V předchozích dílech jsme se pozastavili nad snímáním basového aparátu - jednak linkou z výstupu zesilovače XLR, dále pak mikrofonem u basového boxu, řekli jsme si něco i o vhodnosti či naopak nevhodnosti určitých modelů mikrofonů pro takovéto snímání. Dnes se tedy zaměříme již přímo na korekční a dynamická nastavení na mixážním pultu, v pseudomoderní zvukařské hantýrce by to tedy znělo asi „jak nakroutit basu“. :-)
Opět chci ale v tomto bodu zdůraznit, že nastavení každého nástroje či vokálu, byť se můžeme napříč zvukařským a posluchačským spektrem shodnout na jistých obecných a konstantních zásadách, může být do značné míry individuální záležitost, a co někomu může připadat jako „dobrý zvuk“, může někdo jiný naopak odsoudit jako „špatný“. Nicméně, my budeme vycházet z toho, co jsme si řekli v minulých dílech, a sice, že naším cílem je celospektrální, korekčně „nevykradený“ a plný zvuk baskytary, tedy žádný „dunící a nahoře zvonící zbytek zvuku“ bez středových frekvencí dodávajících potřebnou srozumitelnost.
Co se týče korekčního nastavení, budeme tedy brát opět v úvahu klasické a běžné čtyřpásmové korekce na běžném (ať již analogovém nebo digitálním) mixážním pultu, u kterých by alespoň dvě středová pásma měla být parametrická. Na pultech vybavených méně (např. pouze jedním parametrem na středech) se dnes již kapely a nejrůznější soubory v praxi ozvučují opravdu spíše výjimečně, i ty nejlevnější digitální rackové pulty ovládané přes wi-fi tabletem (např. Soundcraft - řada Ui nebo Behringer X Air apod.) už disponují plně parametrickými čtyřpásmovými korekcemi. Ještě než ale začneme korekčně zasahovat, vždy si zkontrolujme (indikací na channel stripu nebo hlavními indikátory po stisku tlačítka Solo, PFL), zda máme správně nastavenou hodnotu gainu. Basové zesilovače různých výrobců (ovlivněno do jisté míry i nastavením konkrétních basistů) se totiž vyznačují velkým dynamickým rozptylem úrovně signálu přicházejícího do mixpultu z DI XLR, přičemž některé modely jej mají dokonce regulovatelný. Z praxe můžu skutečně říct, že někdy mám gain na šavli baskytary zesílený až „za půlkou“ (klasický příklad „slabší“ posílané výstupní úrovně jsou např. některé modely zesilovačů Hartke), někdy je třeba hodnotu gainu naopak snížit téměř na nulu (jako příklad silného výstupu si vzpomínám např. na Gallien Krueger Micro bass). Pokud je situace i s minimální hodnotou gainu na šavli stále neřešitelná (přebuzený vstup na mixpultu), a pokud např. nemáme na mixpultu útlumové tlačítko PAD nebo pokud úroveň DI XLR výstupu nelze na zesilovači regulovat a na požádání ubrat, pak je třeba si pomoct jiným výstupem (viz minulé díly) s použitím DI boxu s případně zařazeným decibelovým útlumem (už i to jsem v některých, byť výjimečných, případech zažil). Dále zkontrolujme, zda nemáme na šavli nechtěně zařazený low cut filter (highpass filter - ořez basových frekvencí), pokud jej chceme, řekněme „pro ochranu“ zařadit, tak opravdu jen na nízkých hodnotách 30-40 Hz, tedy pokud je přeladitelný (ochranné filtry na 30 Hz bývají zařazeny dále ve speaker management procesorech či koncových zesilovačích).
Pokud tedy půjdeme odspoda, tak basové korekční pásmo můžeme na startovní pozici zkusit nechat rovně a typu shelving. Z mých zkušeností: Obecně většinou celkově basové frekvence spíše lehce ubírám, opravdu si téměř nevzpomínám na případ, kdy by bylo potřeba je nějak cíleně přidávat. Pokud má konkrétní baskytara na určité frekvenci tendenci dunět, hučet, prostě až příliš „basovat“, můžeme, máme-li tu možnost, zkusit přepnout spodní frekvenční pásmo na parametr, danou frekvenci najít a lehce potlačit, šířku ovládaného pásma Q zkusme cca kolem hodnoty 1,5-2. Zpravidla se tato frekvence pohybuje kolem cca 70 Hz, záleží samozřejmě na konkrétních vlastnostech basového zesilovače, baskytary a nastavení konkrétního hráče (zvláště má-li výstup přepnutý na Post), ale i na PA systému - zejména tedy subbasové sekce.
Pokud se dále přesuneme k odspoda druhému pásmu nižších středů, tak to můžeme prvoplánově zkusit nechat opět beze změny - tedy rovně (s „rovným“ nastavením bychom měli obecně tak nějak „počítat“ téměř vždy, snad vyjma některých „většinově vyzkoušených“ nastavení, např. u bicích). Já osobně používám na nižších středech zdvih cca 3-5 dB (dle potřeby) kolem frekvence cca 450 Hz, parametr Q kolem hodnoty 1,5, který u většiny baskytar pomůže „ztlustit“ jejich zvuk a přidá jistou „vrčivost“, konkrétnost a čitelnost. Pokud máte (jako já) rádi plný a hutný zvuk basy, nebojte se vyzkoušet tuto úpravu.
Příště v tématu pokračujeme.
