Kytaroví velikáni - Denny Laine

„Vždycky jsem chtěl dělat věci jako Food for All. Tuhle skladbu jsem napsal pro bezdomovce ve Philadephii. Potom si tuhle myšlenku upravil Bruce Springsteen.“

(Denny Laine, Whitesbar)

Dnes nás čeká opravdu zajímavá legenda. Za jejím přínosem se skrývá moře práce, tento kytarista a multiinstrumentalista se podílel na těch největších světových hitech, ale jeho jméno bylo, a je, stále zcela neoprávněně ve stínu. Pravda - upozornit na sebe v partnerství s Paulem McCartneym je v podstatě nemožné. Ale zase na druhou stranu - právě díky onomu partnerství s Paulem McCartneym vešlo jméno Denny Laine ve celosvětové kytarové povědomí.

Jeho feeling a přístup měly rozhodně velký vliv na úspěch takových skladeb, jako je třeba Picasso’s Last Words (na Band on the Run jsou autoři McCartneyovi, ale Laine si to krásně upravil), Spirits of Ancient Egypt (Laine zde zpívá), taktéž třeba I Lie Around, dále I Would Only Smile (McCartney tuto skladbu nakonec nevydal, ale Laine ji použil na svém sólovém albu), No Words (spoluautor s McCartneym), The Note Never Wrote, Again and Again and Again (připsal si zde autorství), Go Now (tuto skladbu Laine zpíval skoro na všech koncertech s Wings, ale svoje grády měla už za dob Moody Blues), Time to Hide (autorství i sólový zpěv na Wings at the Speed of Sounds), ale samozřejmě a zejména celosvětový hit Mull of Kintyre, který napsal spolu s McCartneym a který se ocitl nejen na prvních místech řady žebříčků, ale stal se také nejprodávanějším singlem Spojeného království za rok 1977 (prodalo se ho přes dva milióny kusů). Ach, ty zlaté časy singlů a LP...

Denny Laine

Brian Frederick Arthur Hines se narodil 29. září 1944 v Birminghamu v Anglii. Do ruky vzal kytaru už jako školák: „Nejdřív mne inspiroval Alan O’Dale ze seriálu Robin Hood. Byl to takový dvorní šašek, putoval světem s kytarou a zpíval. Moje kořeny jsou ve staré irské, folkové a cikánské hudbě, takže se mi tahle muzika vždycky dost líbila.“

Jak naladit správně kytaru mu poradil jeden spolužák a Laine začal hodně poslouchat jazz, Django Reinhardta, Stephane Grappelliho a další. Vlastně už ve dvanácti letech měl své první vystoupení a vytvořil kolem sebe formaci pod jménem Denny Laine & The Diplomats. V této kapele hrál i Bev Bevan, budoucí bubeník Move a Electric Light Orchestra.

„Birmingham bylo tovární město, kde se setkávala muzika z celého světa. Bylo tam z čeho vybírat, takže abyste uspěli, museli jste to nejen vstřebat, ale také i dobře interpretovat. Nemám rád kopírky, ale něco to do sebe mělo a byl to diktát té doby.“

Moody Blues

Roku 1964 Laine opustil The Diplomats, aby se připojil k Mikeovi Pinderovi a dalším při zrodu Moody Blues, jedné z nejzajímavějších sestav rockové historie (mimochodem, v průběhu let zde působil i klávesista Patrick Moraz po svém odchodu od Yes). V sestavě Laine, Pinder (key), Clint Warwick (bg), Ray Thomas (perc, fl) a Graeme Edge (dr, perc) natočili debut, výraznou desku, která obsahovala čtyři skladby dvojice Laine -Pinder, z nichž Go Now a Let Me Go patřily k těm nejvýraznějším. Přesto ale setrvání Laineho v kapele bylo velmi krátké. Po několik méně zdařilých recenzích i přes stoupající ohlas kapely Laine Moody Blues v říjnu 1966 opustil.

Od Electric String k Airforce

Laine nelenil a už v prosinci 1966 založil Electric String Band, kapelu, kterou spolu s ním tvořili Trevor Burton (g, z The Move), Viv Prince (dr) a muzikanti na elektrifikované smyčcové nástroje. Kdo by v tom viděl předpokoj Electric Light Orchestra, tak by to odhadl správně. Kapela vydala dva singly a v červnu 1967 hrála společně s Jimi Hendrix Experience a Procol Harum v Saville Theatre v Londýně. Skupina ale nevzbudila takovou pozornost, jakou by si Laine přál, a tak se během několika měsíců Electric String Band rozešli. Laine a Burton pokračovali od února 1969 dál ve formaci Balls, a to v podstatě až do roku 1971. To už ale oba působili v nadupané sestavě Ginger Baker’s Airforce.

