Jak to vidí (slyší) zvukař 24
Signálový řetězec - mixážní pult
... od analogu k digitálu III
Tak se ke mně, přátelé, dostalo několik vašich kladných reakcí na minulý „retro“ díl. Díky a věřím tomu, že spousta z vás, co jste taky nezačali zvučit právě včera nebo se už nějaký ten pátek pohybujete po pódiích na akcích nejrůznějšího typu, máte rádi stará zařízení a přístroje, se kterými jsme někdy pracovali a které nám sloužívaly. Slibuji, že se staršímu zvukovému vybavení budeme ještě věnovat v některém samostatném dílu, můžeme připojit i nějaké historky s tím spojené. :-)
Navážeme-li tedy na konec minulého dílu - na výčet vlastností tzv. „ideálního zvukaře“ -, pak se nutně a zcela jistě dostaneme k tématu, kterým není nic jiného než...
Lidská stránka věci
Ano, ačkoliv by se mohlo zdát, že oblast lidských vlastností a komunikace nesouvisí až tak přímo s vlastním ozvučením konkrétní akce či kapely, v konečném výsledku s ním může souviset až nečekaně a velmi těsně a může mít velmi podstatný vliv na celkový výsledek všeho. Opět vás ale na tomto místě odkážu na jeden či více budoucích dílů, je to totiž téma s širším záběrem, které si zaslouží se mu věnovat samostatně a možná i poněkud podrobněji.
Konečně se tedy, po pár (skoro ani nechtěných :-)) tematických odbočeních, dostáváme k vlastnostem obou základních skupin mixpultů - tedy analogového a digitálního. Nejdříve takovou nějakou obecnou charakteristiku, pak se podíváme na některé výhody a nevýhody obou typů. Zde nejdříve malá definice funkce zařízení jako takového.
Mixážním pultem nazýváme zařízení, které disponuje minimálně jedním (v praxi spíše několika) vstupem (z mikrofonů, elektronických hudebních nástrojů nebo audiopřehrávačů) a minimálně jedním výstupem, přičemž signál každého vstupu je možné v libovolném poměru přesměrovat do kteréhokoliv výstupu. Maximální počet vstupů i výstupů je teoreticky neomezený, prakticky je omezen pouze velikostí zařízení a předpokládaným způsobem využití. Obvykle se vyrábějí mixpulty, kde je počet vstupů i výstupů mocninou čísla 2 (1, 2, 4, 8), u větších formátů se počet vstupů zvětšuje většinou po osmi nebo šestnácti (8, 16, 24, 32, 40, 48, 64 atd.).
Analogová konstrukce, tak jak ji známe, je vlastně něco, co bylo až do nedávné doby standardní a jedinečné a jiná platforma v podstatě neexistovala. Prostě něco jiného než řada vertikálně i horizontálně seřazených knoflíků s fadery ve spodní části, kterými přímo ovládáme parametry a hlasitost jednotlivých vstupů, auxů či efektů, nebylo prostě známo a skutečně neexistovalo. Parametrů a možností ovládání s roky postupně přibývalo, konstrukce se stávaly složitější, ovladače se nám zhustily a posunuly, zejména vertikálně, blíž k sobě, což ve finále znamená, že při stejně velké „krabici“ toho máme dnes k dispozici mnohem víc než dřív.
Původně na pevnou frekvenci naladěné korekční obvody na jednotlivých vstupech nahradily korekce frekvenčně laditelné - parametrické - u pultů v běžné cenové hladině na středových frekvencích (říkáme tomu „dva parametry na středech“). Vzhledem k minulosti se zvedal i počet auxů a celková vybavenost za danou cenu. Jestli jsme si kdysi dříve vystačili se dvěma cestami (jedna na monitor, druhá na efekt), pak dnes pořídíme v cenové hladině kolem čtyřiceti až padesáti tisíc korun analogový pult (ceny se bohužel v poslední době pohnuly vzhledem k nepříznivému kurzu koruny nahoru), který má čtyři monitorové auxy a dva efektové, dva parametry na středech a čtyři podskupiny, se kterým se dají běžně zvládnout standardní malé a střední akce (např. Allen & Heath ZED 428). To je při dané ceně vybavenost v minulosti takřka nevídaná.
Vyšší řady a typy mají většinou již parametrické všechny čtyři korekční obvody na šavli, tzn. navíc i basy a výšky, které jsou normálně typu shelving (se snižující /zvyšující se frekvencí na obou koncích frekvenčního spektra se strmost nárůstu/úbytku dané frekvence v dB snižuje/zvyšuje), navíc pak třeba i laditelný basový ořez - low cut (či hi-pass) filtr - plus větší počet auxů, podskupin (VCA) a možnost jejich přepínání před faderem i po faderu, před korekcemi a insertem apod. Samozřejmě že naprostá většina velkoformátových analogových pultů v sobě nemá vestavěny žádné efektové a dynamické procesory, potřebujeme k nim tedy pro běžný zvukařský provoz další přídavná racková zařízení pro efektování, úpravu dynamiky a ekvalizaci, ta jsou umístěna podle potřeby v menší či větší rackové skříni (skříních) mimo samotný pult.
Jedním ze základních znaků takového analogového pultu je „pevnost a neměnnost“ routingu (řazení a směrování signálu) jednotlivých vstupů - šavlí (čtverka bude vždycky čtverka, dvanáctka vždy dvanáctka, fader a korekce budou ovládat vždycky jen onen příslušný vstup atd.). Signál z jednotlivých vstupů pak můžeme pouze směrovat do různých příslušných výstupů - submasterů (podskupin nebo modernějších VCA) a masteru. Tím je většinou variabilnost routování (směrování) vyčerpána, když pominu několik analogových modelů s jakoby pseudodigitálním ovládáním. Další typická obecná vlastnost daná samotnou konstrukcí analogu je stejné či velmi podobné rozvržení ovládacích prvků napříč všemi výrobci a značkami - systém umístění veškerých otočných ovladačů v příslušném svislém sloupci nad faderem. Jednotlivé modely se pak liší maximálně přehozením některých ovladačů mezi sebou nebo jejich lehkým vychýlení z osy kvůli přehlednosti (např. značka Midas).
Na pultech větších než zpravidla šestnáct vstupů je dnes nejběžnější přehledný systém rozvržení s masterovou sekcí uprostřed, kdy např. u 32kanálového pultu máme prvních šestnáct šavlí, pak master sekce s podskupinami či VCA a následně dalších šestnáct šavlí. Než se (příště) pustíme do charakteristiky digitálního pultu, jen malý dodatek - pro nás nostalgiky: Analogový pult, i když mu obecně v dnešní době (bohužel) silně zvoní hrana, stejně zůstane tím nejkrásnějším, co ve zvukařině bylo, a srdíčko bude vždycky vzpomínat. :-) Já osobně si, ač již nějakou dobu živě dělám na digitálu, analog ponechám aspoň ve studiu, co to půjde. Příště tedy již o digitálech.
