Odstranění nežádoucích signálů ze záznamu I./1. část
Termín „nežádoucí signál v hudební nahrávce“ patří k velmi relativním pojmům - obecně by se dal definovat jako jakýkoli slyšitelný zvuk, který do hudební nahrávky nepatří a znehodnocuje ji. Zcela jistě sem patří veškeré brumy, šumy, vrčení, lupance, sršení, praskoty či další interference, které se do stop dostaly buď nedopatřením, zhoršenou kvalitou přenosového řetězce či vinou špatně nastavené digitální synchronizace, a které (pokud zabírají určité konstantní frekvenční pásmo) lze často „vyléčit“ prostým užitím horních či dolních propustí nebo ostře nastavenými pásmovými filtry (viz 12. díl - Šumy, brumy a další interference).
Nejrůznější rušivé zvuky se však mohou generovat také přímo ve studiu nebo v jiném prostoru, kde se natáčí (klimatizace, vrčení zářivek, syčení ústředního topení apod.) a také mohou přicházet z vnějšího prostředí vinou nedokonalé zvukové izolace (hluk dopravy, zpěv ptactva, letadla, řev místních opilců atd.). U takto znehodnocených stop, kde jsou rušivé složky přítomné jen v malé míře na pozadí užitečného signálu, se někdy už jen těžko zjišťuje přesný původ a příčina jejich vzniku. Digitální proces jejich odstranění nebo potlačení bývá u frekvenčně a dynamicky rychle se měnících rušivých signálů dost komplikovanou a časově náročnou záležitostí a mívá za následek zhoršení kvality příslušné stopy. Jejich eliminaci je proto zapotřebí řešit důsledně již při záznamu! Přes moderní a stále se zdokonalující procesory, které posunuly vývoj v oblasti rekonstrukce zvuků značně kupředu, patří totiž prevence stále k těm nejelegantnějším řešením.
Mezi nežádoucí signály ve stopách však patří také veškeré vedlejší produkty interpretace - každý snímaný objekt přináší kromě užitečného a očekávaného zvuku i potenciální rušivé elementy, které je rovněž zapotřebí v maximální míře ještě před záznamem eliminovat. A o nich si povíme příště.
