Na svých přednáškách mám mj. jeden blok, kde se věnuji přehledu nejúspěšnějších interpretů a skupin v řadě základních a prestižních kategorií. Je to také jeden ze způsobů vypovídajících o vlivu a postavení umělce. Věčné šťouraly a kritiky upozorňuji na sousloví „jeden ze způsobů“. A mimo jiné téměř vždy mé posluchače zaujme fakt, že jsou jen dvě jména, jejichž alba (jedno za druhým) v anketě Billboard debutovala šestkrát po sobě na prvním místě. Tím jedním je Eminem a tím druhým jsou Dave Matthews Band.
Ano, obě jména mají šest alb na vrcholu už při svém uvedení. A pokud by vás zajímalo, kdo je na druhém místě s pěti alby, tak to jsou Metallica, Madonna, U2 a Beyoncé.
U studiových alb je jejich vklad jasný. Z hlediska koncertních záznamů se kapela pustila v podstatě stejnou cestou jako soudobí King Crimson, což v podstatě znamená, že co povedený koncert, to záznam v rámci tzv. série Live Trax či v řadě DMBLive, mapujících zejména úplné začátky kapely. A to vše vedle klasických live alb, kterých má kapela na kontě přes patnáct, kdy prvních šest získalo platinu. Od roku 2004 tak kapela v sériích Live Trax a DMBLive vydala do současnosti u RCA na 62 koncertních alb. Pouze jedno z nich ale zaznamenalo úspěch, a to Live Trax Vol. 6 z roku 2006.
Pojďme si tedy přiblížit protagonistu této skupiny, jejíž těžiště neleží v hitových singlech, ale v celých, kompletních albech a která si dokázala udržet renomé velkých souborů z klasických 60. a 70. let - totiž její tvorba nekopíruje trendy, ale je vysoce svébytná, rozpoznatelná a vystupuje jako celek. Což pro soubor, který se uvedl v polovině stylově na jednu stranu rozháraných a na stranu druhou zoufale uniformních devadesátých let, je tak trochu malým zázrakem...
Dave Matthews
Pozdější nositel dvou cen Grammy David John Matthews se narodil 9. ledna 1967 v Johannesburgu, v Jihoafrické republice. Když mu byly dva roky, rodina přesídlila do Yorktown Heights v New Yorku, kde otec začal pracovat pro IBM. O pět let se rodina přestěhovala do Anglie, poté se ale opět vrátila do New Yorku, kde roku 1977 Matthewsův otec zemřel na rakovinu. Řada publicistů zde poukazuje na ten fakt, že právě tato tragédie přiměla mladého Davea k rozhodnutí nepromarnit ani jeden okamžik svého života - koneckonců v jeho textech často narážíme právě na toto téma.
Prvním koncertem, který dospívající Dave navštívil, bylo vystoupení Petea Seegera. To v něm zanechalo velký dojem, ale po návratu do Johannesburgu nebylo moc příležitostí věnovat nově probuzenému koníčku nějaký čas. Roku 1985 pro něj nastala i vojenská povinnost, což ale vyřešil tím, že před ní utekl, a to opět do USA.
Roku 1986 nastoupil k IBM a začal se hudebně porozhlížet. I když hrál na kytaru už od devíti let, teprve až ve Charlottesville ve Virgínii, kam se z New Yorku přestěhoval, tedy vlastně až ve svých dvaceti letech, vystoupil na místních pódiích. Občas se k němu připojil Tim Reynolds, lokálně známý muzikant (a budoucí kolega), a okruh jejich vystoupení se pomalu rozšiřoval. Což bylo zajímavé zejména z toho důvodu, že Matthews už tehdy svá vystoupení postavil na svých vlastních skladbách...
„Největší rozmanitost v hudbě najdete v Americe, protože je tady hodně kultur. Ovšem to, co je často tzv. trendy, rozhodně neposkytuje obraz o celé šíři hudby.“
(Dave Matthews)
DMB
V době, kdy ještě pracoval jako barman, ho přesvědčil kamarád a právník Ross Hoffman, aby některé své skladby zkusil natočit. K realizaci tohoto nápadu se Matthews spojil s jazzovým bubeníkem Carterem Beaufordem a saxofonistou LeRoiem Moorem a výsledek byl natolik dobrý, že trio dospělo k rozhodnutí dát dohromady kapelu a vyjet s těmito nápady ven. Stalo se tak roku 1991, kdy se ke trojici připojil ještě baskytarista Stefan Lessard a později ještě klávesista Peter Griseard a posléze i houslista Boyd Tinsley. Základní a velmi úspěšná sestava byla na světě.
Ještě před vydáním prvního studiového debutu se kapela (tehdy pod názvem The Dave Matthews Band) uvedla u labelu Barna Rags vydáním svého živáku Remember Two Things (1993), které se stalo platinovým. Kapela se tak zařadila k velmi, ale opravdu velmi malému počtu skupin, které albově debutují živákem. Opravdu aby špendlíčkem pohledal. A u nás? U nás jde taky o výjimku, a to dokonce pouze v jednom případě. Ano, legendární „stříbrné“ album Katapultu.
