Postup přepínání zvuku uvedený v minulém díle (mění se pouze jedna vrstva kombinace, zatímco druhá „leží“) může fungovat dobře tehdy, pokud se spokojíme s kompromisním nastavením efektů. Těžší situace vznikne tehdy, pokud chceme s výměnou zvuku zároveň změnit nastavení efektů. I toto je řešitelné, ale zřejmě ne vždy, protože na tento postup potřebujeme o trochu víc času a úkonů.
Řešením je naprogramovat nezávisle na sobě několik vrstev zvuku, které také využívají nezávislé efekty. Tyto vrstvy budou přiřazeny na manuál (nebo část klaviatury), který potřebujeme, ale vtip je v tom, že nebudou znít současně, pro jejich přepínání totiž využijeme hlasitost na dané stopě. Abychom si nemuseli pamatovat nastavení hlasitostí jednotlivých vrstev (i když i to jistě lze), můžeme využít další programovací trik - hlasitost na stopě bude vždycky na maximální hodnotě (většinou 127), ale reálnou hlasitost zvuku budeme řešit v nastavení daného efektu (případně efektů). Tím se zároveň zjednoduší a zrychlí práce s nastavením hlasitosti, protože takto můžeme rychle „vyjet“ např. tahový nebo otočný potenciometr (výhodné je mít takto přiřazené kontroléry na panelu, abychom nemuseli neustále používat pohyb šipkami po displeji a data-potenciometr).
Výstup dané vrstvy zapojíme do příslušného efektu (většinou insert) a hlasitost nastavíme v parametrech výstupní hlasitosti tohoto efektu (většina nástrojů toto umožňuje). Pokud efekty řetězíme za sebe, důležitá je samozřejmě hlasitost na posledním efektu. Příklad: chceme použít střídání Hammondů a klavinetu. Hammondy zapojíme do insertu s Leslie, výstupní hlasitost bude cca šedesát procent. Klavinet půjde do insertu s phaserem, výstupní hlasitost cca sedmdesát procent. Při troše cviku můžeme takto dosáhnout dobrého výsledku a v neposlední řadě tento postup dovoluje i jednotlivé zvuky mixovat dohromady...