Airforce byla hodně otevřená kapela, co se obsazení týče - a také i superkapela. Základ tvořili Ginger Baker (dr, legenda z Cream), Steve Winwood (key, voc, Blind Faith), Ric Grech (vi, bg, Blind Faith, Family), Laine, Alan White (dr, Yes), Chris Wood (sax, Traffic), Graham Bond (tenor sax, Graham Bond Organisation) a další. Všechno nasvědčovalo tomu, že by to tentokrát mohlo vyjít - aspoň ta jména zaručovala pozornost. Ovšem ani jedno, ani druhé album neprolomilo ledy - kapela mj. příliš trpěla stigmatem superkapel té doby, kdy mj. nezněla jako těleso, ale jako sestava vzájemně se producírujících muzikantů. Takže další zklamání. Jenže potom přišla ta kýžená změna.

Wings

Roku 1971 se Laine připojil k Paulu McCartneymu a jeho ženě a vytvořili Wings, kapelu, která se v následných letech stala vysoce úspěšným tělesem. Navíc hodně fanoušků Beatles říkalo, že pokud by „famózní čtyřka“ z Liverpoolu trvala dál, zněla by hodně jako Wings. „Trojkřídlou bestii“, jak se někdy přezdívalo triu Paul, Linda a Laine, doplňovala v průběhu let řada dalších muzikantů.

V podstatě všechna alba posbírala drahé kovy (mimo debutu to byla vždy platina). Osobně se mi nejvíce líbilo album Band on the Run, které přineslo kolekci stylově širokých skladeb, mezi nimiž jasnými a nadnárodními hity byly Jet a Band on the Run či Bluebird.

Paul McCartney ve Wings položil základ svého dosud trvajícího obrovského úspěchu, kdy jako sólový umělec, tedy již bez Beatles, patří k těm umělcům, jejichž prodej alb se pohybuje nad 100 milióny (stejně, jako třeba Guns N’ Roses, Bob Dylan, The Who, Def Leppard, Metallica, Fleetwood Mac, Bon Jovi...).

Wings v čase:

(*) Hrál i na bg.

V lednu roku 1980 byl McCartney zadržen po příletu do Japonska za držení marihuany a tato část světového turné byla zrušena. McCartney zatím vydal svou další sólovou desku (McCartney II) a Laine vytvořil prozatímní kapelu se Stevem Holleyem. To už měl za sebou dvě sólové desky Ahh... Laine a Holly Days a dokončoval třetí, výraznější Japanese Tears. Laine se také účastnil s Wings i charitativního koncertu, který vyšel na albu Concerts for the People of Kampuchea. Šlo o velkolepou záležitost, na které vystoupily takové kapely a osobnosti jako The Who (uvedli zde naprosté klasiky, jako Baba O’Riley, Sister Disco, Behind Blue Eyes či See Me, Feel Me), Pretenders s Chrissie Hynde, Elvis Costello, Rockpile s Robertem Plantem, Clash, Queen (Now I’m Here), Ian Dury a samozřejmě Wings. Ti zde zahráli Got to Get You into My Life, Every Night a Coming Up. Další skladby, jako Let It Be či Theme, McCartney realizoval s tělesem Rockestra. Deska se umístila v Billboardu v Top40 a špatně si v ohlasech nevedl ani stejnojmenný filmový záznam.

Jenže po zavraždění Johna Lennona McCartney odmítl pokračovat v nasmlouvaném turné, a tak Denny Laine 27. dubna 1981 oznámil svůj odchod od Wings. S Paulem McCartneym ale spolupracoval dál na jeho sólových deskách, Tug of War a Pipes of Peace.

Laine poté pokračoval ve své sólové kariéře, kdy z celé sbírky jeho alb bych zdůraznil Arctic Songs. Deska přinesla velmi zajímavou kolekci skladeb, kde se Laine pustil do uzavřeného, až koncepčního celku, věnujícímu se ekologii. Hlavním hrdinou jeho skladeb je mimozemský cestovatel, který navštíví Zemi a spolu se sibiřskou dívkou, kterou na svém putování potká, se snaží najít kouzelný předmět, jehož jediným mávnutím by se podařilo Zemi očistit od všech nečistot. Zajímavé na tomto albu je i ta skutečnost, že každá skladba v sobě nese etnické prvky z oblastí, které ona dvojice navštíví (jako brazilské deštné pralesy, japonské vnitrozemské moře, ohrožené prostředí velryb, sibiřských tygrů, polárních medvědů apod.).

Skladba: Band on the Run

Autor, autoři: Paul McCartney

Interpret: Denny Laine

Skupina: Wings

Album, zdroj: Band on the Run (1973, Apple)

www:

www.dennylaine.com