Úspěchu DMB (běžně používaná zkratka pro název kapely) si nemohly nevšimnout managementy velkých společností, a tak není divu, že kapela celkem bez problémů podepsala plný kontrakt s koncernem RCA. A vyplatilo se jí to.
Už první studiovka, Under the Table and Dreaming (1994) sklidila šestinásobnou platinu, Již zde je typické, že deska nepřinesla vydělené singly - hity, ale osvědčila se jako celek (maximálně lze zde uvést What Would You Say). Jedenáctá pozice v Billboardu hovoří za vše. Jenže to zdaleka nebyl všem dnům konec. Už druhé album, Crash (1996), dosáhlo na sedminásobnou platinu a druhé místo v Billboardu včetně proniknutí na další trhy. Když vezmeme debut jejich live alba, tak zde se jednalo o třetí album kapely, tedy o album, které je v životě skupiny takřka vždy rozhodující. A to jim ale opravdu vyšlo. Ale i kdybychom nebrali toto album za trojku, stejně by to kapele vycházelo. Již od třetího studiového alba, totiž od Before These Crowded Street (1998), se všechny jejich desky hned po vyjití umisťují na nejvyšší příčce Billboardu. Trojnásobná platina utvrzuje pozici kapely, a tedy i další desky, Everyday (2001), Busted Stuff (2002), Stand Up (2005), Big Whiskey & the GrooGrux King (2009) a Away from the World (2012), jsou vedle svého umístění i platinové či několikanásobné platinové (až na poslední, které je „jen“ zlaté).
Autorem až na výjimky je vždy Matthews, který si rád na realizaci alb pozve i další osobnosti. Můžeme zde jmenovat bendžistu Bélu Flecka, zpěvačku Alanis Morissette, Carlose Santanu a další. Stálým hostem se stává i Tim Reynolds, který od roku 2008 získává statut plnoprávného člena souboru. Novými členy se také stávají dechaři Rashawn Ross a Jeff Coffin, kteří zaujímají místo po zemřelém Moorovi.
V minulém roce kapela ohlásila velké turné při příležitosti pětadvacetiletého výročí založení souboru, které se skládalo z pětačtyřiceti koncertů po USA a jednoho v Kanadě. I tato skutečnost opět potvrzuje výrok, že DMB jsou v podstatě a výlučně americkou záležitostí. Vysoce úspěšnou, ale přesto „jen“ americkou záležitostí. Že by to kapele ale nějak vadilo, to se opravdu říci nedá. Jede si svou cestou a rozhodně z ní neuhýbá - koneckonců odkaz tak úspěšných předchozích alb je dostatečně zavazující k dalšímu setrvání v osvědčeném výrazu a feelingu.
I když Matthews vydal i svá vlastní sólová alba, Some Devil (2003) a Imagine We Were (2005), jejich význam se ocitl zcela ve stínu produkce jeho kapely.
Z celé řady jeho hostování a spoluprací můžeme z těch významných uvést například Carlose Santanu (Supernatural), Johnnyho Cashe, Little Feat, Herbieho Hancocka, Liz Phair (Funstyle) či třeba jižany Gov’t Mule, kde si na albu Shout! zahrál v Forsaken Savior.
Kytary
Matthews je jednoznačně ve znamení akustických či samozřejmě elektroakustických kytar. A že jich tedy vystřídal! Jeho jméno bylo nejvíce spojováno jak s kytarami Martin, a to modely DM3MD, HD-28V či klasikou D-35 a dvanáctistrunnou D12-28, tak i nástroji Taylor. Od této firmy hrál zejména na kytary řady 714, 914CE, GS8 a 512C včetně barytonové Custom Jumbo. Na Taylory ostatně hraje dodnes (například na dvanáctistrunnou W65), navíc mu firma vyprodukovala krásný signature model. Tento elektroakustický nástroj má dno a luby z palisandru, víko ze smrku, krk je mahagonový a hmatník z ebenu. Ebenová je i kobylka.
Z dalších nástrojů, na které hrál, zde můžeme uvést kupříkladu Gibsony J-150 a Cheta Atkinse SST, Yamahu Country Jumbo CJ-818, Lakewood M-32 a další. U elektrik si oblíbil barytonovou Jerry Jones.
V současnosti nejvíce hraje na kytary Rockbridge, a to zejména na modely SJ a 000 (šesti i dvanáctistrunné), má i ukulele (Mya-Moe) a rezofonickou National, ve skladbě Why I Am použil i Fendera Stratocastera...
Mimochodem, firmou Rockbridge se také budeme v rámci seriálu Letem kytarovým světem zabývat. Na tyto akustické nástroje hrají třeba Dave Stewart, Richie Sambora či Warren Haynes.
Aparáty
U aparátů Matthews nikdy moc neexperimentoval. Řadu let hrál na Fender Hot Rod Deluxe, v současnosti pro své elektriky používá Matchless DC-30.
Efekty
Pokud vůbec můžeme mluvit o nějakých efektových zařízeních, která používá, tak vedle ladiček to maximálně jsou delaye (Boss) či drivery (MXR).
Web
