Od učitelů, kolegů bubeníků nebo bubenických ikon slýcháváme, jak důležité je se při cvičení nahrávat a poslouchat se. A já můžu jen potvrdit, že nahrávání a následné poslouchání vlastního cvičení a hraní je sice někdy bolestné, nicméně pro bubenický pokrok zcela zásadní. Z nahrávky uslyšíte spoustu věcí, které při soustředění se na hru vypouštíte, a můžete tak mnohem lépe zhodnotit svoji dynamiku, zvuk soupravy a timing (přesnost). A nahrávání nebylo nikdy tak snadné jako „v dnešním světě kompjůtrů“ a všech těch iVěcí.
Nejjednodušší způsob nahrávání, ovšem s proměnlivou kvalitou, poskytují chytré telefony. Vychytanější verzí telefonů jsou různé tablety, u kterých kvalita záznamu taktéž kolísá, ale jablečný iPad nahrává už docela hezky. Na těchto zařízeních lze použít intuitivní a chytrý prográmek Garageband, ve kterém se můžete nahrát s metronomem nebo mp3 stopou, případně s nahrávkou dál pracovat. Další možností jsou diktafony a nahrávátka různých výrobců, ze kterých už můžete dostat velmi dobrý záznam. Při pořizování takového přístroje je zásadní, aby měl nastavení citlivosti mikrofonu, protože diktafon stavěný na lidskou řeč zaznamená jen nečitelný hluk. Některá z těchto nahrávátek umějí i video (i videozáznam může být v mnohém poučný). Ještě pokročilejší možností je pak záznam do počítače. Tady už budete potřebovat mikrofony a další techniku (mixpult nebo externí zvukovou kartu), ale zase můžete dosáhnout lepších výsledků. Lze nahrávat i na jeden mikrofon, ale například já preferuji čtyři (kopák, virbl, dva overheady). Novinkou posledních let jsou kondenzátorové mikrofony s USB, což je pro zkušebnové nahrávání dobrá volba - nejsou potřeba žádné další investice, zapojíte do počítače a hrajete.
Doporučuji nahrávat se podle potřeby v průběhu cvičení, ale hlavně na závěr každého pobytu ve zkušebně. Já si zapnu nahávání na půl hodiny, projedu věci, které jsem ten den cvičil, nakonec si zahraju s nějakou písničkou, a mám celou cestu domů co poslouchat a o čem přemýšlet (Nahrávejte se, když hrajete se svými oblíbenými tracky! Při takovém hraní slyšíme originálního bubeníka a máme pocit, jak nám to hrozně jede, ale skutečnost je často horší!).
Rada na závěr, převzatá od Bennyho Greba: Zkuste si po poslechu každé nahrávky nejprve formulovat tři věci, které se vám líbily, a teprve potom se zabývejte tím, co je na vašem výkonu špatné. Najděte a zapamatujte si tři aspekty hry, se kterými nejste spokojeni, a na těch příště zapracujte.
