Bass profil - John Myung

Basový kouzelník z Dream Theater, kterého si na pódiu snad ani nevšimnete, ale jehož basové linky jsou výrazným příspěvkem do celkové skládanky jejich hudby. Často hraje s klávesami nebo kytarou unisona a kvůli rozšíření výrazových prostředků se neváhal naučit hrát na Chapman Stick nebo trsátkem.

Začátky

John Ro Myung se narodil 24. ledna v americkém Chicagu do korejské rodiny a ještě jako malý chlapec se s rodiči přesunul do New Yorku, který je od té doby jeho domovem. První seznámení se s hudbou přišlo v raném věku. Jak John vzpomíná, jeho matka stále poslouchala klasickou hudbu. Proto nikoho ani nepřekvapí, že John začal od pěti let docházet na hodiny houslí.

K baskytaře se dostal víceméně náhodou. Kamarád ze sousedství zakládal kapelu a obrátil se na Johna, zda by na ni nechtěl hrát. Jeho argument zněl, že housle i baskytara mají stejný počet strun, a tak se bude snadné se na ni naučit. John zakrátko seznal, že baskytara je úplně něco jiného než housle, ale už ji nepustil a začal se na ni zdokonalovat.

Prvními vzory, podle kterých se John Myung učil hrát, byly Chris Squire z Yes, Geddy Lee z Rush, Steve Harris z Iron Maiden a Cliff Burton z Metallicy. Posléze se dostal ale i k dalším kapelám, jako byly Jane’s Addiction, Red Hot Chilli Peppers nebo King’s X.

Po absolvování střední školy, kam chodil s Johnem Petruccim, se oba přesunuli do Bostonu na Berklee School of Music. Tady potkali bubeníka Mikea Portnoye, se kterým sdíleli nadšení pro progresivní a metalovou hudbu a v roce 1985 spolu založili kapelu Majesty. Začali kopírováním písniček Rush a Iron Maiden a po přijetí klávesisty Kevina Moorea a zpěváka Charlieho Dominiciho se vrhli i na vlastní materiál. Myung, Petrucci i Portnoy se rozhodli vzdát kariéru studentů a koncentrovali se pouze na práci v nově vznikající kapele, která si zakrátko našla pravidelné návštěvníky na koncertech kolem New Yorku. V roce 1986 jim pohrozila stejnojmenná kapela z Las Vegas žalobou a kapela kolem Myunga se rozhodla přejmenovat.

Dream Theater

S novým jménem se všichni vrhli do práce a zakrátko podepsali smlouvu s Mechanic Records. Album natočili za tři týdny a v březnu 1989 spatřila světlo světa deska When Dream and Day Unite. Album ovšem nenaplnilo očekávání kapely. Nahrávací společnost rezignovala na jakoukoliv propagaci. Navíc se k tomu přidružila nespokojenost s koncertními výkony Charlieho Dominiciho a na konci roku se kapela rozloučila jak s nahrávací společností, tak se zpěvákem.

Dva roky trvalo, než Dream Theater našli adekvátní náhradu v podobě Jamese LaBrieho. Mezitím vystupovali pod jménem YtseJam a skládali materiál na další album. V lednu 1991 po krátkém jam sessionu přibrali LaBrieho a na základě dema, které obsahovalo tři písničky, podepsali smlouvu na sedm desek s firmou Atco.

První album, které pro novou společnost nahráli, bylo Images and Words, na kterém se celá kapela podílela skladatelsky a prakticky každý přispěl nějakým textem, včetně Johna Myunga. Přestože firma jako singl vydala Another Day, fanoušci kapely si z desky oblíbili především Pull Me Under a Take the Time. Pro kapelu znamenala tahle deska průlom a Dream Theater díky ní objeli na turné celé Spojené státy a Japonsko a v roce 1993 se vydali na své první turné po Evropě.

V říjnu 1993 vychází další album Awake, které víceméně pokračuje v nastoleném trendu a víceméně i kopíruje úspěch předchozí desky, přestože tu nejsou tak výrazné hity jako na Images and Words. Ještě před vydáním desky oznamuje Kevin Moore odchod z kapely a Dream Theater zvou na turné Dereka Sheriniana, z něhož se po skončení turné stává plnohodnotný člen kapely.

S Derekem kapela vydává desku A Change of Season (1995), napůl živák a napůl studiovku, a v roce 1997 přicházejí s albem Falling into Infinity. Deska, která je na Dream Theater hodně písničková a z hlediska basových nástrojů zajímavá tím, že je první, na které John Myung použil Chapman Stick.

Po následném turné odchází z kapely Sherinian a je nahrazen Jordanem Rudessem, který se okamžitě s Dream Theater sžil a stal se z něho skladatelsky nepostradatelný kámen v základech kapely, což potvrdily prakticky všechny následující desky, ať již Metropolis Pt. 2 (1999), Six Degrees of Inner Turbulence (2002), Train of Thought (2003), Octavarium (2005), Systematic Chaos (2007) nebo Black Clouds & Silver Linings (2009).

V roce 2010 oznámil Mike Portnoy, že v kapele končí, a na jeho místo přichází zkušený bubeník Mike Mangini. S ním kapela nahrává desku A Dramatic Turn of Events (2011). Nutno poznamenat, že i když se Mangini neúčastnil skládání materiálu, jeho přínos z hlediska souhry s basou Johna Myunga je nezanedbatelný.

Další spolupráce

Vedle Dream Theater se John Myung podílel na několika zajímavých vedlejších projektech. V roce 1997 dal dohromady s tehdejším klávesistou Dream Theater Derekem Sherinianem kapelu Platypus, jejímiž dalšími členy byli kytarista a zpěvák Ty Tabor (ex King's X) a bubeník Rod Morgenstein (ex Dixie Dregs). Společně natočili dvě desky When Pus Comes to Shove (1997) a Ice Cycles (2000) a v roce 2000 se rozešli.

Myung, Tabor a Morgenstein pak pokračovali ve společném projektu The Jelly Jam, se kterým dosud vydali tři desky - The Jelly Jam (2002), The Jelly Jam (2004) a Shall We Descend (2011).

Účastnil se také projektů Explorers Club nebo Gordian Knot, s nimiž natočil po desce.

Styl a ladění

Co se týče techniky hry, je John Myung všestranný baskytarista. Nejčastěji hraje dvěma nebo třemi prsty, někdy ale také používá slap a často tapping a hammering (nejen při hře na Chapman Stick). Posledních několik let začal cvičit i hru trsátkem, která mu dává zase jiný pocit a rozšiřuje možnosti vyjádření. John Myung také používá několik různých druhů ladění. Přestože nejčastěji používá právě to klasické HEADGC, v několika skladbách použil i ladění CEADGC nebo DEADGC. V minulosti také použil ladění BEbAbDbGbH, AEADGC a AEACGC.

John Myung je také známý tím, jak se plně věnuje hudbě. Na Berklee, kde bydlel společně s Johnem Petruccim, se dohodli, že oba budou cvičit minimálně šest hodin denně. Netřeba zdůrazňovat, že většinou to bylo víc. Díky svému zanícení se naučil i na Chapman Stick nebo hrát trsátkem. Derek Sherinian a Kevin Shirley také říkají, že je to jediný muzikant, kterého znají, který se po koncertě ještě uklidňuje cvičením (tzv. warm down).

www:

www.dreamtheater.net