První uvedení: 1980. Tento flanger je spolu s efekty Phase 90, Distortion+, Dyna Comp a výrobků řady Micro Amp dalším produktem firmy MXR, který výrazně přispěl k dodnes trvajícímu renomé této značky. K proslulým pedálům se dnes z hlediska všeobecné proslulosti mohou řadit jen signature distortiony ZW-44 (Zakk Wylde) a DD-11 (Dimebag Darrell), snad i včetně desetipásmového ekvalizeru KFK-1 (Kerry King).
Na jeho popularitě se nesmazatelně podepsal Eddie Van Halen, který ho použil v Unchained a v řadě dalších skladeb. Osobně jsem si ho nevyzkoušel, ale hrál jsem přes jeho potomka, M-117, a mohu prohlásit, že jde o hodně variabilní krabici, která při různých nastaveních dokáže emulovat parametry i některých dalších efektů.
BOSS DM-2 ANALOG DELAY
První uvedení: 1981. Firmě se tehdy povedlo vyrobit krabici, po níž rádi sáhli i milovníci starých, klasických páskových ech. DM-2 produkoval příjemný tón při maximální snaze o zachování původního signálu. Delay čas byl sice dost krátký, v krajních nastaveních šlo o 33-330 milisekund, ale pedál si získal velmi rychle masovou oblibu. O pět let později ho ale z mapy kytarových efektů téměř dokonale vymazaly digitální delaye. Přesto existují kytaristé, kteří i dnes nedají na tuto krabici dopustit. Za všechny můžeme jmenovat např. Davea Grohla z Foo Fighters.
DM-2 bychom vedle "bossáckých" ekvivalentů DM-1 a DM-3 mohli zařadit do dnes již sice nevelké, ale přesto při současném boomu zájmu o retro zvuky stále výrazné skupinky adekvátních analogových zařízení, kam jistě patří např. Electro-Harmonix Memory Man Deluxe Delay, MXR Analog Delay, Ibanez AD-9, AD-80 (dodnes ho mám v záloze k Boss DD-2), DOD FX-90, Maxon AD900 a další.
