Zdravím, dneska si odpočineme od obratů septakordů a dáme si takovou letní oddychovou procvičovací lekci. Jen tak namátkou jsem vzal tři své oblíbené kytaristy a zapsal jsem kousek jejich práce s akordy a doprovodnou kytarou. Jelikož nyní probíráme septakordy, vzal jsem takové ukázky, kde se aspoň částečně vyskytují, a schválně jsem vybral spíše „popovější písničky“, kde můžete vidět, že se dá vše, co se tady o sedmičkách učíme, krásně využít i v jiných stylech než v jazzu.
Cvičení 1: Police - Roxane
Sting měl vždycky šťastnou ruku na výběr kytaristů. Všichni se vyznačovali - a možná právě proto hráli u Stinga - hlavně nápadnou kreativní doprovodnou hrou. Ať už to je současný Dominic Miller či Andy Summers z období Police. Právě Summersovu ukázku z písničky Roxana jsem vybral pro dnešek. V notovém zápisu zde vidíme kus pro tuto píseň charakterické doprovodné kytary. Co se týče rytmu, pozor si dejte hlavně na délku not. Nad notami jsou tečky, což znamená staccato - zjednodušeně krátká nota. Akord tedy zahrajeme a opravdu chvilku po zaznění povolíme tlak prstu levé ruky a tím ho zastavíme. Hrajeme to vše s čistým zvukem, takže ničím jiným není potřeba tlumit. Navíc pravačku budeme potřebovat hlavně na to, aby všechny údery zněly stejně - mám na mysli dynamicky a v pravý čas -, tedy rytmicky přesně. První akord zde máme Gm v obratu od tercie. Za ním následuje akord F6 což je tónově v podstatě to samé co Dm. I když budete držet celý akord, zazní jenom vršek (viz noty). Další akord máme E♭maj7 (od kvinty), pak Dm od kvinty, Cm7 od kvinty a končíme akordy Fsus4 a Gsus4. U této písničky máte dvě možnosti, jak akordy hrát (držet). Zapsal jsem to i do akordovým diagramů vedle not. Buď budete držet celý hmat a zahrajete z akordu pouze tóny, které potřebujete (viz noty). To má nespornou výhodu v tom, že většinou jde o známé a naučené hmaty, jen je potřeba se trefit do těch správných strun. Druhý model je hrát akordy ve tvaru, který je v notách, tedy držím jen to, co hraji. Tady se zase daleko lépe trefíte do potřebných strun, zbytek strun můžete tlumit třeba palcem. Úhoz může být díky tomu jistější. Nechám to na vás, kterou cestu vyberete. Jo a samozřejmě metronom - to musí šlapat jako hodiny. :-)
Cvičení 2: Larry Carlton - Room 335
Larry Carlton je jeden z mých velkých oblíbenců, kytarista s krásným tónem a jazzovým feelingem. Pro dnešek jsem vybral začátek jeho asi nejznámější kompozice, a to písničky Room 335. Asi nejlépe se to bude hrát prsty (tedy bez trsátka). Co se týče rytmu, zkuste si hrát v hlavně šestnáctiny, to vám pomůže, abyste byli přesně na všech dobách. Pokud se vám to bude dařit, získá celý tento groove hezký taneční charakter. Co se týče akordů, jako první zde máme ve tvaru drop 3 na D struně akord Dmaj7, za ním rovněž v drop 3 akord Ccharm17/5+. Ten hrajeme stejně jako C#m7 v drop 3, jen zvětšíme poslední hlas, tedy kvintu, o půltón nahoru. Následuje Bm7 v drop 3 a pak C#m7 v drop3. V repetici hrajeme to samé, jen akordy stavíme na struně E. Takže takové hezké cvičení v drop 3. :-) Prima volta nám končí akordem Aadd9, což je, jak si určitě pamatujete, kvintakord s přidanou nónou. Sekunda volta nám končí akordem Amaj9, což je septakord s přidanou s nónou . Obohacovaní či zahušťovaní septakordů nás čeká v dalších lekcích. Končíme akordem E♭13, což je opět septakord zahuštěný o další tenze.
Cvičení 3: John Mayer - Every Day I Have the Blues
Do třetice jsem vzal ukázku „bluesového“ doprovodu zpěváka a kytaristy Johna Mayera. U tóniky, tedy v našem případě akordu C7(v blues se bere jako tónika dominantní septakord), přidává Mayer tenzi devítky a vynechává základní tón. Hrajeme tedy jen důležité intervaly - E (tercii) a B♭ septimu -, ke kterým přidáme devítku, která udělá hezkou barvu. Občas se nám zde objeví i akord C#9, ten hrajeme úplně stejným způsobem (viz noty). U akordu F7 a G7 pak hrajeme už jen tercii a septimu (viz noty). Tyhle, řekněme vykuchané, akordy zní opravdu skvěle. Jednak proto, že tercie a septima akordu nám svírá interval zvětšené kvarty, která vytváří ono hezké bluesové napětí. No a také zní krásně a děravě, když přenecháte base základní tón a případně kvintu. Hlasy nástrojů se pak hezky doplňují. Tento způsob doprovázení je známy třeba u hráčů ve swingových bigbandech, ale použitelný a oblíbený může být i v malé kapele. Ne vždy se nám musí ozvat všechny tóny akordu. A ne vždy musíme hrát základní tón, zvláště pokud máme v kapele basu.
