Hrajeme si s virtuálními nástroji 8 -
Speciální hudební počítače
Receptor a SM Pro Audio V-Machine, OpenLabs stanice
Kromě klasických počítačů s operačními systémy Windows nebo Mac OS X existují také specializované počítače pro tvorbu hudby. Ty už se tolik nehodí pro zvukařskou práci, ale skutečně spíše pro hudební.
Nemluvím zde o klasických počítačích, které staví specializované firmy a optimalizují je pro práci se zvukem/hudbou. Ačkoliv i toto řešení má smysl a řadu důležitých plusů, zejména u platformy Windows, která je mnohem více variabilní. Uživatel se například vůbec nemusí zajímat o to, které komponenty spolu spolupracují a které nikoliv. Nemusí vědět nic o tom, jak systém optimalizovat. Celé řešení dostane „na klíč“ a firma, která počítač postavila, ručí za systém jako celek. Pokud tedy něco nefunguje, je možné se na tuto firmu obrátit a uživatel nemusí případné problémy řešit sám.
Muse Research Receptor
Jedním že specializovaných počítačů je Receptor. Počítač je myšlen jako hardwarový hostitel VST plug-inů (jak efektů, tak nástrojů). Samotný hardware je ve velikosti 2U, takže jej lze snadno zařadit mezi další zařízení používaná ve studiu nebo na pódiu. Přední panel je osazen displejem zobrazujícím důležité informace. Uvnitř jsou klasické PC komponenty. V podstatě by se z toho dalo udělat klasické PC. Jednotlivé komponenty jsou ale přesně dané a uživatel je sám nemůže vyměnit, protože by nekomunikovaly se specifickým operačním systémem.
Operační systém je postaven na jedné z distribucí Linuxu. To má výhodu ve vysoké variabilitě a konkrétním specifickém použití softwaru pro specifické úkoly. Operační systém nemusí obsahovat spoustu balastu, který nikdy nepoužije (ovladače pro tiskárny, dotykové monitory, telefony, ani ovladače pro jakoukoliv zvukovou kartu - použitá je jen jedna pro všechny modely -, ovladače pro různé typy pevných disků - používá se jen pár vybraných; ovladače pro PCI/PCIe/FireWire zařízení, protože tyto porty v počítači prostě nejsou -, atd. atd.).
Součástí systému je i aplikace pro hostování plug-inů. Jedná se o klasickou šestnáctinásobnou multitimbrální aplikaci, v podstatě virtuální mixážní pult, jaký známe třeba z Cubase. Tato aplikace má i specifické vlastnosti, jako například možnost dělení klaviatury a mapování určitých kanálů (nástrojů) na daný oddíl klaviatury.
Aplikaci lze ovládat buď přímo pomocí připojené klávesnice a myši (vizuální kontrolu máme díky připojenému VGA monitoru/displeji), nebo lze přes ethernet aplikaci spojit s klasickým počítačem s Windows nebo Mac OS X a aplikaci ovládat vzdáleně. Spoustu úkonů lze provést i pomocí ovladačů na čelním displeji, ale na delší a sofistikovanější práci se klávesnice a myš hodí.
Nevýhodou celého systému je fakt, že VST plug-iny musí být velice často firmou Muse Research speciálně upraveny, aby byly s Receptorem kompatibilní. Často je tedy nutné čekat na úpravy aktualizací. U některých plug-inů se platí speciální poplatek, za kompatibilitu. Některé produkty nejsou s Receptore kompatibilní vůbec - například všechny ty, které jsou chráněné pomocí USB Steinberg Key, protože Receptor nemá pro tento klíč vůbec ovladače. Jedná se tedy o všechny produkty Steinberg, Arturia, Vienna Symphonic Library, Waldorf a další.
SM Pro Audio V-Machine
Tato poměrně malá krabička je také hardwarovým přehrávačem a hostitelem VST nástrojů a plug-inů. Na rozdíl od Receptoru je však operační systém postaven na velmi ořezaných Windows. Systém práce je trochu jiný než u Receptoru. Veškeré zvuky se připravují na klasickém počítači ve specializované aplikaci. Hotový zvuk se pak jen přenese do V-Machine přes USB rozhraní. Tím opět odpadá nutnost řešit v operačním systému spoustu ovladačů pro spoustu zařízení (včetně myši, klávesnice, monitoru...).
Rozhraní pro hostitelství plug-inů je v principu stejné jako u Receptoru. Opět se v podstatě jedná o mixážní pult. Uživatel by si logicky myslel, že vzhledem k tomu, že je zařízení postaveno na Windows, bude kompatibilní se všemi plug-iny. Bohužel to tak ale není. Na webových stránkách výrobce je seznam kompatibilních plug-inů.
