Takže, přátelé, na vaše žádosti pokračujeme v našem seriálku Galerie, kde jsme si za tu dlouhou dobu projeli snad všechna zákoutí kytarového světa. Uvedli jsme si slavné kytary (ty začaly už v lednu 2000), krabičky, multiefekty, předzesilovače, syntezátory, přídavná zařízení, modelery, aparáty, ovladače aparátů, ovladače efektů, snímače, reproduktory, části kytary atd. A teď tak trochu ulítneme a v několika dílech si ukážeme, kam až může jít fantazie výrobců a uživatelů kytary. Osobně se k tomu raději nevyjadřuji, protože jsem v tomto tradicionalista, ale v každém případě to je mnohdy velmi zajímavé. Tak, jako třeba dnešní kytara nebo spíše multikytara. Dva krky? Od dob Jimmyho Page běžné. Tři? Není problém, viz třeba Steva Vaie. Čtyři? U takového Vinnieho Moorea v pohodě. Pět krků? No jasně, přece Rick Nielsen z Cheap Trick. Ale osm? To už je opravdu galerie z bizárie aneb, jak říkáme my odborníci, custom jako prase. Ale existuje to a... funguje to.
Rocktopus, toto monstrum Justina Stonea vlastně obsahuje tři elektrické kytary (à la Les Paul, Stratocaster a Superstrat), elektrickou dvanáctistrunku, baskytaru, akustickou kytaru, pětistrunné bendžo a cello. Ovládací prvky musely být umístěny na jiná místa, než jak je obvyklé. Všechno je přichyceno na dva klíny, z nichž jeden je dutý pro zvuk akustických nástrojů. Chobotnice je vyřezána také ze dřeva a je to takový další zpevňující prvek celé konstrukce. Celek váží něco ke dvaceti kilogramům, takže to chce silné povahy i po této stránce. Průměr je skoro dva metry, tedy se musí počítat i s délkou popruhu, zakotveném na centrálním kloubu na zadní straně nástroje. „Hrát na ni není těžké,“ uvádí Stone, „ale cca asi tři hodiny trvá, než to celé osadíte strunami a vyladíte...“
