs a Bogner Uberschall, používá ve studiu i Peavey 6505+ a také i poslední dobou velký hit Kemper. Ve svém domácím studiu hraje na Mesa Dual Rectifier a Engl Ritchie Blackmore.

Z beden preferuje Peavey 6505 Mesa/Boogie Rectifier Standard či Marshall 1960BV s Celestiony Vintage 30s.

U Jinxxe jde většinou o stejné značky, poslední dobou ale akcentuje Fuchs či Kemper

Efekty

Většinu efektů berou oba přes MIDI z hlavy Kemper, doplňují to racky Line 6 POD XT a BBE Sonic Maximizer, ve studiu jako pre-amp zapojují Universal Audio LA-610MKII. Z krabiček tak můžeme maximálně jmenovat Boss Tuner a Digital Delay a noise gate ISP Noise Decimator.

Black Veil Brides v čase:

Skladba: In the End

Autor, autoři: Black Veil Brides

Interpret: Jake Pitts + Jinxx

Skupina: Black Veil Brides

Album, zdroj: Wretched and Divine: The Story of the Wild Ones (2013, Lava/Universal Republic)

Pozn.: Oba mají přeladěné kytary do C, G, c, f, a, d1.

www:

www.blackveilbrides.net