Vzhledem k tomu, že V-Machine neobsahuje klasický mechanický pevný disk, ale pouze flash paměť, je úložiště relativně hodně malé. Princip práce ale není takový, že bychom do V-Machine „nainstalovali“ plnohodnotný plug-in s kompletní zvukovou knihovnou několika desítek nebo i stovek GB. Z tohoto plug-inu vytvoříme pouze jeden (nebo několik málo) nástrojů, které skutečně budeme na pódiu používat. Kompletní knihovna tedy není potřeba.
V příštím dílu se podíváme na další taková zařízení a shrneme, zda mají taková zařízení smysl.
SW: Sampling
Sampler je zařízení (softwarové nebo hardwarové), do kterého lze nahrávat reálné zvukové vzorky (samply) a s nimi nadále pracovat podobným principem, jak bylo v minulém dílu naznačeno, tedy především rozprostřít jednotlivé vzorky po klaviatuře, a to jak ve směru od hlubokých po vysoké tóny, tak třeba i ve směru hlasitosti, dynamiky úderu, ale také následná práce s obálkami, LFO, efekty, a někdy také i specifická práce se smyčkami.
Softwarové samplery v pravém slova smyslu se v současné době v podstatě vůbec nevyskytují. Současné nástroje, které se takto označují, sice umí plnohodnotně a sofistikovaně pracovat se zvukovými vzorky, ale chybí jim prostředí pro záznam vzorků. Obvykle se tedy u současného sampleru počítá s tím, že budou používány zvukové vzorky vytvořené nějakým profesionálním tvůrcem zvukových knihoven nebo že budou vzorky nahrané z jiné aplikace. Ostatně většinou stejně jde právě o tu první variantu.
Jaký je rozdíl v práci se samplerem (respektive ROMplerem...) a s jiným tónovým generátorem? Rozdíl je právě v práci s reálně získaným zvukem.
Historicky byly samplery myšleny pro simulaci reálných zvuků. V těchto dřevních dobách byly vzorky ještě nahrávány na klasické magnetické pásky (každý půltón samostatně), jejichž přehrávání se pak spouštělo stiskem jednotlivých kláves. Takovým známým nástrojem je třeba Melotron.
V současnosti se samplery stále používají pro simulaci reálných akustických nástrojů, ale i pro tvorbu nových zvuků. Vzorek lze různě deformovat pomocí různých efektů, přehrávat pozpátku nebo dopředu a zpět a podobně. Velmi zajímavá a důležitá práce je se smyčkami. To je potřeba v okamžiku, kdy chceme, aby výsledný zvuk dokázal znít déle než reálný vzorek. V tom případě vybereme nějakou určitou část vzorku, která se zasmyčkuje a je přehrávána stále dokola. Úsek, který bude přehráván dokola, musí být vybrán velmi pečlivě. Nesmí to být na začátku vzorku, kde se zvuk obvykle teprve formuje. Nesmí to být ani naopak na konci, kde již zvuk doznívá. Ideální je tedy část Sustain (samozřejmě pokud nemáme speciální záměr). Zvuk se nesmí v této části moc proměňovat (ani změnit hlasitost), aby nebylo slyšet, kdy ve smyčce přeskočí z konce na začátek a začne znít znovu. Smyčka nesmí být moc krátká, aby zvuk nepůsobil staticky. V extrémním případě (pokud by byl vzorek kratší než 1/20 vteřiny) by mohlo dojít až k samooscilaci. V okamžiku přechodu do smyčky by se změnila barva zvuku, ale i frekvence. Oba střihy (tedy místo, kde smyčka začíná i kde končí) musí procházet 0 dB (v tom nám současné samplery obvykle pomohou a stříhají jen v těchto místech), aby na přechodu nedošlo k lupnutí.
Současné samplery umí pracovat i s větším počtem smyček, což může být velice zajímavé, živé a zvukově obohacující. Jednoduše řečeno lze zvukový soubor přehrávat od začátku, pak vstoupit do první smyčky, tu přehrát třeba dvakrát, pokračovat dál v přehrávání původního vzorku, vstoupit do další smyčky, která bude přehrávána, dokud budeme klávesu držet, a jakmile ji uvolníme, dokončí se přehrávání původního vzorku. A nebo můžeme ještě nějakou část zopakovat ve smyčce.
Tvůrčím způsobem lze se vzorky pracovat i třeba díky přelaďování a moderním funkcím časové komprese a expanze. Tak lze zvuk prodlužovat a zkracovat, aniž by se měnila výška tónu, a nebo naopak měnit výšku, aniž by se měnila délka. Známý je tzv. Mickey Mouse efekt, který naopak s time stratchingem nepracuje. Tak lze ale docílit změny barvy zvuku a zajímavému zvukovému efektu.
Další práce se už nemusí lišit od práce s jakýmkoliv jiným tónovým generátorem. Samplery mají výhodu kreativní práce s vlastním jedinečným zvukem, který se liší od továrních presetů výrobců. Zvukově se tak lze odlišit a vytvořit vlastní jedinečný zvukový otisk, který dnes každý hledá.
