O číslování paliček podle velikosti jsem ztratil pár slov na tomhle spodním proužku už v srpnovém čísle předloňského roku, klidně si ho přečtěte znova. Takže je vám nejspíš známo, jak se číslují, ale dovolil bych si pokračovat po stranické linii tohot seriálu a trochu zde tentokrát „předrbal“, jakou že palici si tedy máte vybrat podle své fyziologie. Existuje kolem výběru paliček několik internetových stránek typu „how to choose...“, tedy
většinou anglicky, ale většina z nich končí rozpisem rozměrů, tedy tabulkou, která tu už byla. Ale kterou palici z nich a podle čeho zvolit právě pro sebe, pro svůj anatomický a hráčský naturel, o tom už tolik textu nenajdete. Nanejvýš, že 5A je nejběžnější velikost, 7A je dobrá pro jazz a 2B pro metal, a šmytec. Zkusím tedy vypsat pár „když“, která by vás mohla dovést k té správné volbě.
Paličku máte příliš velkou, když...
Když jí prorazíte novou blánu třeba po hodině nebo po krátké době hraní. Předpokládám samo sebou novou a nepoškozenou blánu. Slušně naladěnou a nepřetlumenou, a tedy i přiměřeně odrážející, do níž nemusíte bušit jak hluchej do vrat, ale ne zase nadoraz přešponovanou, která se vytrhne z ráfku, sotva se na ni křivě podíváte. Je toho okolo dobrého ladění hodně, že? Někdy se k ladění bubnů v tomto „dolepruhu“ vrátím. Taky předpokládám, že bušíte do úderné blány, a ne do ozvučné, která má být na spodní straně bubnu, pokud ji tam vůbec máte.
Když máte po hře na palci či ukazováku mozol. Jelikož paličku držíte v obloučku mezi palcem a ukazovákem, dělá se nejčastěji mozol na spodním bříšku ukazováku na vnější straně směrem k palci. Malý mozol časem ztvrdne a je pokoj. Ale zazlobí, když cvičíte málo a mozol má čas zase změknout a vyhojit se, anebo cvičíte hodně nárazově - dlouho nic, a pak honem všechno dohnat. Mozoly na rukách souvisejí taky s držením paliček, které se tu už několikrát popisovalo mimo tuto rubriku, ale můžeme si ho tu někdy zopakovat.
Paličku máte příliš malou, když...
Když vám buben nebo činel nezní. Úder „crash“ na činel, tedy bokem paličky na okraj činelu, talíř sotva rozezní a údery na kotle nemají basy. Půjčte si z kuchyně malou vařečku s tenkým válcovým koncem (tedy ne plochou), zahrajte jím na soupravu, a vezměte ten zvuk jako etalon blbosti, jak to nemá znít. Když ale máte silnější nápřah, můžete úderem menší palicí docílit podobného efektu, jako bubeník se slabším úderem tou větší. Ovšem měli byste s toutéž palicí zvládnout taky rychlejší sérii úderů za sebou pohodlně a bez křečí.
Příliš velká, ale taky příliš malá může palička být, když...
Když neuhrajete na malém bubnu jemný virbl.
Když neuhrajete virbl na slušně naladěném kotli.
Zvolte tedy menší paličku. Ale když ji během hodiny dalšího hraní zlomíte, vezměte zase dřevo trochu mohutnější. A když se vám přihodí obojí, tedy lámete všecko, ale nevirblujete, zkuste trochu popřemýšlet o technice své hry, nejlépe hlavou, anebo se místo bubnování věnujte boxu.
