V minulém dílu jsme dokončili problematiku ozvučení přechodů (tom tomů), dnes otevřeme další kapitolu, stále ovšem ze společné tématické oblasti bicí soupravy a sice overheady.
O zvučení velkého bubnu, malého bubnu či přechodů by se toho dalo napsat samozřejmě ještě daleko víc, i když si troufám tvrdit, že jsme to zrovna nějak neodflákli. :-) Dalším atributům týkajících se ozvučení bicích se ještě v budoucnu budeme věnovat v tématech zabývajících se jejich úlohou a nastavením v nejrůznějších hudebních žánrech a stylech.
Overheady, jak již dává název tušit, jsou něco, co máme „nad hlavou“. Jsou to mikrofony, které umísťujeme zpravidla poněkud výš - nad celou soupravu. Jelikož se jedná v neposlední řadě o dobrý přenos a projekci vysokých frekvencí, bývají to téměř výhradně mikrofony kondenzátorové (kapacitní). Jejich hlavním úkolem je při kontaktním snímání bubnů (tzn. u každého bubnu samostatný mikrofon) sejmout zejména činelovou část bicí soupravy a v neposlední řadě obohatit zvuk celé soupravy o nuance ve vrchním frekvenčním spektru a často i globálního zvuku jako celku. Někteří zvukaři v některých stylech hudby dokonce overheady začínají „tvořit“ zvuk a k nim teprve postupně přidávají kontaktní signály z mikrofonů u jednotlivých bubnů. V jazzu a podobných žánrech se často snímá souprava pouze overheady a např. mikrofonem v kopáku či u bubínku. To je tedy situace známá převážně z uzavřeného prostoru nahrávacího studia, případně z komorních akcí s decentně hrajícími bubeníky, kde nás zpravidla nemusí trápit žádné (nebo jen malé) přeslechy, tedy zejména ty, kdy nám soupravu snímají nechtěně jiné mikrofony - nejčastěji zpěvové. Naživo bývá většinou situace poněkud jiná, proto se v praxi vyskytují dva hlavní přístupy, se kterými jsem se u live zvukařů setkal, jejich názvy jsem si takto dovolil pojmenovat sám. :-)
Studiový přístup: Jak již bylo uvedeno výše, k signálu z overheadů přistupujeme podobně jako ve studiu, tj. necháme mikrofony snímat a přenášet téměř celé frekvenční spektrum, zpravidla na jejich vstupy v mixpultu zařadíme pouze low cut, případně lehce sebereme basové frekvence, které signál z těchto mikrofonů umístěných nad soupravou stejně příliš neobsahuje. Přimícháváme si tak relativně frekvenčně plný zvuk, pochopitelně s převažující složkou činelů, u kterých jsou mikrofony většinou polohově nejblíže. Vrchní frekvenční spektrum můžeme lehce přizvednout, je-li to třeba, či naopak potlačit, pokud se nám projev zdá v celkovém zvukovém kontextu příliš ostrý.
Live - pragmatický přístup: Tato metoda vychází z faktu, že veškeré snímání bubnů v sadě se děje kontaktně, pomocí konkrétních mikrofonů u jednotlivých bubnů, často je většina z nich „zagateovaných“ a overheady nám mají „dodat“ pouze výškovou složku celkového zvuku soupravy - tedy opět samozřejmě hlavně činelů, případně hi-haty. Korekční úprava tedy následně vypadá tak, že je poměrně vysoko naladěný low cut (pokud je to možné), případně potlačeny basové frekvence a frekvence nižších středů, frekvenční křivka potom tedy, bráno zprava od výšek a vyšších středů, poměrně strmě - směrem k nižším frekvencím - padá. Výškové frekvence pak bývají zpravidla lehce přizvednuty. Overheady nám takto soupravu, zejména tedy hlavně prostřednictvím činelové složky, pouze jaksi „účinně dosyknou“ a doplní výškové spektrum.
S oběma přístupy lze dosáhnout poměrně slušných výsledků, pokud tedy odhadneme či vyzkoušíme, který se v dané situaci více hodí.
Samozřejmě, že i mikrofony používané jako overheady od různých firem a značek jsou předmětem nejrůznějších fatálních doporučení a naopak odmítání, jak už to mezi zvukaři chodí. Čili zase: „tenhle hraje“, „ten nehraje“, „ten hraje jak plechový kyblík“, „tento má skleněné výšky...“ Nebudu to, stejně jako v minulých dílech, raději příliš komentovat. Jen opět poradím, berte takové výroky s velkou rezervou. Kvalita a frekvenční vyrovnanost overheadových mikrofonů může plně vyniknout opravdu např. ve studiovém prostředí nebo na velkém pódiu, kdy jsou zpěvové (a jiné) mikrofony v dostatečné vzdálenosti od bicích, případně je-li před soupravou umístěna zástěna z plexiskla. Kdo se ale pohybuje na menších pódiích s „hlasitými“ kapelami ví, že overheady končí často téměř nebo úplně zeslabeny, protože nám činelová složka masivně „prolézá“ do zpěvových mikrofonů a overheady by nám v tomto případě pouze „přilévaly olej do ohně“. V některých malých klubech s malým pódiem, kdy jsou např. zpěvové mikrofony cca jeden a půl metru od bicích a celá souprava někdy jen pár metrů od posluchačů, se overhady rovnou ani neinstalují, byly by totiž „odsouzeny“ k okamžitému zeslabení. Příště v tématu pokračujeme.
