Od konce...
Opět zdravím všechny kolegy a kolegyně, kteří se rozhodli věnovat svůj drahocenný čas studiu bezpražcové baskytary. Parné léto je bohužel za námi, ale jak už to bývá, všechno špatné je také k něčemu dobré. Čas, který jsme v létě trávili užitečnou a všestranně prospěšnou činností, válením se u vody, dnes můžeme využít ke studiu intonace dalších intervalů. Ale protože si libuji ve všem, co je netradiční a nezvyklé, bude takový i dnešní díl; a to tak, že začnu od konce. Záhy pochopíte proč.
Když se mi stane, že jsem z urputného "dření" nudných, ale zato nutných cvičení malinko přetažen a mám pocit, že se mi do hlavy už nevejde žádný tón, není na škodu potěšit se něčím příjemnějším. Třeba tím, že si zahraji něco, co mě baví. Nějakou melodii nebo nějakou oblíbenou figuru. Nejenže si tím odpočinu, ale také tím získávám další motivaci, která je ke studiu čehokoliv tak důležitá. Mám zkušenost s tím, že vůbec není na škodu, když si v rozumné míře zalaškujeme s něčím náročnějším, abychom se později s chutí a s čerstvými silami vrhli na prudérní ostináta. Jako příklad jsem vybral několik taktů z nádherné skladby Rubina's Blue Sky Happiness, kterou napsal kytarista Joe Satriani. Je to sice kytarová skladba, ale na bezpražcovou baskytaru také nezní špatně. Výhoda této skladby je v tom, že si mohu rozeznět prázdnou strunu E nebo A a zároveň k tomu dohrávat melodii. Tím, že nechávám prázdnou strunu přeznívat i do melodie, mám tak dobrou kontrolu intonace. Nejprve si přehraji spodní hlas a pak vrchní. Lze to zahrát i ve dvojzvucích tak, jak je to napsáno, ale to doporučuji až v pozdějším stadiu vyspělosti.
Záměrně k této notové ukázce neuvádím tabulaturu. Je samozřejmě několik možností, kterými lze jednotlivé hlasy přehrát. Doporučuji vyzkoušet všechny způsoby, na které přijdete. Zlepší se tím naše orientace na hmatníku.Teď ale zpátky k intervalům.
Těmi jsou pro tento díl tercie a decimy. Tercie je důležitá součást akordu, která určuje, zda bude akord mollový nebo durový. Malá tercie - moll, velká tercie - dur. Zvedneme-li tercii o oktávu výše vůči základnímu tónu - primě, vznikne nám decima, pro niž samozřejmě platí stejná pravidla jako pro tercii. Přesná intonace je zde o chlup choulostivější než při hře čistých kvint nebo oktáv. Začneme velkými terciemi. Na struně E, tam co by byl 3. pražec, držíme 2. prstem tón G a k tomu si zahrajeme 1. prstem na A struně ve 2. poli tón H. Tóny necháme znít současně, abychom slyšeli zázněje a tím kontrolovali kvalitu intonace. Je to stejný princip jako v minulém díle (Př. 1 a 2). Pokračujeme 3. prstem na E struně ve 4. poli, tón Gis a k tomu na A struně ve 3. poli 2. prstem tón C. Dále 4. prstem na E struně v 5. poli tón A, k tomu na A struně ve 4. poli 3. prstem tón Cis. Teď přijde výměna polohy, 2. prst je stále na struně E, ale už v 6. poli na tónu B, a opět to samé, ale teď v této poloze. Tímto způsobem si projedeme celý hmatník. Teď si dáme malý prstolam s velkými terciemi, jímž si trochu roztáhneme šlachy. 2. prstem opět zmáčkneme tón G (prima) na E struně ve 3. poli, dále 1. zahrajeme na A struně tón H (tercie) v 2. poli. Pak 4. prstem na D struně v 5. poli tón G (oktáva) a na G struně 3. prstem ve 4. poli tón H (decima). Prsty nezvedáme, necháváme je ležet na svých původních pozicích. Ideální je, pokud se nám ozve čtyřzvuk všech tónů, tím si zkontrolujeme intonaci. Zvedneme o půl tón výš a to celé znovu. A tak dále, po celém hmatníku.
Toto cvičení je určeno především těm, kterým se tento čtyřzvuk s čistou intonací nepodaří rozeznít hned. Je to trochu bolestivé cvičení, a proto se to nesmí přehánět. Doporučuji vracet se k němu pokud možno v pravidelných časových intervalech, ale vždy jen po krátkou dobu. Není účelem si šlachy oddělat, ale jen trochu roztáhnout.
Jelikož jsem ani zdaleka nevyčerpal to nejdůležitější, co k terciím náleží, vrátíme se k nim i v příštím díle.
