Zdravím vás. Dneska si objasníme pojmy harmonizace stupnice a tónina. K tomu, abyste svou doprovodnou kytaru dobře, zajímavým a kreativním způsobem kdykoliv zvládali, potřebujete znát některé vztahy, které mezi akordy fungují. Důležitou věcí je pochopit akordy ve vztahu k tónině či stupnici, ve které je melodie, již doprovázíte. Dneska to vezmeme trochu „hopem“ jen tak po okraji a vysvětlíme si jen ty nejdůležitější věci. Časem se tímto tématem budeme postupně prokousávat hlouběji a hlouběji. Tak jdeme na to.
Harmonizace diatonická stupnice dur a moll
Harmonizací rozumíme sestavení harmonických celků (souzvuků), v našem případě kvintakordů pomocí tónů určité stupnice. Dnes si vezmeme nejpoužívanější stupnici, a to diatonickou dur. Můžeme ji nazývat také přirozená dur, či z modálního hlediska jónská.
Tato stupnice má intervaly primu, velkou sekundu, velkou tercii, čistou kvartu, čistou kvintu, vekou sextu a velkou septimu. Zjednodušeně řečeno tedy jen čisté a velké intervaly.
Nyní na každém stupni této stupnice vytvoříme kvintakord. Vezmeme si pro příklad třeba C dur.
Tóny stupnice jsou tedy C, D, E, F, G, A, B. My už víme, že akordy se tvoří tzv. terciovým způsobem, tedy vezmeme primu, k ní přiřadíme tercii a pak další tercii, která svírá s primou kvintu. (Příklad 1)
Na prvním stupni nám vycházejí tóny C-E-G, což je, jak už určitě víte, C dur.
Druhý stupeň začíná tónem D, jeho tercií je F a kvintou tón A. Interval D-F je malá tercie, D-A čistá kvinta, a to víme, že jsou intervaly pro mollový kvintakord, v našem případě tedy Dm. Pokračujeme dále stejným způsobem. Na třetím stupni nám vyjde Em (E-G-B), na čtvrtém důležitém stupni F dur (F-A-C), na pátém ještě důležitějším G dur (G-B-D), na šestém Am (A-C-E) a na posledním zmenšený akord Bm5♭ (B-D-F).
Tento, řekněme, vzoreček, 1. stupeň dur, 2. moll, 3. moll, 4. dur, 5. dur, 6. moll. a 7. moll5♭, pak platí pro všechny ostatní durové diatonické stupnice. (Příklad 2)
Pro příklad, G dur má tóny G, A, B, C, D, E, F#. Po zharmonizovaní vyjde G dur, Am, Bm, C dur, D dur, Em a F#m5♭. (Příklad 3)
Pro snadné naučení si můžete říct že, 1. 4. a 5. stupeň, takzvaná tónika subdominanta a dominanta, jsou akordy durové. Všechny ostatní pak mollové a na sedmém posledním stupni je vždy zmenšený kvintakord. Jednoduché. Zkuste si takto ostatní stupnice.
Co se týče mollové přirozené stupnice, nebo chcete-li aiolské, je to pochopitelně úplně stejně. Víme totiž, že každá durová stupnice má jednu paralelní mollovou. Například C dur má stejné tóny jako A moll. Jen vše pochopitelně začíná od tónu A (viz noty). S akordy je to stejné. Takže zharmonizovaná stupnice C dur má stejné akordy jako A moll, jen její funkce budou jiné. A moll bude mít tedy akordy Am, B m5♭, C dur, Em, Dm, F dur a G dur. To znamená, že u A moll bude tónika Am, subdominanta Dm a dominanta Em (tak jako u dur byly tyto tři funkce durové, zde jsou mollové). Celé této „skupině sedmi akordů“ pak říkáme tónina. V našem případě C dur nebo A moll. Většina písniček, pokud jsou v jedné tónině, se pak skládá právě z těchto akordů libovolně po sobě poskládaných. Nejčastějším způsobem je však známý postup tónika-subdominanta-dominanta. Ty mohou být, jak si později ukážeme, doplněné o další funkce nebo některými funkcemi nahrazeny apod. Tak nyní si dejme aspoň tři malá jednoduchá cvičení.
Cvičení
První cvičení je harmonizace C dur diatonické na struně G pomocí úzké harmonizace kvintakordů. Jako druhé cvičení jsem napsal tóninu G moll opět v úzké harmonizaci. No a do třetice si pojďme pro změnu zkusit širokou harmonizaci např. B dur. Podobným způsobem si můžeme přehrát a zharmonizovat samozřejmě jakoukoliv další stupnici. Tak držím palce.
