Hola, kolegové, kolegyně. V době, kdy píšu tento díl kytarových inspirací, je začátek prázdnin, venku horko, Praha krásně prázdná, večer na Staromáku John Scofield s Dennisem Chambersem a nějak vůbec se mi dnes nechce cvičit. Po dlouhé době jsem si pustil svou oblíbenou desku Carlose Santany Supernatural, kde mimochodem Dennis Chambers, jako vždy, fantasticky bubnuje. Co se mi na Santanovi, krom jeho frázovaní a zvuku, vždy líbilo, jsou jeho skvělé doprovody. Samozřejmě je většina z nich ovlivněná latinskoamerickými rytmy. Dva krásné a výrazné doprovodné patterny z této desky jsem pro dnešek zapsal a můžeme si je teď zahrát. Určitě to stojí za to.
Jako první jsem vybral ukázku výrazné doprovodné kytary v písničce Wishing It Was. Ve dvoutaktovém patternu se střídají dva akordy v dorském modu g moll, tedy Gm7 a C9 (druhý a pátý stupeň F dur). Santana zde hraje krásný doprovod v rytmu bossa novy s využitím průchodných tónů. Ideální bude celý doprovod hrát spíše prsty než trsátkem. Jako první držíme akord Gm7 v drop 3 voicingu, tedy G-F-Bb-D. Tento tvar můžete držet tak, že třetím prstem držíte barré přes struny d, g, b a druhým prstem základní tón G (struna e). Struna A zůstává nehraná a tlumená. Co se týče druhé - pravé - ruky, palcem a ukazovákem hrajeme tóny G a F (struna e a d) a prostředníkem a prsteníkem tóny Bb a D (struny g a b). Na čtvrté době uděláme průchod k akordu C9. Nejprve zahrajeme doškálnou velkou tercii od Bb, tedy tóny Bb a D, a potom průchodový souzvuk B-D#. Krásně se chromaticky dostaneme k druhému taktu, kde nám zní akord C9, asi v nejčastější podobě C-E-Bb-D. Prsty pravé ruky používáme pořád stejně.
Zahrajte si vše nejprve pěkně pomalu, ideálně s metronomem, ať vám to krásně šlape jako originálu. Postupně můžete zrychlovat až k originálnímu tempu. Pozor dejte nejen na správný rytmus, ale také na délky jednotlivých not (tečky nad notami) a také na dynamiku. Tak aby jednotlivé úhozy prstů byly zcela vyrovnané. Tím vším dosáhneme toho, aby se to tak krásně houpalo a tančilo to. :-) Není to úplně tak jednoduché, chce to trochu pocvičit, ale když tomu dáte, co je potřeba, výsledek je super.
Druhou ukázku jsem vybral klasiku a velmi často v různých aranžích hranou písničku, salsovou Corason Espinado. Ta začíná krásným montunem na piano, ale proč bychom si to nemohli zahrát na kytaru? Malinko jsem to zjednodušil a zapsal tak, abychom to mohli na ni zahrát. Zde střídáme tóniku Bm se subdominatou Em7 v jednom taktu a s dominantou F# v druhém. V doprovodném montunu hrajeme nejprve rozklad Bm, pak na třetí době tóny Em (E a G) a pak pěkně na poslední osminu, tak jak to u podobných latinskoamerických doprovodů děláme: předrazíme buď celý akord, nebo - jako zde - tón a nadcházejícího akordu. Zde konkrétně tedy tercii od F#, tón A# (přehoďte si ruku do tvaru akordu F# dur). Tím se nám to vše krásně zhoupne (viz hraní bossa novy, jak jsme si ukazovali i v některých starších dílech). Tohle cvičení můžete hrát jak prsty, tak i trsátkem. Opět se hodně zaměřte na rytmus, délky not a dynamiku. Tedy vyrovnanost tónu, zvláště pak pokud to budete hrát prsty.
Tak si obě cvičení užijte a s obměnami jej můžete zkusit použít do nějaké své písničky. Tyhle věci nádherně fungují a určitě zpestří každý doprovod. Přeji hodně štěstí.
